DMD č. 9. pro 9. 4. 2021. Téma: Čekatel optimista

Na střepu na dlani bylo vyryté číslo tři sta jedenáct. Krásné a nízké číslo.
Artabánu z něj měl ohromnou radost a chlubil se kusem rozbité vázy každému, kdo ho měl trpělivost poslouchat.
"Vylosoval jsem si tři sta jedenáct, chápete! Tak málo!" vyprávěl při pochodu vyprahlou Frýgií.
"Dvě stě! Rovné a kulaté!" pochvaloval si, když se naloďoval na loď.
"Čtrnáct! Bohové se na mě smějí! Za chvíli budu Nesmrtelný!" pokřikoval z plných plic na doutnající trosky na Akropoli.
"Čísla jedna až tři tisíce sedm set osm! Nástup! U Platají to nedopadlo!" volal důstojník.
Artabánu zbledl a střep mu vypadl z ruky.

Scéna připravena. Prostředí: postel. Pomůcka: kojicí polštář. Metoda: takzvané umlíkování, odborně mleeking. Trvání: 20 minut. Úspěch: nulový. Dítě využívá mléka jakožto urychlovače částic a šťastně mizí v dál, volajíc na neexistující kočičku.

Scéna připravena. Prostředí: celý byt. Intimní přítmí, muž se snaží potmě trefit do úst quichem. Pomůcka: gymnastický míč. Metoda: udolání v šátku. Zvolen šátek s vysokým obsahem spacího prachu. Trvání: 45 minut. Úspěch: nejistý. Dítě chvílemi usíná a pak spatří rybičky, kolotoč, plakát s Havlem. Na všechno volá "čičí".

Rodič zůstává stoicky klidný. Po osmi měsících ví, že jednou to skončí a on si půjde napsat to drabble.

Ořechové táflování komnaty dýchalo v letním horku voskovým lakem. Přidušeným šerem tekl jediný proužek jásavého svitu zvěnčí. Někdo nedovřel okenici. Nespatřená novicka v koutě bez ustání šeptala modlitby.

Evropa prožila své čekání i ohromující vlnu fámy. Politické scénáře na celou škálu možností od radosti po smrt. Pak se rozběhly hbité jazyky a jedovaté pamflety.

Očekává? Nečeká!

Očekávala. A pak ještě jednou. Přece si tolik přeje dítě. Má muže, bude mít dítě. Má dítě.
Trvá to příliš dlouho. Musí komnatu opustit.

Zmatení, zoufalství a hanba. Kamenná tvář. Ohnivý očistec.
Do srdce krvavé královny nikdo nenahlédne. Z historické anekdoty se duše svírá.

"Kdy už poletíme domů?" ptal se zase Krákal.

"Až najdeme naši ztracenou kočku Mikeš," odpověděla Morgavsa, "a na tohle se ptáš vždycky, Krákale."

"A NA CO SE MÁM JAKO PTÁT?!!", křičel naštvaně Krákal.

"Pokud vím, tak jsi u mě na odpočinku jako bývalý záhrobní krkavec," připomněla mu Morgavsa.

"No právě. Provázení duší jsem měl až po zobák. Těšil jsem se, že si užiju klidný důchod. Žádní duchové, žádní nemrtví, a tak."

"A co ti vadí, Krákale," zeptala se Morganka. "S duchy ani umrlci jsme se nesetkali, i když by to bylo žúžo!"

"Letíme do Egypta, Morganko," upozornil ji kysele Krákal.

Je mi tak dobře, jako bych ležela na pláži a teplé sluneční paprsky prohřívaly celé mé tělo. Jako bych slyšela mořské vlny jemně čechrat písek. Snad jako bych viděla horizont, tak daleký a nekonečný.
Ale oči neotevírám.
Potom vyjdu na útesy, vysoké, strmé a smrtící. Tam fouká vítr jako divý a voda se tříští o kameny.
Vidím letící racky a kormorány, křičící tak nahlas, jak jen dokážou.
Cítím sůl a teplý vzduch voňavé přírody, tak dobře mi je. Tak sladce se stojí na kraji oceánu.

Ale oči neotevírám, protože si chci užít poslední myšlenku na blažený čas, který mě čeká.

Dáma s kloboukem tiše sleduje rodinnou debatu a čeká, jak dopadne. Nemůže to být tak zlé, maminka je určitě chápavá a nepřipravila by ji o posledního spojence, že ne?
„To jako vážně? Seberete někde na ulici malýho kluka, nakecáte mu bůhvíco a pak ho taháte po sídlišti?“
Hm, dobře, může to být tak zlé.
„Byl to stav nouze!“ brání se, ale je to marné. Než se naděje, rozčílená matka jí vyhrožuje policií.
Tak to bude ještě veselo, pomyslí si dáma s kloboukem pobaveně a svižným krokem vyrazí směr Zhořelecká.
„Tak jdete, nebo jak? Chtěla jste to přece řešit na stanici.“

Petunie pečlivě vložila dopis do obálky a zalepila ji. Opatrně se rozhlédla. Ticho. Lily byla někde venku s tím ušmudlaným klukem. Vzala tužku a úhledně napsala adresu.
Škola čar a kouzel Bradavice
Skotsko.
Zamračila se. Neznělo to jako pořádná adresa, ale přesnější neznala. Jsou to kouzelníci, určitě to mají nějak zařízené.
Vykradla se z domu směrem k poště, dopis křečovitě sevřený v ruce. S hlubokým nádechem vešla.
U přepážky se jí udělalo trochu špatně od žaludku. Nebuď hloupá, pokárala se v duchu.
„Chci poslat dopis,“ špitla.
Přijmuli jej. I s divnou adresou.

S úsměvem vyšla ven. Nemohla se dočkat odpovědi.

Hospoda praskala ve švech. Vašek zahlédl svého bývalého spolužáka Otokara Smrčka.
„Tebe jsem neviděl sto let!“ zahlaholil. „Prý jsi povýšil! Gratuluju!“
Ota se zaculil. „Však bylo na čase!“
„Ten Houba je teď pod tebou, co,“ přisedl si Vašek. „Máti za ním byla s nějakou lapálií, co se u nás stala. Je to pár týdnů, a pořád nic. Nikdo to nevyšetřuje...“
„To víš, Houba,“ povzdechl si Smrček.
„Hele, dohlédneš na to, viď?“
Půllitry zazvonily.
Zatímco Vašek odcházel domů s přesvědčením, že se věci konečně pohnou, Smrček při pohledu na jeho záda zabručel: „To zrovna. Houba má rozkaz jasnej. Blbostma se nezabejvat.“

Matěj Kopecký byl kriminalistou čekatelem dlouhé dva roky. Po vysoké prostě nebylo místo, a tak bral zavděk zástupy a sezónními pracemi. Vždycky ale věřil, že jeho čas jednou přijde.
Když se konečně uvolnilo místo na kriminálce v Praze, jeho máma se dmula pýchou. Vlastně se trochu dmul pýchou i on. To totiž ještě netušil, že se jeho parťačkou stane téměř o deset let starší ženská ostrá jako břitva. Kolegové se sázeli, jak dlouho bude Veronice trvat, než ho vyštve.
Vydržel. Naučil se od ní spoustu věcí magických, policejních i životních.
Teď trčí v archivu, čeká a doufá, že Verča přijde.

Evangeline nervózně přecházela po chodbě. Zpoza dveří k ní doléhaly tlumené hlasy, ale slovům nerozuměla.
Vyjde to. Musí to vyjít, opakovala si a kousala si nehet u palce.
Konečně se dveře otevřely a cizí vlkodlak ji pozval dovnitř, kde čekali dva muži a dvě ženy, vedení smečky.
„Vaše žádost mě velmi zaskočila,“ oslovil ji prošedivělý muž, místní alfa. „Nestává se často, že by nás někdo žádal o přijetí do smečky. Můžeme vám vyhovět, ale máme podmínku. Já osobně hledám družku. Pokud budete ochotná…“
„Ne!“ vykřikla bez rozmýšlení.
Ještě měla seznam otcových příbuzných, obrátí se jinam. Někde se jich určitě ujmou.