DMD č. 5. pro 5. 4. 2020. Téma: Hlavně levně!

Pokladní si k němu znovu přisedla asi o týden později.
„Proč jste minule neodjel?“
Pokrčil rameny. „Nevím, kam bych jezdil. Ani proč.“
„Něco vás tu drží? Ta vaše… životní láska?“ nadhodila opatrně. „Nebo banda vnoučat?“
Zavrtěl hlavou. „Nic mě tu nedrží. Ale tam mě nic neláká.“
„Na světě je spousta krásných míst. Pojďte,“ chytla ho za ruku, „koupíte si lístek a pojede na výlet. Večer jste doma.“
Než se nadál, stál u pokladny.
„Kam to bude?“
„Nejblíž, kam to jde.“ Přece nebudu utrácet za vlak, kterým nepojedu.
„Osm korun.“
Nakonec ten lístek nevyhodil. Schoval si ho do kapsy a odešel.

Válečný nedostatek přinášel Theodosii starosti a přítomnost žádoucích mužů je stupňovala. Právě pomocí starobylé krejčovské magie přeměňovala své svatební šaty na dvoje moderní.
Mohlo se to zdát přízemní, ale Burr měl své zkušenosti: "Jedna dáma z Bostonu mě vyměnila za čtyři páry punčoch, střevíce a slamák."
"Měla vkus. Ty jsi zadarmo drahý," dával Hamilton najevo zběhlost v účetnictví.
Theodosia docela nesouhlasila: "Jediné muže, co mají větší cenu než hedvábné punčochy, vozí z Afriky. A podle mě je to ohavnost!"
Její pravdivý názor však byl, že svou roli sehrálo, že Burr už ve dvaceti plešatí. Tak jízlivá ale nebyla ani ona.

Bratranci Biberveldtovi patřili v Novigradu k obchodnické špičce. Nikdo nevydělával tak jako oni. Z mála dokázali získat hodně a nikdo nechápal, jak se jim to daří.
Trik spočíval v tom, že Dudu se jako doppler měnil v obchodní konkurenty a dokázal tak zamíchat s trhem tak, že z toho měli zisk.
Občas ale došlo mezi bratranci k nedorozumění.
„Ta vlna od Darenberga je úplně k ničemu, Dudu!“ vztekal se Dainty.
„Vždyť jsi říkal, že mám nakoupit hlavně levně!“ ohradil se mimik.
„Ano, ale tak, abychom to pak mohli prodat!“ rozhodil rukama Dainty a zahleděl se na šedesát žoků plesnivějící vlny.

Walter si zachmuřeně prohlížel obličej své nejdražší. Pořád se výrazně bortil k levé straně. Osobně ho to nerušilo, ale kdyby se tu objevil Vincenc nebo Felix... Další posměšné poznámky na její adresu by nesnesl. Udělá pro ni cokoliv - pokud to ovšem nebude stát moc peněz. Před dalším rozkladem tělo chránila Walterova magie, jenže se škodami, které utrpělo předtím, se nedalo dělat nic. Magicky ani jinak. Balzamovací roztok by teď už nebyl k ničemu, navíc ho Walter neměl. Vyspravování kolíčky a vycpávání vatou se ukázalo jako neúčinné a komické.
Nakonec stáhl mrtvé spodničku a spíchl improvizovaný závoj.
"Vypadáš tajemně, ma chérie."

„Odkud tu kočku máte? Z chovatelské stanice?“ Veterinář se na muže upřeně díval.
„Ne, kdepak. Tam stojí kotě majlant. Proč bych měl tolik platit, když na netu ho v tom inzerátu nabízeli za třetinu?“
„Jde o to, že na tuhle nemoc je potřeba geneticky testovat rodiče a v případě pozitivního nálezu je nepustit do chovu,“ vysvětloval veterinář.
„Tak o tom nic nevím. Nedá se to vyléčit?“
„Nedá. Obtíže se budou časem stupňovat, až… Vidím to na několik měsíců.“
Muž zbledl.
„Tady vidíte, proč se nevyplatí šetřit na zdraví zvířat. Investovat do zdravé kočky od prověřeného chovatele za to přece stojí.“

Namísto aby infekce ustupovala, Bernardův stav se zhoršoval.
Když začal vykašlávat krev, Clara dospěla k závěru, že tohle nebude obyčejná netopýří chřipka. Ta postihuje plíce vzácně, u jedinců se sníženou imunitou.
Bernard byl chlap, který se nerozkašlal ani z rozkvetlé louky. Buď tedy jeho obranyschopnost něco náhle oslabilo, nebo v něm virus zmutoval do agresivnější formy. To by ovšem předpokládalo souběžnou přítomnost jiného viru.
Dopila skleničku a odeslala zprávu se žádostí o pomoc Mezinárodnímu sdružení kouzelníků.
Plamen v ohništi vyplivl odpověď příliš rychle.
Šest asistentů?! Vy jste se zbláznila, Longbottomová! Víte, kolik bychom jim museli zaplatit? Pošlu vám nanejvýš dva!

Mít doma Deana se zlomenou nohou bylo pro Sama vyčerpávající. Hlavně povely, které vydával z gauče. Jen občas je zjemnil nějakým tím "prosím tě".
Vrchol všeho nastal, když měl Sam dojet na nákup.
Kromě komba "pivo, kafe, koláč" mu Dean začal klást na srdce: "A koukej šetřit! Jsou to těžce vydělaný peníze!"

Sam neodporoval. Jenom se zaťatými zuby vyřídil nákup. Podle rozkazu.

Když Deanovi donesl pivo Pivo a kafe značky Kafe, bratr se ušklíbal, ale mlčel.
Teprve koláč s desetiprocentním obsahem jablek to zabil.
"To chutná jak polystyren!" vybafl zklamaně.
Sam pokrčil rameny. A spokojeně si pochutnával na svých cereáliích.

„Zahajuji schůzi vedení,“ ozvalo se zasedací místností z úst prezidenta společnosti W&W, Johna Wolfa. „Jak jistě víte, naše společnost zahájila výrobu nové řady obrněných vozidel KW6. Prosím vedoucího technického a výrobního oddělení, ing. Smithe, aby nás seznámil s projektem.“

„Děkuji za slovo,“ pronesl jmenovaný. „Jedná se o zdokonalený typ řady 5. Vylepšili jsme podvozek a odpružení, s novou verzí lze vyjet i čtyřicetistupňové stoupání. Přední ochranný štít je zesílen. Novinkou je silně pancéřovaná věž otočná o 360 stupňů, vyzbrojená kanonem ráže 50 mm. Všechny komponenty jsou vyráběny našimi podniky, s výjimkou dělových hlavní. Ty nakupujeme u firmy Krupp Essen. Levně!“

„Buggu…“
„Ano, pane?“
„Co budeme mít k večeři? Ten včerejší vývar z podrážky sandálu, v kterém jeho předchozí majitel zřejmě šlápl na úhoře, byl chuťově poměrně zajímavý, nicméně nutričně nepříliš vydatný.“
„Dnes jsem sehnal opravdovou rybu,“ pochlubil se Bugg.
„To jsi říkal včera taky,“ podotkl podezíravě Tehol.
„Tuhle mám ale přímo od prodavače z tržnice.“
„Dal ti rybu zadarmo? Je jedovatá?“
„To zjistíme. Jen…“
„Copak? Kromě toho, že mě chceš otrávit…“
„Abych ji připravil, budu asi muset použít poslední nohu vaší židle.“
„Tím vznikne zcela nový kus nábytku. To bych si mohl nechat patentovat, nemyslíš?“ uzavřel Tehol potěšeně.
"Zajisté, pane."

„Cože?!“ Zíral na mě.
„ Chci důkaz.“ Udělal na mě tázavý obličej. Zašklebila jsem se na něj úplně stejně.
„Stačí? Jo a jmenuju se Kaila.“
„Kailo, stačí a víš, dneska večer umřela jedna holka, kterou jsem proměnil v upíra a všichni si myslí, že odjela z města a pohřeb by byl moc komplikovaný, rakev, žula a všechny ty pohřební serepetičky jsou moc drahé, takže pomůžeš mi ji tu někde zahrabat, to vyjde levně.“
„Pomůžu. Kde ji máš?“
„Tady.“
„Fajn. Tamten sráz.“ Zahrabal ji a šli jsme do Mystic Falls. Najednou se zastavil. Všude byly smrky.
„Ztratili jsme se.“ No do háje.