Monastère royal

Říkával, že sedmikrásky v jarní trávě pro něj září, jako hvězdy na nebi. Skládal jí poklony a lahodně lichotil. Nosila jejich jméno, byly jí symbolem.
Jednu míval vždy v límci kabátce, když zrovna kvetly. Mládí jim kolovalo v žilách. Intrikánská ruka Markétina otce konečně trefila správnou notu. Vládli, snili a doufali bok po boku.
Chrám a klášter již Markéta zakládala sama. Osud vévodkyni poskytl osamělé čtvrtstoletí pro dohled nad nejjemnějšími detaily. Tryskající krása pozdního slohu, iniciály svázané provazem, sedmikrásky a palmety, kamenné krajkoví.
Ulehnou bok po boku. Filibert v srdci chrámu. Markéta nejjasnější.
Nad chrámem v Brou dodnes září chudobky.