DMD č. 15. pro 15. 4. 2019. Téma: Nejzářivější hvězda

Když Madame Edith dozpívala a hosté Reného kavárny si začali vyškrabovat sýr z uší, Monsieur Alfonse jí předal obrovský pugét, ze kterého ovšem opomněl sundat černou stuhu.
„Byla jste úchvatná, madame Edith. Smím vás pozvat na vyjížďku?“
„A hned potom si zajít na ušní,“ dodal pro sebe René.
„Uvádíte mě do rozpaků, Monsieur Alfonsi,“ pronesla dramatickým tónem Edith, „jsem vdaná žena.“
„Ach, ovšem. Kdyby se nejzářivější hvězda Nouvionu projížděla pohřebním vozem s cizím mužem, ohrozilo by to její pověst,“ řekl omluvně funebrák.
Na to se znovu ozval René: „A dalo lidem falešnou naději, že by tu konečně mohlo být ticho.“

Posledního večera svého dekadentního výletu si vyšly na lov hvězd. Seděly na pochybných sedátkách, protože „země je vlhká, drahá, nebudeme se na ní válet jako kobyly“, a předstíraly dojetí nad vznešeností přírody.
„Miluji komáry, vy ne?“
„K sežrání.“
Ticho. Bzučení v tichu.
„Je zataženo.“
„Vaše pozorovací schopnosti jsou fantastické. Není divu, že máte doktorský titul.“
Nora vylétla ze sedátka a jala se rázovat po palouku.
„Hvězdy,“ řekla hraběnka náhle.
Nora zvedla hlavu a pohlédla do očí vesmíru. Usmála se.
„Jestli mi hodláte říci, že ta nejzářivější hvězda jsem já...“
„Chtěla jsem říct, že si postavím automobil.“
Její drahá se rozesmála.

Bolest tě trhá na kousky. Máš pocit, že se nenadechneš. Snažíš se počítat do deseti, ale už u čtyřky zapomínáš jak dál. Chce se ti řvát. Chce se ti plakat.
Přichází s mnohem větší razancí a čím dál častěji.
Další nápor bolesti uz prostě nemůžeš zvládnout.
A když už vysílením omdléváš...ustane.
Přemýšlíš jestli můžeš věřit tomu, že to skončilo, ale pak to uslyšíš.
Donutiš se posledními kousky svého bytí otočit hlavu po hlasu a otevřít oči.
A v tu chvíli to víš.
Máš před sebou tu nejzářivější hvězdu na světě. Je jen tvá.
A ty ji už nikdy nepustiš.

Bílá a do nebe se vzpínající jako ruce hříšnice prosící o odpuštění za svá pochybení. Štíhlá a křehká jako dívka v rozpuku mládí, rozkvétající jako žena očekávající své první dítě. Mocná a silná jako kameník, který ji pečlivě opracoval, vystavěl, kámen po kameni.
Klene se nad vzpomínkou na hlavy králů, císařů, je svědkem jejich vzestupů a pádů. Vidí štěstí i smutek. Odpouští.
Mocnou silou dosahuje do nebes až k nejzářivějším hvězdám, oblouky prosí o pár století navíc.
Oheň je ale silnější. Žár taví barevné vitráže biblických příběhů, maže ponaučení, lidské odevzdání.
Křížová klenba praská a vše se hroutí do zapomění.

Na klidných vlnách se pohupuje kapitán s jeho Aquilou. Posádka si brouká už jen polohlasem. Je překrásná noc. Moře šeptá slanou ukolébavku. Connor se opírá o záď své lodi a zírá na čistou oblohu. Jeho pohled se zaměřil na tu nejzářivější hvězdu. Vzdaluje se od ní. Proč na cestě za svým cílem ztrácí své touhy? Rád bych jednou viděl celý svět, pomyslí si. Jaký je asi ten, ze kterého přicházejí? Zná ta města jen z vyprávění svých přátel. Určitě jsou všechna krásná. Řím, Vídeň, Praha, Londýn, Paříž. Ano, dal by teď cokoli za změnu směru. Zamířil by k Notre Damu.

Narodila se malá hvězdička a vždy svým větším a zářivějším sestrám záviděla jejich jasný svit.

„Jednou bych chtěla být tou nezářivější hvězdou“ přála si hvězdička.

Čas plynul a hvězdička jadernou fúzí ve svém jádru přeměňovala vodík na helium.

Když v tom jí její zásoby vodíku došly a maličká hvězdička se proměnila na zářícího červeného obra, ale ani to nestačilo k tomu, aby byla nejzářivější hvězdou.

V jejím jádru se mezitím spotřebovaly poslední zbytky vodíku. To dosáhlo Chandrasekharovy meze a zhroutilo se za uvolnění energie, která roztrhala hvězdičku na kusy. Hvězdička však dosáhla svého, protože byla v tento okamžik tou nejzářivější!

Následoval nejjasnější hvězdu na obloze, aniž by znal její název. Ale ukazovala se každou noc a Jack teď cestoval hlavně v noci. Naučil se být spiklencem tmy a všech těch nezvyklých nočních zvuků. Snad ho směruje k lepším zítřkům, namlouval si.

Jenže ho dovedla k dalším lidem. Držel si odstup, který považoval za bezpečný, a pozoroval. Byli to zase jen samí muži, homogenní skupina přeživších, jako by už pro živé ženy nebylo v tomhle světě místo.

Vyčkával a v žaludku mu kručelo. Nemohl za nimi jít.

Ale nejjasnější hvězda na obloze ho i další noc dovedla zase o něco blíž.

Začínala jako bod. Malý nekonečně těžký žhavý bod. Přehřátý. Pod tlakem, který samozřejmě v určitém okamžiku překročil mez. Takový malý Velký třesk. Začala se rozpínat. Rovnoměrně vyplňovala prostor. Spalovala všechno, čeho se dotkla. Ničila. Bořila. Zabíjela. A pak, v určitém okamžiku dosáhla mezní velikosti. Začala se hroutit zpátky do sebe. Stahovala se z dobytých pozic. Odcházela a nechávala za sebou jen zmar a zkázu.
Když se stáhla zase zpátky do malého nekonečně těžkého žhavého bodu, probudil se doktor Bruce Banner nahý v epicentru Hulkova řádění. Zuřivost ustoupila. Zbyla jen vzpomínka na spalující žár. Jako by se díval přímo do slunce.

Bylo mu patnáct, když se dozvěděl o „nejzářivější hvězdě na východě“ – magickém majáku pro správně smýšlející, Grindelwaldově hlavním stanu kdesi napravo od Británie. Celé léto strávil hledáním způsobu, jak se tam dostat, a celý následující školní rok doučoval ty hloupé spratky, mladší spolužáky, aby měl dost peněz na cestu. Pravda, fondy musel doplnit i několika krádežemi. Bylo to pro vyšší dobro. A také ho to vždycky bavilo.
Vybavený znamením relikvií smrti a několika přístupovými hesly stanul jednoho soumraku na magické hranici.
Z ničeho se oddělila postava. Muž si ho pochybovačně změřil. „Co jsi zač?“
„Rojvol Raddle. Přijel jsem na stáž.“

Nejzářivější hvězda není ta, která svítí nejvíce. Dokonce ani ta, která svítí nejdéle. Když se to vezme kolem a kolem, nemusí vlastně zářit vůbec. Může jen docela obyčejně svítit. Nebo světélkovat. Doutnat a poblikávat. Tiše se třpytit.

Co z ní dělá tu nejzářivější ze všech je pozorovatel a jeho pocity. Takové, které v něm dovede vzbudit právě jen ona. Pocity, které v přítomnosti nejzářivější hvězdy nepřehluší ani výbuch supernovy. Můžou být tím nejzvučnějším tichem i oslepujícím přísvitem. Tónem, který odehraje v duši symfonii, aniž by změnil výšku.

Je krásné vědět, kde je vaše nejzářivější hvězda. Že je vaše nejzářivější hvězda...