DMD č. 24. pro 24. 4. 2019. Téma: Zmatek matek

Stíny se dlouží nad faraonovým domem, stíny rostou v jejich duších. Ty, které se nenáviděly, sokyně v lásce, protivnice v přízni, náhle a nečekaně cítí zvláštní spřízněnost. Do nitra se vkrádá bázeň, roste jako děti v jejich lůnech, ostrá jako nůž, temná jako pověsti, jako šepoty.
O synech, kteří se zázrakem nerodí.
O lodičkách a řece.
O zmatněných myslích starších faraonových žen.
Dříve sebejisté královny králových nocí, teď nejisté a ustrašené, vězeňkyně zlatého domu, zmatené a nešťastné. Nemohou odejít, mohou se jen modlit, prosit bohy o dcery.
A hbité ruce čihařovy dcery, obratné prsty královské manželky Tij dovedně splétají rákos.

Základní škola, vedle gymnázium. Do ní dnes přicházely děti (nezvykle nadšené) a s nimi jejich matky (nezvykle zmatené).
Primáni už ví, že "trapný" to není, a příští rok tak přijdou taky. Naše dvoutřetinová neokrojovaná menšina kleje, zase nikdo nemá foťák. Nevadí, čeká nás to ještě třikrát. Během deseti minut obsadí gymnázium od sklepa po čtvrté patro. A pak to začne: ve třetím patře pošle jedna vedoucí svého spolužáka do oněch míst nevídaným způsobem. Mladík ze Staré Boleslavi se hádá s dvojicí z Čelákovic a Českého Brodu. Samozřejmě prohraje. Maturitní ročníky rezignovaly na učení a natáčí. Skauti si fotí krojovaná selfie.

Kradmé kroky. Šouravé, těžké.

Obličej skrytý ve stínu, páchnoucí kovem a krví.

Stále dokola se ptá.

Zoufalý.
**********************************************************************************

"Ubožátko maličké, pojď, dovedu tě do bezpečí. Maminka tě již určitě hledá. Taková zlá doba, pro všechny matky, viď, Margareth! Jak se vlastně jmenuješ?"

Ale když se otočí, jen ticho.

****

"Co děláš na tak ponurém místě, zlatíčko? Ztratil ses mamince? Dovedu tě! Vezmi za ruku tady mého Johna, ať se neztratíš."

Ale když se otočí, jen ticho.

****

Desítky zmatených matek, které místo dítěte vidí jenom stín.

A malý krysař v plynové masce udává takt, když nemrtvé pozůstatky války skandují, "Are you my mummy?"

„Frede!“ Máš tady věci!“ zavolala Molly na syna. Celá rodina pobíhala po domě a sháněla poslední drobnosti. Prázdniny se blížily ke konci a věcí přibývalo. Mikina támhle, čepice zase tady, na stole krabice, schody plné papírů… uprostřed všeho gumová kachnička.
„Já jsem Georg,“ zvedl s úsměvem hromadu věcí.
„Ale já vím, pořád,“ mávla rukou. Jinak to v téhle domácnosti snad už ani nešlo. „Radši tohle odnes nahoru.“
„Mám zavolat i Ginnyho, Perorge a Charcy?“ zeptal se důležitě Georg.
„Jestli nechceš fackhlavek, tak to není nutné,“ ubezpečila ho, ale zacukaly jí koutky úst.
Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim.

Dve červienky sa usadili na konári a nahliadli do hniezda. Pod ochranou samčekových krídel sa tam mrvilo päť holých bezbranných vtáčatiek.
„Práve sa vyliahli,“ povedala prvá červienka hrdo a našuchorila hrdzavočervenú náprsenku.
„Krásna znáška,“ pochválila druhá červienka. „Ja mám iba tri vajíčka. Ale nie je tamto mláďa väčšie než ostatné?“
„Je predsa silné a zdravé!“ odsekla hrdá matka. „Neverili by ste, koľko toho zje!“
Akoby chcelo potvrdiť jej slová, mláďa doširoka otvorilo zobáčik.
„Ja som počula, že s tými veľkými mláďatami nie je všetko v poriadku,“ pípla druhá červienka neisto.
Ale matka už odlietala loviť hmyz pre svoje prerastené mláďa.

Pozerám na rodokmeň.
Už pri druhej generácii je mi päsťou na oko rovnaký názov chovateľskej stanice u oboch matiek. Ale keď sledujem líniu vetviacu sa od nich k ďalšej generácii, nechápavo sa zamračím.
Veď majú tú istú mater.
Babičky vrhu, z ktorého som si chcela vybrať psiska, sú príbuzné. To je... príbuzenská plemenitba, nie? Zneistiem.
Ale to by sa predsa nemalo robiť.
Optýam sa pani chovateľky. Tá mi tvrdí, že to tak nie je. Verím jej, veď ona je tu odborníčka na plemenitbu.
A predsa, prákrát si prerátam keoficient príbuznosti.
To je ale zmätok v tých pra- a starých matkách.

Systém je dokonalý. Nezná chyby, nemýlí se. Produkty vždy splní všechna očekávání. Každý výrobek je unikát, přesně dle vašich přání a požadavků.

Podat novou objednávku
Pohlaví: Muž / Žena / Jiné
Výška: Zadejte číslo v cm
Barva vlasů: Blond / Černá / Hnědá / Zrzavá
Barva očí: Černá / Hnědá / Modrá / Zelená

Spravovat Vaši objednávku
Škola: Výběr proveden automaticky systémem
Volný čas: Popište požadavky
Stravování: Normální / Vegetarián / Vegan / Raw / Bez lepku
Jiné: Specifikujte

Podat novou objednávku
Error! Nelze podat více než jednu objednávku na osobu! Pro další informace kontaktujte Správu systému.

Systém Alternativního Početí A Výchovy vás zbaví strachu, pochyb, nutnosti podstupovat sex, odpovědnosti i zmatků!

... syn právě vynalezl písmo (je ale šikovný, náš Sét). Vím, nemohu Ti přijít na oči, ale jedno chci vědět. Mám nějakou matku?
Dle Evy mám dokonce dvě, ducha a panenskou zemi, ale ona má velkou fantazii; někdy mi dokonce říká, že je mojí matkou sama.
Sét povídal, že to byla Tvá Moudrost (které jsi navrhoval „Stvořme člověka“), v tak vznešený původ však nevěřím.
Oproti tomu Kain zastává názor, že jsi mne uplácal z toho, co zbylo po stvoření.
Had prve tvrdil, že moje matka byla opice. Těch v zahradě jsem se dotazoval, ale uvedl jsem je tím nejspíše do zmatku.

Existuje několik druhů kaštanů.
Kaštan obecný, nejběžnější typ, stojí na zastávce a čeká. Během jízdy o něm prakticky nevíte.
Kaštan opadavý, to je frajer, který, místo aby se za jízdy držel, hraje si s telefonem a o pár minut později na vás kouká ze země.
Kaštan dobíhač se při příjezdu tramvaje nikdy nenachází v prostoru zastávky. Sprintovat za svým vysněným spojem dokáže přes rozličné překážky.
Kaštan dobrodinec je ten, který mu galantně drží pískající dveře.
A pak jsou tu matky s kočárkem. Od těch můžete čekat naprosto cokoli. Třeba to, že vám vynadá, proč jste k tomu ostrůvku nezajeli blíž.

Nikdy ji neadoptovala. Jejich vztah vždy zůstal přísně vymezen rolemi mistryně a adeptky.
Přesto jí byla matkou víc než kdokoli jiný.
Myslela na ni, kdykoli pohlédla do zrcadla, třebaže žádnou připomínku minulosti už v něm vidět nebylo.
Myslela na ni, kdykoli přijímala porážku se vztyčenou hlavou a pohrdavým úšklebkem, připravená znovu udeřit a naplivat protivníkům do tváře.
Myslela na ni, když ji jedni i druzí nutili ke spolupráci, výhrůžkami, násilím. Myslela na ni, i když jim to oplácela.
Myslela na ni, když poprvé uviděla Ciri.
Není ošklivější pohled, předala své dcerce Tissaiina slova, než na uplakanou čarodějku.
Nakonec plakaly obě.