DMD č. 5. pro 5. 4. 2020. Téma: Hlavně levně!

"Lidi?"
Podívali se po sobě, jak se postupně sbírali z asfaltu. Johana si zamyšleně prohlížela odřené koleno, které prosvítalo roztrženou žlutou punčochou.
"Máme," houkla nakonec.
"Balík?"
"Kdo má balík?!"
"Ale jo," zamručela Hana, a ztěžka zdvihla těžký bílý balík omotaný půl kilometru dlouhou šňůrou na prádlo. Všichni si zhluboka vydechli.
"Auto?"otočil se konečně Jakub ke kraji vozovky, kde červený brouk zůstal stát zakousnutý do stromu.
"Nakonec máme,"vyvalil se Vít ven a vítězoslavně poklepal na pomačkaný plech.
"Připomeňte mi, proč jsme prodali airbagy i dodávku?" foukala si Johana na koleno.
"Mimino," poklepala Hana na balík.
Balík si hlasitě říhlnul.

Odemknul si dveře záložním klíčem. Veronika nebyla z těch, kteří by nepřišli do služby bez vysvětlení. Něco se stalo.
Byt byl v totálním chaosu, jako obvykle. Opatrně se vyhnul pastem a prohlédl její věci. Když někoho znáte tak dobře, víte, co hledat. Ve skříni chyběl batoh, oblečení, v lednici potraviny, v botníku pohorky.
Na stolku v obýváku ležel vzkaz. M., Č a K mají problém. Nevím jaký. Musím pomoct. Vrátím se. Strohost ho nepřekvapila, v jeho pozici bylo lepší nic nevědět.
Mohl jen doufat, že Veronika ví, co dělá. A že cena, kterou za to zaplatí, nebude větší než čekala.

"...a taky palác královský je třeba vyspraviti, dílo našeho otce se drolí a brzy celou strž zaplní."
Václav sestru nevnímal, hlava mu třeštila.
"Ostuda je to! Nový klášter stavíme, korunovace té Polkyni platíme, ale kam si zveme hosty? Do domu měštěnínského! Ostuda, nejdražší náš bratře!" Takto lamentovala ještě dlouhé chvíle, než raději mávl rukou a opravu paláce otců svých slíbil.
Pokladna prázdná nákladnými projekty přece jednoduchou opravu snese. Nic náročného, zdivo podepřít, stěny přizdít, hlavně aby Kunhuta už přestala s lamentací.
Když však dělníci kromě palácové zdi strhli i kuchyni svatojiřskou, přísahal by, že nadávky abatyše dolehly až na Rynek.

Hrála hudba, stoly byly plné, dámy i pánové konverzovali o lásce, kardinál se nad tím vším uculoval, zkrátka slavnost, jak má být. Náhle zazněly bubny, výstřely z děla, někdo se blížil. Na scénu maskovaný král, nad něj pak zatím stejně skrytá katastrofa.
Děj běžel dál a plamen ještě rychleji uháněl doškovou střechou. Však zaujaté publikum kouř nevnímalo, dokud nebylo pozdě.
„Hoří!“ konečně někdo křikl.
„Spas se, kdo můžeš, rychle pryč!“
Za dvě hodiny, když celý svět měl právě slavit zrození vzácné princezny, zbyly z divadla Svět jen ohořelé ruiny.

Ten laciný trik, výstřel z hlavní děl, byl stejně Fletcherův nápad...

"Vezmi si to." Čarodějka podá haradské dívce dýku.
"Vážně?!"
"Udělala jsem ji pro tebe. Už nejsi bezbranná. Burul tě s tím naučí."
"Krásnější nůž jsem nikdy neviděla!"
"Inu... Mohlo to být lepší. Nemám tu na to materiál. Ne na výrobu věcí mimo plán."
"Musíš si taky něco vzít ode mě, paní. Dám ti polévku s kroupama!" Vnucuje jí misku.
"...po čem to chutná?"
Hevrîn spiklenecky zašeptá: "Po kostech. Dostáváme jen uzené, ale Burul mi sehnal od známého ve skladech kosti na vývar."
"Vepřové kosti na vývar?"
"To jsem se neptala. Prostě kosti."
To se mi jen zdálo.
A nebo ne?

Do nemocnice se pouštělo jen na propustky, tak vrátného uplatila. Doby, kdy šetřila každou korunu, byly pryč. Za možnost ho vidět by dala cokoliv.
Když se ptali na děti, zalhala. Že je poprvé těhotná by doktorce v životě nepřiznala.
A tak ji pustili dál. Prý na půl hodiny, objímání zakázáno. Všechno jim odkývala. A pak přišla těsně k němu, políbila. Tolik jsi mi chyběl!
Zůstala až do večera. A pak každý, každičký den.
Zemřel o čtrnáct dnů později, znetvořený k nepoznání. Pořád ho milovala.
Dva měsíce poté porodila dceru.
Pochovali ji ještě ten den. K tatínkovi, pod tlustou vrstvu betonu.

19 Slovní úlohy

19. 1 Úlohy o směsích
1. Cena za 1 kg dražších bonbónů je 125 Kč. Cena za 1 kg levnějších bonbónů je 100 Kč. Obchodník z obou druhů bonbónů namíchal dvě různé směsi.

a) První směs se skládá z 2 kilogramů dražších a půl kilogramu levnějších bonbónů. Jaká by byla cena za 1 kilogram této směsi?
b) Druhá směs se skládá z 2 kilogramů dražších bonbónů a neznámého počtu levnějších bonbónů. Jeden kilogram této směsi stojí 110 Kč. Kolik kilogramů levnějších bonbónů obsahuje druhá směs?

Zapište, která směs je levnější a která směs obsahuje více levnějších bonbónů.

Sněhurka znuděně listovala akčním letákem. Už měla v trpasličí chaloupce vysmýčeno, navařeno na další tři dny a nakoupit už bylo vážně nutné.
Prófa potřeboval nové kalhoty, byly samá záplata. Dřímal by užil nový polštář, přemýšlela Sněhurka, Rejpal čepici, Kejchalovi by se hodil látkový kapesník… Stydlín dočetl další knihu a už neměl co číst, Šmudlovi bylo potřeba koupit nový svetr, protože ten starý mu byl kupodivu už malý. Jen Štístko vůbec nic nechtěl.
Sněhurka se rozhlédla po světnici, jestli někde neobjeví skrýš se zlaťáky, jinak jí nezbývalo než při nákupu šetřit.
Povzdechla si. Nebylo lehké starat se o sedm dospělých mužů.

Doposud se vesměs řídil pravidlem Za málo peněz hodně muziky. Nejlepší byly v tomto ohledu úrazy. Spravit polámanou ruku, nohu nebo žebro ho moc nestálo a uzdraveným to ušetřilo mnohdy i týdny rekonvalescence. Co do náročnosti to bylo přitom srovnatelné s nachlazením. Nebyl si jistý proč, snad jedině, že na srůst kostí bylo třeba především času, který svými schopnostmi dokázal snadno nahradit.

„No, na druhou stranu,“ pomyslel si trpce, nakláněje se nad smradlavou kaluží, „tímhle si, až na to přijde, mohu pohodlně nahradit vypumpování žaludku.“ Dávil se naprázdno, teď už plival jenom žaludeční šťávy. Dokud to není krev, tak dobrý…

V kuchyni nevěděli, kam dřív skočit. V létě bylo v taverně hodně hostů, ale dnes to vypadalo, jako by si tady smluvila schůzku polovina Kerrenu.
„Saro, došly vajíčka,“ zamávala ze dveří kuchyně Teresa. „Skočíš na trh pro nový? Někdo tě zatím vystřídá v kuchyni.“
Sara si utřela ruce do zástěry a vystartovala z kuchyně, aby si to Teresa snad nerozmyslela. „Jasně, mám je brát od Theina?“
„Zkus radši mladýho Marka. Thein má sice kvalitní zboží, ale to, co za něho chce,“ mávla Teresa rukou. „A vrať se brzo,“ zavolala, ale to už Sara neslyšela. Takhle hezky venku nebývá každý den.