Mo Dao Zu Shi / The Untamed

„Mistře Weii, proč jim prostě neřekneš pravdu?“ zeptal se jednoho dne čtvrtý strýc.

Wei Wuxian se zastavil vprostřed kroku a otočil se na patě. Jeho výraz byl směsicí šoku, strachu a odporu.

Čtvrtý strýc nechápal, proč se tomu tolik brání. Proč všem kultivačním sektám prostě neřekne, co přesně se před několika lety stalo?

Někteří by určitě svůj názor na něj nezměnili, to je pravda. Ale čtvrtý strýc si byl jistý, že většina by pochopila, proč se Wei Wuxian musel spolehnout na démonickou kultivaci.

Wei Wuxian si jen povzdechl a zašeptal: „Jiang Cheng.“

Jeho rodina. Víc říkat nemusel, čtvrtý strýc pochopil.

XiChen chtěl porušit status quo, ale bál se, že tím vše zničí. Jak dlouho lze obelhávat čas? Nevěděl.

"A-Yao...," začal s těžkým srdcem při snídani. Ten ho však přerušil.

"Musíš vědět, Druhý bratře, že jsem se nezměnil," srdce v hrudi měl těžké jako horu.

XiChenovi se rozšířily oči.

A-Yao si povzdechl.
"Jsem stále tentýž muž, který spáchal všechny ty věci, pro které ho nenávidíš."

Xichen chtěl namítat, že tak to není. Že nikdy doopravdy necítil nenávist!

"Jsi vůdcem sekty, nemůžeš tu se mnou zůstat věčně," vydechl nejtěžší z pravd, "Pokud potřebuješ odpovědi, musíš se ptát," vydechl, "řeknu ti vše..."

"A-Yao..."

„Oběti?“ zeptal se Lan Zhan.

„To ne, žádné, ale… děsí děti a všechny pocestné. Dokonce i obchodníci k nám přestali jezdit. Jídla ubývá a zima se blíží. Prosím, vážení kultivátoři, zbavíte nás té bestie? Všichni vesničané kolem nich pokyvovali hlavami a přizvukovali majiteli taverny.

Wei Wuxian nadzvedl obočí a podíval se vážně na Lan Zhana. Přijeli sem, aby zbavili městečko krvežíznivého démona. Tak alespoň zněla prosba, která dorazila do Oblačných zákoutí. Ale z toho, co bylo řečeno, to znělo spíše jako nějaké divoké zvíře než nadpřirozená bytost.

No co, alespoň to bude obyčejný jednoduchý lov, a ne nebezpečný noční lov.

"Vůdce Nie... je nemocný," přiznala Nie ChengMin Wei WuXianovi, když přivedl vůdce domů.

"Nemocný? A proč už s tím dávno vaši lékaři nic neudělali, hm?!" rozčiloval se.

Správkyně pevnosti si povzdechla.
"Předci klanu Nie byli řezníci. Stále si pamatujeme, odkud jsme přišli. I při nočních lovech se specializujeme spíše na lov nestvůr. Boj je nám blíž než talismany," vysvětlila. "Naši léčitelé si umí poradit se zraněními. On ale zraněný není..." vydechla znepokojeně. "Jak zabijete šelmy, které přebývají v něčí mysli?"

Wei WuXian nevěděl. Umanul si však, že to tak nenechá. Když dokázal zcelit Wen Ningovo duchovní vědomí, dokáže i HuaiSangovo!

Rána v malém domku obklopeném přrodou byla vždy více či méně stejná.
A-Yao se buď probouzel příliš časně, nebo kvůli němu XiChen porušil Lanskou hodinu určenou pro vstávání.
Buď byl zezadu objímán, nebo se sám z pola rozvaloval při boku svého spolužitele.
A ranní vzrušení se také vždy znovu dostavilo. - Boj s ním byl pro A-Yaa velmi frstrujícím. Musel narychlo vstát, než XiChen něco pozná, opláchnout se a zacvičit si v již mrazivém vzduchu.
Plynule pak přešel k přípravě jídla a dalším domácím pracem, jejižchž část si pro sebe XiChen vždy nějak usurpoval.
Napětí mezi nimi se každým dnem stupňovalo...

Wei WuXian a Lan WangJi do Oblačných zákoutí letěli. HuaiSang slíbil, že se oslík bude mít v Nečisté říši dobře.

Když dorazili, ZeWu-Jun s hledaným učedníkem - nikde.

Lan QiRen trval na tom, že WangJi nikam nepůjde.
Wei WuXian přiměl manžela k poslušnosti slibem, že ZeWu-Juna i LinaFang-Zuna najde.

Netušil, kam jít. Ale znal někoho, kdo mu mohl poradit.

Když dorazil do Qinghe, HuaiSang ho naschvál vyděsil s maskou na tváři.
Smál se, až se za břicho popadal. Výzorem i chováním, připomínal 15ti letého chlepce, kterým býval. Neuvědomoval si, že je vůdcem sekty Nie...

Není pochyb! Něco je s HuaiSangem špatně...

Dáma v bílém, pleti ocelově šedé, vstala ze svého místa v koutě a shlédla na dvě těla choulící se k sobě.
Usmála se.

Zvykla si, i když nerada, že ji Lan XiChen odložil. Zatímco stála nehybná na svém místě, její druh ve zbrani odpočíval na komodě vedle ní. Truchlili.

Překvapilo ji proto, když jí z ničeho nic vzal s sebou ven, zatímco Hensheng nechal bez povšimnutí.
Stýskalo se jí.

Tiše došla ke dveřím.

"Shuoye...?" oslovil ji XiChen. Už to bylo léta, kdy ji tak viděl.
Ohlédla se.

"Budeš znovu litovat, jestli něco nezměníš," zašeptala, "neotevře se ti, zůstaneš-li uzavřený ty."

Dívala se na bezduché tělo před sebou. Býval to mladý muž, ale vrásky v jeho obličeji připomínaly spíše starce. Hovořily o obrovské únavě.

Ale nejen to. Úsměv na jeho rtech byl zářným příkladem toho, jak by byl býval mohl žít, kdyby se neocitl zde. Kdyby neskočil z útesu, protože neviděl žádné jiné východisko.

Bylo to opravdu smutné, že ho svět dohnal k ní. Vždycky ho ráda sledovala. Tak plného života a energie. I v těch nejhorších chvílích.

Pak se rozhodla. Nenechá ho zemřít. Wei Wuxian si zaslouží druhou šanci. Ještě nenadešel jeho čas.

„Živote, můj milý bratře, vyslyš moje přání!“

„Otče, co je to chtíč? Už jsi ho někdy zažil?“ zeptal se A-Yuan Lan Wangjiho jednou odpoledne u čaje.

Lan Wangji měl co dělat, aby se nezakuckal. Podíval se na svého syna s notnou dávkou překvapení. A-Yuan – ne, Lan Sizhui, uvědomil si Lan Wangji, jeho syn dospěl, aniž by si toho všiml – nevypadal, že by se nechal jen tak odbýt.

Lan Wangji měl asi něco podobného očekávat. Přeci jen, Sizhui byl ve věku kdy se o podobné věci začínal zajímat. Vzpomněl si na sebe v době, kdy Wei Ying studoval v Oblačných Zákoutích. Neměl tenkrát podobné otázky?

„Sizhui, chtíč je…“

Wei Ying had almost forgotten how amazing spicy food was. Although he already had two bowls, he started loading his third one. In doing so, he caught sight of Lan Zhan’s half-empty bowl, and that just wouldn’t do, right?
He snatched the bowl and began loading it with the spiciest dish ordered.
“Much better than your usual bland cuisine, Lan Zhan, ah?” He truly didn’t understand how Lan Zhan could stand it.
“Don’t you wish you could have it every single day?”
Lan Zhan’s golden gaze was on him, intense as usual.
“Mn.”
He was not looking food while answering.