DMD č. 15. pro 15. 4. 2019. Téma: Nejzářivější hvězda

Doktor fascinovaně hleděl na rozmazaný obrázek - první pozemskou fotku černé díry. Soustředil se na nejjasnější část akrečního disku. Měl podezření, že ten nebyl způsoben jenom relativistickými efekty.

``Pětapadesát milionů světelných let,'' zamumlal. ``To by odpovídalo.''

Doktor si povzdechl. Procházel data z Event Horizon Telescope, která opatrně ukradl minutu po zveřejnění fotky. Důkaz, i když rozmazaný, se zdál nezpochybnitelný.

Roztržitě se opřel o centrální konzoli, přičemž zavadil o několik spínačů. Tardis sebou trhla a zvuk materializace naplnil řídící místnost.

Doktor nezareagoval včas.

Poslední, co viděl, byla silueta Pařížšké katedrály.

První, co viděl, když se probral, byly plameny ve středověce vypadajícím podkroví.

Javi’s life is what he's always imagined – lazy beach days, long nights with friends and family, a beautiful girlfriend and nothing to worry about.

And yet…

It all feels a little dull. Like something is missing.

*

One last time, Javi thinks, as he returns to Cricket before Europeans. He steps inside and there he is - all long, lean lines and breathtaking speed.

The moment Yuzuru turns to him, a brilliant smile blossoming on his face, is like the brightest star has lit up in the sky after months of darkness.

This, Javi realizes with a start, is what’s been missing.

Otázka je již zodpovězena. Titul se podařilo hned v následující sezóně obhájit a Kometa dělala čest svému jménu, kdysi přezdívce, v současnosti názvu oficiálnímu. Neboť zářila nejvíce ze všech týmů.
Namlsaní fanoušci volali po zlatém hattricku, ti realističtější si uvědomovali, že každá série jednou skončí. A tak se i stalo. Letos byl v semifinále soupeř lepší. Na Kometu zbyla nepopulární pomyslná bramborová medaile.
Inu, každý rok není posvícení. Extraliga má více špičkových týmů, nikdo nemůže být na vrcholu věčně. Šance pro příští sezóny tu je. A i kdyby se další titul dlouho nezadařil, naše fanouškovská generace si svou slast užila.

Padesát tři let snil mezi studenými zdmi Nurmengardu o šanci a ta teď konečně stála před ním. Voldemort. Mocný, ano, jen hlupák by to nepřiznal.
Gellert býval také mocný.
Byli si podobní, tihle snílci nočních můr. Před padesáti lety mohli být spojenci. Oba toužili vést a udávat směr, jako nejzářivější hvězdy kouzelnického světa. Ve své domýšlivosti neviděli, že existuje další druh hvězd – ty, které padají, aby splnily přání. Jejich pád byl rozhodně přání mnoha.
Gellert měl padesát let na přemýšlení.
Teď dostal šanci a chopil se jí.
„Nevyhraješ,“ vysmál se Tomovi.
A smál se, dokud ho neumlčel vítaný zelený záblesk.

Už jsem zkusila snad všechno.

Naučit se hrát na trombón, žonglovat, laponštinu, taky karate, akvabely, scénický tanec, keramiku, vytrénovat šneky na závody, psaní krátkých textů, karuselové podvody, pojídání párků v rohlíku na čas, lukostřelbu, pěstování bonsají, country tance, pečení marcipánových dortů s motivy Harryho Pottera, spartan race, háčkování, hacking, origami, sudoku, Go a další zábavu z Asie, jódlování, vyřezávání figurek pokémonů ze dřeva, lití olova nejen o vánocích, tetování bezsrstých koček, FarmVille, lovení sumců, vystříhávání výjevů z historických bitev v pubickém ochlupení, klonování papouščích embryí.

V ničem jsem ale nevynikala.

Slyšela jsem, že ISIS pořád nabírá, tak snad konečně zazářím.

Když se na obloze objevila ta nejzářivější hvězda, všichni vesničané ze Stoských plání byli u vytržení. Hleděli s očima navrch hlavy a vzrušeně na sebe pokřikovali.
Chlapi v hospodě se vzácně shodovali, že ta hvězda je velmi dobré znamení. Rozhodně to ale byl dobrý důvod, proč si na oslavu dát o nějakou tu skleničku víc, než obvykle.

Podobný chaos zažila Neviditelná univerzita naposledy tehdy, když si vzal Kvestor omylem místo svých pilulek ze sušených žab pilulku, kterou arcikancléř zabavil jednomu ze studentů. Díky Hexovi věděli bezpečně, že ta kometa míří přímo na ně. A něco takového není nikdy dobré znamení.

Blbnutí na přídi trojici nějakou dobu vydrželo, hlavně tedy Edvinovi s Geraltem, kteří na to na rozdíl od Johanky měli vhodné vlasy. Bouře nakonec nebyla tak hrozná, přesto však s lodí zamávala a bylo záhodno rychle obnovit původní kurz, samozřejmě severní.
„Bůh nás povede,“ soudila kacířka, momentálně už jenom trochu sťatá.
„Spíš sleduj hvězdy,“ poradil jí nikoliv bůh, nýbrž zaklínač, „hlavně Severku, tu nejjasnější.“
„Támhletu? Ta září velmi silně.“
„Ta září možná až moc silně, není to spíš maják?“
Nebyla to ovšem hvězda ani maják, to jen o dimenzi vedle hořel chrám Matky Boží a bylo to vidět až tady.

Drahá Dezinvektilo,

v historii jsme jako pokušitelé několikrát zaspali. Třeba před lety, když se objevila hvězda.
Kdybychom se tehdy opřeli do práce, lidé by vyprávěli, jak tři přivandrovalci z východu společně s tuláky z Nazaretu způsobili v Betlémě a okolí genocidu. Protože kdyby mudrci neřekli králi, kdyby Josef s Marií nešli zrovna do Betléma… Také by pěstouna a nepřítelorodičku nevpustili do Egypta, protože kdo přichází z míst, kde se vraždí, je možná vrah...
Lidé rádi zaměňují vinu, příčinu a souvýskyt.
Lidé rádi obviňují.
Kdybychom si tenkrát dali záležet, nakonec by z něčeho obvinili i tu hvězdu.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Kdy? První polovina dvacátých let minulého století.
Kde? Ruský Oxford, nebo také Ruské Athény.
Co? Archeologický ústav N. P. Kondakova, Ekonomický kabinet prof. Prokopoviče, Institut pro studium Ruska, Ruský zahraniční historický archiv, Ukrajinský archiv, Ukrajinský sociologický institut.
Co?! Ruská akademická skupina, Ruská historická společnost, Ukrajinská historicko-filozofická společnost.
Kdo? Timofej Avramovič Semernikov, Jakov Ivanovič Podgornyj, Nikolaj Juljevič Vagner, Michail Michajlovič Novikov, Mykyta Šapoval, Pjotr Semjonovič Camutali, Alexandr Petrovič Kalitinskij, Vsevold Alexandrovič Čechovič, Sergej Michajlovič Djaďkov, Alexandr Iljič Glazunov, Nikolaj Dmitrijevič Pume, Konstantin Ivanovič Mostovoj a pár stovek dalších.
Kdo?! Vzdělanci: technici, inženýři, lékaři, biologové, vynálezci, konstruktéři, zbrojaři, malíři, sochaři, spisovatelé, filosofové.

Vstoupili do jeskyně. Její stěny zářily, až oči přecházely. Armid s Yvanem a čarodějem Rokarem pomalu postupovali dovnitř a mohli si hlavy vykroutit při obdivování jejich krásy. Ten, kdo zdi vyzdobil, měl nesmírný talent a zručnost. Neznámou technikou přichytil rubíny, granáty, tyrkysy či malachity na zdi do složitých mozaik a obrazců.
Největší překvapení je však čekalo v druhé síni. Její stěny sice byly holé, ale uprostřed stála hromada drahokamů větší než dospělý muž. Na jejím vrcholu zářil největší smaragd, jaký kdy viděli.

Sotva ho Armid spatřil, ztuhl. Před několika lety zmizel z dračího království drahokam Nejzářivější hvězda. Právě ho objevil.