DMD č. 15. pro 15. 4. 2019. Téma: Nejzářivější hvězda

Byla noc a zářivá hvězda je provázela na cestě. Ustupovala před nimi, aby ji mohli následovat a ani jeden z nich nezaváhal. Věděli, že na konci své cesty najdou toho, kterému říkali Mesiáš. Toho, který vysvobodí svůj lid od hříchu. A tak pokračovali ve své výpravě. Za hvězdou, která přinášela naději.

Najednou si připadala, že se v místnosti výrazně oteplilo. Minulost a přítomnost stály za nic a proto neočekávala, že se dozví něco jiného. Ale teď, když se schylovalo k odrytí její budoucnosti, začala pociťovat nervozitu. Pomalu otočila poslední kartu. Hvězda. Karta, která přináší naději pro dobré konce. Oddychla si.

Vesmírnou stanicí se rozlehly úpivé zvuky oznamující přílet TARDIS. Dveře modré budky se otevřely a vylezl Doktor.

"Rose Tylerová, dovol mi přivítat tě ve vesmírné restauraci, kde můžeme vidět nejjasnější hvězdu ve vesmíru!"

Rose vykročila ze dveří. Bylo tu pár stolků a několik převržených židlí. Protější stěna byla nahrazena oknem, které poskytovalo nádherný výhled a nejjasnější hvězda se nacházela přímo uprostřed. Ale na restauraci to tu bylo dost vylidněné.

"Doktore, proč tu nikdo není? A nepřipadá ti ta hvězda větší?"

Pán času zbledl. "Doufám, že sis výhled užila, protože jsem špatně nastavil čas a tuhle vesmírnou stanici odpálí kometa. Zdrháme!"

Vyšla na zápraží a zkušeným okem pozorovala měsíc, zapletený mezi větvemi. Čas bylin se blížil, ale ještě nebylo proč spěchat, stíny stromů zatím nežily svým životem. Zadívala se na temně modrou oblohu a nasávala vlhký chlad, který se kolem zhmotňoval. Vidět tak padat hvězdu, zářící natolik, že pohltí všechnu tu temnotu v ní. Co je to vlastně v lidech, že věří, že to největší štěstí přijde ve chvíli, kdy něco upadá? Jako by se váhy světa nesměly vychýlit. Bere tahle chvíle ticha a samoty někomu jinému šanci právě teď a tady zažívat totéž? Činí její neštěstí někoho o něco šťastnějším?

Na čele měla Lucinka malou tečku. Maminka jí vždy říkala Hvězdičko a dívala se přitom k nebi, kde takových bílých teček byly miliony. Ne, že by Lucinka věděla, co to znamená, bylo jich prostě hodně.

Chtěla od malička cvičit jako její rodiče, běhat, skákat a pak za potlesku davů se pomalu uklánět všem těm lidem, kteří se na ni přišli podívat.

Jednou běžela v noci, užívala si větru a dívala se na na Polárku, nejjasnější hvězdičku. Najednou klopýtla a spadla.

Ráno ji našel farmář. "Ta už dobrá nebude," odvětil veterinář.

"Prodáte ji na maso nebo do útulku?" Farmář se zamyslel.

Říkával, že sedmikrásky v jarní trávě pro něj září, jako hvězdy na nebi. Skládal jí poklony a lahodně lichotil. Nosila jejich jméno, byly jí symbolem.
Jednu míval vždy v límci kabátce, když zrovna kvetly. Mládí jim kolovalo v žilách. Intrikánská ruka Markétina otce konečně trefila správnou notu. Vládli, snili a doufali bok po boku.
Chrám a klášter již Markéta zakládala sama. Osud vévodkyni poskytl osamělé čtvrtstoletí pro dohled nad nejjemnějšími detaily. Tryskající krása pozdního slohu, iniciály svázané provazem, sedmikrásky a palmety, kamenné krajkoví.
Ulehnou bok po boku. Filibert v srdci chrámu. Markéta nejjasnější.
Nad chrámem v Brou dodnes září chudobky.

Jen jedno světlo jediné vede mne po cestě dál. Jen jedno, poslední, co zůstalo tu pro mne. Krok za krokem, obklopen neproniknutelnou tmou, jdu po cestě, jenž osvětluje tichý svit stříbrné hvězdy.
Nic nevidím, jen její vytrvalý, ale slabý jas. Avšak ty slabé paprsky mi jako jediné stále ukazují cestu vpřed.
Viděl jsem hvězdy jasnější. Některé mě vedly spolu s ní. Vedly, ale už nevedou. Jen ona malá stříbrná, kterou jsem předtím moc ani nevnímal, mi stále dělá společnost.
A já jak ji následuji přemýšlím. A najednou s novou myšlenkou...
Zjišťuji, že zářivější hvězdy není, protože ona jako jediná zůstala.

Nejzářivější hvězda pro mě jsi Ty
Každý den, když se večer sklání
Myslím na Tebe, že jdeš spát
Jak zavíráš víčka a usínáš

Nejzářivější hvězda pro mne jsi Ty
Úsměv tvůj já jako poklad uschovám
Pohled očí barvy oblohy bez mraků
Asi se tomu divíš, ale je to tak

Nejzářivější hvězda pro mne jsi Ty
Když jsme spolu, svět je krásnější
I když mě právě bolí celé mé já
Sám víš, že to je teď pořád

Nejzářivější hvězda pro mne jsi Ty
I když mlčíš a nic mi neříkáš
Je to tak, ale pohlazení postačí
Moje oči Tebou znovu zazáří

„Jak drahý poklad ukrýt přede všemi?
Jak navždy schovat životní své síly?
Toť dumal kletý černokněžník. V zemi
odpověď nalezl. Převzácné žíly
a kameny drahé. Nejzářivější
co hvězdu zručné ruce vybrousily...“

Nemohl si pomoci, pobyt pod zemí ho naplňoval lehkostí. Pátrání po tajemném artefaktu znělo příjemněji v podobě polozapomenutých veršů.
„Takže tohle hledáme? Jakýsi nablýskaný šutřík?“
Zapřemýšlel, jestli to opravdu neví, nebo jen tvrdošíjně hraje svoji „já nic, já náhodný kolemjdoucí“ roli. Každopádně nesdílela jeho dobrou náladu.
„Básníci mají bujnou představivost. Podle věrohodnějších zdrojů použil ten mág pomenší nebroušený kamínek barvou se podobající olivínu. Co přesně do něj ukryl, nevíme“

Den po mírně hysterickém výstupu na téma hvězd a svině převlečené za kamarádku naše tequilová lady vyspává a my jdeme na výlet. Cílem je misie osm kilometrů po proudu řeky. Stezka placatá a pohodlná, ovšem beze stopy stínu a slunko se nefláká. Na zpáteční cestě jsme jako prevenci proti úpalu nasadili koupání. Velmi příjemné, voda v řece nečekaně osvěžující. Nicméně po vynoření jsem zjistila, že procházím už druhým svlékáním z kůže a že pod opadávající starou je jemňoučká nová vrstva. Která se, než jsme došli do městečka, vybarvila tak, že bylo rázem jasné, která z nás tří hvězd je nejzářivější…

Víš Šebestová, povídá takhle jednou Mach, já bych si moc přál, abych byl někdy opravdový hrdina, nebo nějaká rocková hvězda, nebo ještě někdy dříve, v historii taková, však víš - velká hvězda, pro ostatní lidi, aby mě měli rádi a provolávali hurá, sláva a tak.

Ale člověče Machu, to přece nemůže být takový problém, máme přece sluchátko, na to jsi zapomněl? Haló! sluchátko, tady Mach by si přál, aby byl v historii pro lidi velká hvězda, aby mu tleskali a tak.

Ale jistě Šebestová, to zařídíme, chvíli počkej.

A za chvíli se ze sluchátka ozve potlesk, jásot a "Tова́рищ Mach".