Druhá šance

Dívala se na bezduché tělo před sebou. Býval to mladý muž, ale vrásky v jeho obličeji připomínaly spíše starce. Hovořily o obrovské únavě.

Ale nejen to. Úsměv na jeho rtech byl zářným příkladem toho, jak by byl býval mohl žít, kdyby se neocitl zde. Kdyby neskočil z útesu, protože neviděl žádné jiné východisko.

Bylo to opravdu smutné, že ho svět dohnal k ní. Vždycky ho ráda sledovala. Tak plného života a energie. I v těch nejhorších chvílích.

Pak se rozhodla. Nenechá ho zemřít. Wei Wuxian si zaslouží druhou šanci. Ještě nenadešel jeho čas.

„Živote, můj milý bratře, vyslyš moje přání!“