DMD č. 5. pro 5. 4. 2020. Téma: Hlavně levně!

"Tak co?" usrkával gin s tonikem a zastřihával si svůj černý knír. "Doufám, že je to vše vyřízeno!" dodal drsným tónem Aliberti.

Malý Totonno s nadšením v očích vyhkrl "Ano pane! Přesně dle vašich představ! Sehnal jsem to. Mám to pro Vás!"

Aliberti se nevěřícně ušklíbl. "A copak to máš pro mě?"
"No pane, úkol byl hlavně levně, tak tady to máte." podává mu krabičku sirek.
Aliberti nasadí pomyslný facepalm.

"Mamma Mia!" (směrem k Totonnovi se ohradí italským gestem zvaným 'Podívejte se na toho idiota!')

"Pane?" i zasklely se oči malému Taliánci.

Aliberti zařve: "Ne levně! Ale hlavně zhebne! Budiulo!"

Zlatozelené špice Svatého Víta zhasly. Vládu převzalo měsíční stříbro, přelilo se do starobylých luceren, stékalo po prejzových střechách, zrcadlilo se v kluzké dlažbě. Tmavomodré koruny hlohů vydechly těžkou vůni.
Ze schodů vesele sestupovala skupinka turistů. Vydatná večeře korunovaná řízným pivem vyšla neuvěřitelně lacino. Teď nešetřili spokojeným wunderbar a plnými doušky vychutnávali romantické kulisy jako zákusek zcela zdarma.
Zákrut plný husté tmy nečekaně vyplivl mrazivý chlad.
Na Němce padla tíseň. Zmlkli, nejistě se k sobě přimkli. Nespatřili neurčitý protáhlý stín, jenž vykročil ze zdi, ale rozjařenost byla ta tam. Chvatně sbíhali dolů.
Ve výklenku opodál vítězně zazářily liščí oči. Všechno viděly.

Firma Popravy až k vám domů

REKLAMAČNÍ PROTOKOL

Důvod reklamace:

S vaším výrobkem "Instantní ukřižování" zakoupeném v předvelikonočním výprodej jsem velmi nespokojen. Dodaná sada pro snadné rekonstruování událostí na Golgotě roku 30 n. l. obsahuje pouze postavu Ježíše, dva trámky, sadu hřebíků a čtyři roucha. Přitom na obalu balení jsou znázorněni také tři setníci, pět figur rozlíceného davu a dvě plačky.
Ježíš dodaný v balení se navíc odmítl tyto Velikonoce nechat ukřižovat, jelikož jsou vládou zrušené a z kříže si vyrobil houpačku.
Žádám o vrácení peněz, nebo doplnění ostatních postav a výměnu za k ukřižování ochotnějšího Ježíše.

Váš

P. P.

"To bys, mámo, nezvládla, že ne?" rýpl si potomek.
"Ne. Protože nemám kovadlinu a acetonovou svářečku. Hlavně to poslední není levná hračka."
"Škoda..."
"Ale umím udělat vajíčko bez pánvičky."
"Jo, v hrnci, natvrdo nebo naměkko."
"Kdepak, v listu papíru."
"KECÁŠ!!!"
"Nekecám. Jestli složíš z papíru krabičku, tak ti to předvedu. Chceš ho míň nebo víc udělané?"
"Vždyť papír shoří!"
"Neshoří. Když je v krabičce vajíčko, odpařuje se z něj voda a to snižuje teplotu papíru, aby se nevznítil, proto musím pánvičku pořád posouvat. Na to jsem ji chytila nahoře do kolíčků. Tak, hotovo."
"Hustý!!!"
"Promiň, tys ho chtěl míň udělané?"

Opírala se o stěnu a sledovala, jak její mladý spisovatel už několik hodin brouzdá po internetu a shání dárek.

Přistoupila k němu.

Blikající reklamní banner hlásal: “Jak na randění? Hlavně levně! Nejlevnější dárky, které můžete…”

“Tak na to hned zapomeň,” odfrkla si. “Podívej, tohle je mimo moji parketu, já jsem Múza se zaměřením na literaturu, ale toto je prostě čirý nerozum. Pochop, dárek nemusí být drahý... ”

Mladík otevřel novou stránku.

“...ale měl by vyjadřovat zájem…”

Prémiové Belgické pralinky.

“...že ti na té dívce záleží, chceš ji potěšit a že ji máš rád…”

Dárkové balení.

“Máš ji rád?”

Vložit do košíku.

„Jak jsme tehdy šly do hospody přes kopec a ztratily se…“
„A máti volala Veřejnou bezpečnost, jak ti nás seřvali, pamatuješ…“
Vzpomínky jiskří, víno teče. Sraz kamarádek po dlouhých letech.
„Zdeno! Máme ještě víno?“
„Plnej sklep, dámy. Soused vinař nám ho nechává za pár kaček. Laciný, ale dobrý. Jen neberte archivní, to by Jirka zešílel.“
Šly jsme tam s Vendou.
„Hele, tyhle starý zaprášený flašky asi můžem, ne?“
„Ukaž,“ utřela jsem prach. „Jasně. Asi na něj zapomněli. Snad nebude zkyslý.“
Nebylo.
Vypily jsme čtyři flašky Chianti, každou bratru za tři tisíce.
K těm po osmi tisících jsme se naštěstí nepropily.

Dnes byl krásný den můj milý
S bratrem na zahradě
Pracovali jsme bok po boku
Dnes byl krásný den můj milý

Však víš nemám ráda město
Jak ničí mě v něm žít
Jaro je na vsi krásnější
Však víš nemám ráda město

Ptáci zpívají voda zurčí
U sousedů mají housata
Na balon pes náš číhá
Ptáci zpívají voda zurčí

Doma je klid pohoda
Žití vyjde tu levně
Netíží mě nic
Doma je klid a pohoda

Jenomže svou cenu má
Každá v životě pohádka
Chci vyjít z toho levně
Jenomže svou cenu to má

(Stesk je laciný
Kolik může doopravdy stát?)

„Do Číny poletíte s předsedou představenstva s Air China, je to nejlevnější. Diety nedostanete, není důvod.“
„Co když budu něco potřebovat?“
„Tak vám to M. koupí.“

„Když letí M. o dva týdny dřív, nebude lepší, abych letěla z Prahy přes Paříž s Air France, než se kdovíjak dostávat sama do Frankfurtu?“
„Ne, musí to být levné, buďte ráda, že vás tam posíláme!“

Příjezd do Frankfurtu těsně před odletem. Zavazadla letadlo nestihla. Nákup nezbytností v Šanghaji, kurýr s materiály pro obchodní jednání a náklady na dopravu do Frankfurtu stály skoro tolik, co letenka. A ta z Prahy by byla bývala levnější.

Když už někoho s sebou, tak raději hned dva, pomyslel si Leydenforz.
Ale koho?
Nápad se dostavil brzy.
Profesor Nhevnyi-Hydraščuk měl být u sebe v pracovně/kabinetu.
Zaklepal.
Za dveřmi byl slyšet rachot, ale žádná odpověď.
Vstoupil a octl se před tuctem hlavní rychloodpalovače rachejtlí.
Hydraščuk vzhlédl od plánků na stole: "Pozor! Mám tu práci rozděláánu. Když už jste tu, nevite kde léévně sehnat hodně kyselíny karbonitóve?"
"Poptám se. Mimochodem, vy jste odborníkem i v jiných oborech než jen výbušniny, že?"
"Áno, ja mam vosem mistróovskych atestaci, jsou to..."
"Nemusíte jmenovat, věřím vám. Jak se stavíte k výzkumu v poli?"

poslednýkrát ťa dnes nesiem
zdá sa to byť viac než znesiem

z igelitu čierna taška
v mojich rukách
príliš ľahká, príliš ťažká
a mne iba srdce puká

jama ako štvorec malý
čerstvej hliny vôňa
prikrátko času spolu sme mali
miesto slnka dni sú tôňa

na latke dva dátumy pod meno
ohraničenie šťastia, radosti
naškriabané posledné písmeno
zo smútku, či zo zlosti?

začiatok krásny
koniec nečakaný
pohľad prázdny
osud ako vlákno rozstrapkaný

príliš dramatický snáď
zdá sa byť môj žiaľ
ten "len-pes" bol kamarát
nepochopí, kto raz tak neplakal

lacnoláska.

koncept, čo draho vyjde
mne nevráti sa, druhýkrát už neodíde