DMD č. 27. pro 27. 4. 2020. Téma: Historky z podsvětí

Mirek se bránil, ale nad převahou neměl šanci. Proč nepočkal na kamarády a šel do Stínadel sám?
Dva vontové ho drželi, zatímco vyšší figura postávala napůl skryta ve stínu. Po chvíli promluvila: „Říkali jsme si, jak se zbavit těch protivných Rychlých šípů. A odpověď přišla za námi.“
Ten hlas mu byl povědomý. Ale to… to nemůže být!
„Bude snadné je rozbít zevnitř. Chlapci budou následovat vedoucího klubu a postupně přijdou o veškeré ideály.“
Mladík přišel blíže a Mirek poznal jeho tvář. Svou tvář.
„Daneši, to ti nikdy neprojde! Hoši na to přijdou!“
Protivník se jen pousmál: „To se ještě uvidí.“

Můj drahý Tasemníku,
Píšeš, že se Ti nahoře stýská po pekle. Skutečně? Zajímá tě, zda se tady něco změnilo; inu, peklo je dokonalé a změn není zapotřebí. Každý obyvatel, ať démon či vězeň, je automaticky vinen (tebe, můj milý, se to bude týkat více než jiných). Trest je tudíž vždycky namístě.
Zajímavé je, že někteří zdánlivě nejhorlivější následovníci Nepřítele zcela přejali tento způsob uvažování. Mají plné pusy milosrdenství, odpuštění a podobných ohavností, srdcem však touží po věčné pomstě. Nejnádhernější je fakt, že důvodem k tak planoucí nesnášenlivost nejsou opravdové hříchy jejich bližních, ale pouhé drobné rozdílnosti.
Peklo jich bude plné!

Byla nianou. Vítala děti na světě jménem Otce, a vypravovala mrtvé do Zámořských krajů, kde měli strávit věčnost opečováváni Matkou. O své smrtelnosti nikdy příliš neuvažovala.
Studnice jí ukázala mnohé. Viděla národy, které věřily, že po smrti je čeká věčná sláva na bitevním poli. Další se těšili na zahradu nekonečných slastí. Jiní očekávali podsvětní jeskyně plné zlata a drahých kamenů. Jediné ve Studnici nespatřila – skutečnost. Ve všech příbězích, kterých byla svědkem, nenašla žádné z věčné bitvy, zahrady slastí nebo bohatstvím překypujících jeskyní.
Vzala do ruky lahvičku vody z Ostrova Tkadlen. Věděla, co nechá za sebou, ale ne co ji čeká.

Na folgarwské mýtině bylo možná slunečno,
ale v reálném světě zuřila bouřka a naši hráči
se dostávali do trochu dobrodružné a trochu hororové nálady.
Těžko říct, která z nich převládala.

"Škoda, že nám pekelník neřekl žádnou historku z podsvětí,
když už jsme se tam byli juknout!"
Zhmotnil své pocity do slov Tomáš.

"Jo, jako v tom filmu. Nebo v té karetní hře. Černé historky!"
Přisvědčil Libor.

"Hele, chlapci, nezamlouvejte své nevybouřené touhy za bouřku venku!"
Na to rázně Lucka, mnouc přitom dvanáctistěnnou kostku mezi prsty.

"Pulp fiction? Tak to už jsem neviděl, ani nepamatuju..."
Vložil se opět do hovoru Pýdžej.

Jako dětem mně a bratrovi matka vyprávěla zvláštní pohádku.
„Na jednom místě daleko odtud vyvěrá z podzemí řeka. Kdo se odváží po ní plavat proti proudu, a takových moc není, dostane se do podivuhodné říše. Slunce tam nesvítí, a přece je světla dostatek. Žijí tam tvorové podobní lidem, že by si je bylo možno splést. Mají krátký život, stihnou mít pouze dva potomky a pak odcházejí a zanedlouho umírají. Nedá se s tím nic dělat.“
Rád na matku vzpomínám. Škoda, že brzy zemřela.
Proč se mi vtírá podivná myšlenka? Otec se kdysi zmínil, že se s matkou seznámil díky řece...

A máme tu opět pořad Hlouběji do pohádek! Dnes jsem se podívali do hostince Podsvětí, kde se schází všichni pohádkový padouši. Bohužel zákon o vyzrazení pohádek nám akazuje ukázat záběry. Tak vám alespoň povíme pár zajímavých historek. Věděli jste, že o roli vlka z Červené Karkulky nebyl vůbec zájem? Dokonce jediný herec na prvním konkurzu byl vegetarián! Ale nezvládl Karkulku sníst. No, možná kdyby ji zamaskovali hlávkou salátu...

Ale pojďme k další historce. V pohádce Popelka si režisér nezkontroloval velikost bot všech hereček a jedné Popelčině nevlastní sestře padl skleněný střevíček jako ulitý. To byl malér. Chudák princ úplně zpanikařil.

V nekterých realitách je peklo dolů a nebe nahoru.
Zde to tak není. Nebe je dolů a peklo je na západ.
Zákony fyziky tu totiž zbastlil jakýsi šílenec a proto tu gravitace neteče smerem dolů, ale nahoru a doleva zároveň.

Čili je nebe pořád nahoru a peklo dolů, jenom ne z našeho vnímaní světa.
Ano, je to k zbláznení.

Vznikl ale díky tomu zajímavý koncept.
Když je nebe dolů, tak je vlastne v podsvětí. Alespoň pro nás.
A pak, když přišli bohové a prinesli svoje příbehy, tak to nebyli historky z nebes,
nýbrž historky z podsvětí.

A to bylo husté!

Hynrek vstoupil do věžní komnaty, poklekl před princeznou. Byla nádherná, ještě krásnější, než když se jí dvořil v paláci jejího otce. Uhrančivé oči, pečlivě upravené vlasy, skvěle padnoucí a cudně odhalující šat.
"Zabil jsi toho netvora, ach!" vydechla a zamrkala.
"No..." Jak jen říct, že drak se vzdal, aniž by zkazil dojem hrdiny.
"Ach!" Vrhla se mu do náruče. "A neměl bys mít lesklejší zbroj, můj hrdino? Kde máš koně? Je doufám nejrychlejší a nejčernější na světě. Ty vousy nosíš pořád? Ten hromotluk, co jsem ho zahlédla, je ještě tady...?"
Hynrek si chtě nechtě musel připustit, že drak mluvil pravdu.

Všichni zírali na tu ženu na loži. Před necelou hodinou ležela na marách, a teď jim klidně oplácela pohled.
„Byla jsem na onom světě,“ prohlásila. „Vrátila jsem se, abych podala svědectví!“
Vypukl překvapený šum. Děvečka pokračovala:
„Viděla jsem v nebi pány, co je popravili na Staroměstském rynku. Měli bělostná roucha a drželi palmové ratolesti. Zato císařský rychtář a jiní mocipáni viseli v pekelném ohni za ostruhy!“
Lidé spustili jeden přes druhého, ale děvečka mluvila dál. Kázala, prorokovala, jak skončí válka a co bude následovat.
Zpráva o zjevení se rychle roznesla po Praze i na venkově.
Děvečka však skončila v šatlavě.

Královna obchází impérium.
Skladník se poníženě klaní. Dodávka pomerančů vázne, dnes je to jen půl kila. Polepším se, slibuji!
Pomeranče mizí v koženkové kabele.
Sekce lahůdek. Čúza Olina už se třese. Snad si nemyslí, že nejstaršího řemesla se výpalné netýká? Včera flirtovala se závozníkem. Navýší odvody vlašáku. A přidá chlebíčky.
Kasa. Pokladní nepřiznala manko - za to se platí. Dnes je to za bonboniéru, zítra však dodá Martell. Pokladní klopí zraky. Vždyť má dítě na škole, a chalupu na opravení!
Anna Holubová, capo di Jednota, je však nesmlouvavá a ve své prodejně vládne tvrdě. Do zítra Martell - nebo udání na odboru!