DMD č. 15. pro 15. 4. 2019. Téma: Nejzářivější hvězda

To bylo tenkrát, když pejsek s kočičkou ještě pozorovali hvězdy. Dokázali je pozorovat třeba celou noc, vždycky si pohodlně sedli a dívali se. No a jak časy plynuly, rozhodl se pejsek, že si pořídí dalekohled. Jednou, když byl jasný večer, se pejsek díval do dalekohledu. A tu náhle povídá:

„Jasnější hvězdu jsem neviděl, kočičko, ta hvězda je tak velká a jasná, že si musím zakrýt oči.“

„Máš pravdu, pejsku, ale proč se ta hvězda pořád zvětšuje?“ řekla zmatená kočička.

„Třeba se staneme svědky vybuchnutí hvězdy, to je velice vzácné,“ řekl s nadšením pejsek.

„Počkej, ona se přibližuje … utíkej!“ vykřikla kočička.

V přízemí najdou jen prázdné místnosti s kabely pro osvětlení, několik graffiti, dvě zaprášené lahve od piva, špinavou ponožku a přetékající plastový popelník. Do vyšších pater vede rozbité schodiště bez zábradlí.
Země s nimi nechce mluvit. Země nechce mluvit s žádným člověkem, protože lidé v jejích útrobách skryli ďábelské mašiny, kterými koluje krev čarodějů.
Tabitha prosí o pomoc prázdnotu, sestavuje kouzlo a bodne se do prstu.
„Kde jste, krve kapky mé?“ řekne.
Dole pod zemí se probouzí kdysi její rudé krvinky. Uši má plné jejich hlasů.
Vybere si ten nejsilnější, nejzářivější hvězdu. Noří se do chladné země. Barvy světa pohasnou.

Srdce jí bušilo nervozitou a strachem, cítila až ve spáncích, jak zběsile pulsuje. Mohla mlčet a tutlat svůj původ, ale neudělala to. Odvážný čin mohl být potrestán smrtí.

Nespouštěla oči z žezla, které mělo určit, zda přežije, či nikoli.
Ta úleva. Král jí projevil milost, protože zářila krásou a půvabem, vyzařovala z ní vlídnost a skromnost.

Její perské jméno, tak jako zář té nejjasnější hvězdy vlilo naději lidem odsouzeným k zániku. Riskovala svůj život a tím zachránila celý svůj národ.
Star.
Pro mnohé se stala nejzářivější hvězdou. Symbolem života. Ester - hvězda.

Pod původním jménem s významem myrta jí zná málokdo.

Když na Odrii řeknete nejzářivější hvězda, může to znamenat různé.
Někoho napadne Slunce, ale většina jej považuje za cosi speciálního, mimo kategorii hvězd.
Nejjasnější na noční obloze mimo Měsíce je Intubrius - ale to je planeta, takže z hvězd je obvykle nejjasnější Sentaran, viditelný na severní polokouli.
V minulosti jej několikrát přezářily výbuchy supernov.
Jiného napadne spíše některá z osobností, a zde začíná potíž.
Je nejzářivější ten, kdo je zrovna u moci, jako Artabrac, nebo Aberkainen The Megadark?
Anebo jména z minulosti, jejichž sláva se dotýká hvězd. Jména jako Trishade Glewyndor, Thowat Xsar, Sequalmmyr?
Takže co, nebo kdo je nejzářivější hvězdou?

„Tohle je Sirius, psí hvězda. Nejzářivější hvězda naší oblohy.“ Ale dívka nesleduje hvězdy. Nervózně se rozhlíží, děsí ji každé šustnutí. Za dne vypadal nápad přespat v divočině romanticky. Teď jí přijde děsivý.
„Myslíš, že jsou tu vlci?“ pípne
„Kde by se tu vzali.“
Noc prořízne táhlé zavytí.
„Ááá. Véno, pojď pryč. Třeba do kempu.“
„Teď potmě? Neblbni. Pojď do stanu, tam žádný vlk nepoleze.“ Nakonec se nechá přesvědčit, ale romantika je v tahu. A hvězdami ozářeným lesem kluše šedý stín. Pochechtával by se, ale v téhle podobě to neumí. Tak se jen po vlčím šklebí a občas si pobaveně odfrkne.

Takové sucho, jaké vtrhlo ten rok do džungle, nepamatoval nikdo, dokonce ani Mlčenlivý.

Spalující vedro nejdřív zničilo stromy a trávu, potom dílem odehnalo a dílem pozabíjelo trávožravce, a pro něj zanechalo jen zubožené a vyhublé stíny.

K tomu všemu se ještě dnes při západu slunce ozval Mlčenlivý a nad celou džunglí rozhlásil Příměří. To mu na náladě nepřidalo. Lovit u řeky bylo jednodušší a zábavnější - při hukotu vody v peřejích nemusel být tak tichý a obratný.

Náhle si všiml jasného světla nad hasnoucím západním obzorem. Byl to on, nejzářivější, Šakal Měsíce.

Napajedlo počká. Dnešní noci nejdřív půjde zabít Strach.

Znovu.

Longina položila bratrovi dlaně na ramena. Svýma skoro černýma očima, zářivýma jako nejjasnější hvězda se vpila do jeho hnědomodrých.
„Jsme zde od toho, abychom zajistili budoucnost. Když to nevyřešíme, přijde hladomor a náš lid zdecimuje. Pro ostatní země pak nebudeme žádnými soupeři. Přijdou a zaberou nás. Kurdis už nebude, rozumíš mi?“
Dominius zamrkal na srozuměnou.
„Z nás sedmi tedy jednoduše MUSÍ vzniknout pár!“ vydechla. „Je jedno kdo si koho vezme. Sňatek je jediný přípustný výsledek. I kdyby byl princ Quintillus ohavný mrzák, pokud princezna Epria odmítne naše bratry, bude na mě, abych učinila, co je správné.“
„Rozumím.“
Longina se usmála.

Toho dne se pan Grenadin promění ve tmu. Vklouzne do pokojíku v podkroví, nic nevidí, je tmou ve tmě, jen slyší tichý dech. Zaplaší světlo pouličních lamp, které se chtělo vkrást. Vyjde měsíc, stříbří okenice, dovnitř ale nesmí. Objeví se hvězdy, touží nahlédnout, v okně se však tmí pan Grenadin. Ukáže se hvězda nejvíc zářivá, Slunce, jenže uvnitř vládne trpělivá tma.
Teprve před polednem se pan Grenadin vytratí klíčovou dírkou. Zvenčí tiše zaklepe.
„Ach, to jsem se nádherně vyspala,“ protahuje se slastně slečna Inkognita. „Pojďte, dáme si kávu na terase.“
Jde za ní, maličko ospalý, ale velmi spokojený pan Grenadin.