DMD č. 12 pro 12. 4. 2019. Téma: Vzdušné zámky

Hladové pohledy v kavárně.
Prsty kradoucí se na druhou stranu stolu.
Prohlubující se polibky za rohem kavárny.
Pět vteřin štěstí.
Aurořin vyděšený výraz, vykoktaná omluva, úprk. Za pár vteřin byla pryč.
Eri si cestou domů přehrála v hlavě pár svých představ, tuh a nápadů, které chtěla zkusit a prožít s Aurorou. S povzdechem je přesunula do šuplíku "zase nic".
*
Doma na ni čekal vzkaz. Ten snad musel přiletět.
Můžu to vysvětlit. Jestli o to stojíš, přijď zítra v osm večer na Grimmauldovo náměstí. Mezi jedenáctkou a třináctkou je malá proluka. Tam na mě počkej.
Možná ten šuplík ještě nechá pootevřený.

UPOZORNĚNÍ PRO NÁVŠTĚVNÍKY VZDUŠNÉHO ZÁMKU

Zámek je ve vzduchu a proto nedoporučujeme vstup osobám trpícím strachem z výšek a mořskou nemocí, kvůli častému houpání. Dobrovolnému vstupnému se však od nich nebráníme.

Po vstupu se svou skupinou zaujměte postavení na předem určené značce a užívejte si výhled. V žádném případě se nehýbejte! Pokud se zámek převáží, hrozí smrt všech návštěvníků, za kterou neneseme v žádném případě zodpovědnost!

Pokud zámek právě teď nevidíte, neodcházejte! Je nejen ve vzduchu ale také ze vzduchu. Tímto padá diskriminace osob slepých, které si prohlídku užijí stejně jako každý jiný! Za jakékoliv nehody způsobené šlápnutím vedle nezodpovídáme!

Chtěla jsem znovu cítit motýly v břiše. Milovat jako poprvé. Jak hloupé, naivní. Svět se změnil, já ale ne.

Naše přátelství nečekaně přerostlo v něco intenzivnějšího. Oba jsme byli šťastní. A pak ses rozhodl odejít a zahodit ty roky společných zážitků.

Stavěla jsem vzdušné zámky. Rozbořils je pouhou jednou větou. Mělo mi dojít, že tvé úmysly nebyly pevné. Já si nechtěla zkoušet vztah, už jsem jich za sebou pár měla. Chtěla jsem jen strávit život po boku člověka, kterému má škobrtnutí připadala roztomilá.

Teď jsi pryč. Zbyla jen bolest a prázdnota. A já i přesto křičím do ticha: Vrať se!

Musím říct, že spolupráce s pány Fredem a Georgem Weasleyovými výrazně zjednodušila některé sabotážní akce Fénixova řádu, jejichž plánování mi často přistálo na bedrech.
Ti uličníci měli můj neskonalý obdiv. (Přestože jsem byl jako jejich kolejní ředitel nucen jej skrývat.)
Peruánský zatmívací prášek nás nejednou zachránil před odhalením, děsivé dělobuchy nesčetněkrát napomohly našemu zmizení v davu a záškolácké zákusky spolehlivě neutralizovaly příslušníky ostrahy bez nutnosti likvidace.
Jejich zásilková služba navíc bývala spolehlivá.
Až na jeden případ.
„Objednával jsem výbušné zámky, ne vzdušné zámky. O vloupání do pracovny Dolores Umbridgeové sním i bez vašich brýlí. Teď se tam potřebuju dostat doopravdy.“

Dvoudenní šplh po fazolovém stonku (no dobře, spíš fazolovém kmeni) se dost podobá výstupu na pětitisícovku včetně bivaku. Nahoře sebou prostě flákla a dvacet minut jenom dýchala. Teprve pak jí do těla prosákly informace, na čem že to leží. Oblaka byla svrchu… pružná. Něco mezi pryží, trampolínou a prachovými peřinami. Přesně taková, jaká si představujete, když na chvíli zdrhnete z dohledu macechy i sester a zíráte dětskýma očima do nebe.
Za chvíli už Popelka skákala jako šílená a ječela při tom radostí. Dalo jí dost přemáhání znovu přepnout do role tajné agentky a vyrazit k obřímu hradu, jak velela mise.

"Podívej, Zdirádku, to je vila skoro jako zámek," ukazuje Jenovéfa.
"Podnikatelské baroko," konstatuje Pankrác.
"A existuje třeba i podnikatelské rokoko?" ptá se Zdirad.
"Doufám, že ne, ovšem nejsem si jist. V hlavách zbohatlíků se vylíhne ledacos a za peníze architekt vyprojektuje cokoliv," odvětí Pankrác.
"Jednou si postavím něco podobného!" prohlásí Zdirad.
"Doufám, že pokud se na to zmůžeš, tak si postavíš něco vkusnějšího," reaguje Pankrác. "Zatím si můžeš stavět vzdušné zámky."
"Vzdušné zámky?"
"Ano, to může každý. Vzduch je zadarmo. A nikomu se při tom nepodaří vytvořit takovou příšernost," konstatuje Pankrác.
"Protože vzdušný zámek zůstává ve stavitelově fantazii," doplňuje Jenovéfa.

Teddy se zhluboka nadechl.

"Septimus Výtrusník byl můj nadřízený u Svatého Munga. Jednou jsem ho viděl s nějakým mužem. Ten člověk měl na ruce Znamení zla a Výtrusník mu ho magicky odstraňoval. Nevím, jak to dokázal, netušil jsem, že je to možné. Ale dostal za to pěkně naditý měšec. Harry, on pomáhal neodsouzeným Smrtijedům skrýt ten největší důkaz!"

Harry byl v šoku.

"Teddy... Proč jsi nic neřekl?"

Teddy vypadal zkroušeně.

"Já to prostě vytěsnil. Už jsem nechtěl další procesy se Smrtijedy, další zlo. V mém světě... ve světě, kde jsem chtěl žít... nic takového neexistovalo. Je mi to tak líto!"

Vecer v posteli:

Dnesek tedy nebyl moc produktivni. Ale to neva! Zitra bude akcni den. Rano jsem prihlasena na jogu a uz je to zaplaceny, to mne donuti vstat. Jeste pred odchodem si pripravim snidani sampionu, treba mi konecne zacne chutnat. A v praci se vrhnu na ty dva mejly tri mesice stary a dodelam ten otravnej report. Odpoledne nakoupim a uvarim neco hodnotnyho a pak se budu aspon hodinu ucit nemcinu. No a vecer konecne uklidim botnik a za odmenu se podivam nan nejakej vzdelavaci porad. To bude parada.

Rano v posteli:
Na vsechno kaslu, stejne si radsi pospim.

Nikdy mu to nevyčetla, ale cítila, že všechen čas, který věnuje Tenzinovi, ho vzdaluje od Bumiho a Kyii. Věděla, že to ví. Ale ani přes všechnu empatii nemohla úplně poznat, jaké to je být sám. Všechny národy se po válce zvedaly z popela, ale jemu nezbyl ani ten. Musel tvořit z ničeho, ze vzduchu, z víry a odhodlání... A po něm bude jediným vládcem větru Tenzin. Musel mu dát něco navíc. I když ho bude obklopovat přátelství, láska a podpora, nikdo mu nedokáže ulevit od zodpovědnosti, že pokud selže, zůstane místo všech těch pracně vystavěných vzdušných chrámů zase jen vzduch.

"Vypadám jako majordomus?" ohradila se Tereza (srdnatěji, než se cítila). "I kdyby hrad nebyl na noc uzavřený, pochybuju, že by mě za ním pustili jen tak do ložnice..."
Kuna štěkl smíchy.
"Kobyla je starý mládenec, návštěva jemnějšího pohlaví v komnatě po setmění by mu určitě proti srsti nebyla."
"Může si o tom nechat zdát."
"Dobrá, počká to do rána. Řekni urozenému panu Kobylovi, že ho přijmu na svém sídle, na kopci severně od Ratají. Má dobrý výhled, ale audienčním sálem profukuje, chybí mu střecha... tak ať se raději oblékne teple. A nebere s sebou doprovod. O nás nemusí nikdo vědět."