DMD č. 12 pro 12. 4. 2019. Téma: Vzdušné zámky

Zastavila ji na rohu: upovídaná sousedka z vedlejšího domu.
Doramo byla unavená z práce, ale byla zvyklá lidem naslouchat.
„Brzo budou ty volby, co tomu říkáte? Já už v tom mám úplně jasno,“ pokračovala rozšafně, aniž počkala na odpověď. „Já budu volit komunisty. Voni jsou spravedlivý. Velký podniky znárodněj, ale malý živnostníky a řemesníky budou podporovat. Zemědělcům budou všestranně pomáhat. V měnový reformě nepoškoděj drobný střádaly, jako jsme my. Hospodářství pošlape jedna báseň. Taky samozřejmě respektujou svobodu svědomí a vyznání. Konečně se budeme mít všichni dobře, bez útlaku. Komunisti jsou zárukou silný, šťastný, ve všem spravedlivý republiky. Já jim věřím!“

Na západě byly za dobrého počasí vidět ostrůvky. Příliš malé, příliš bezvýznamné a příliš blízko Zóny, aby byly obydlené (rozvzpomínal se na stále více věcí). Pořád ale v bezpečném území.
Aspoň to mu stále tvrdil detektor. Mlčel.
Dnešní den dobré počasí sliboval.
Dotáhl Pavoučka na vodu, naložil sudem, pár bednami postarších zásob a pytlem s vytěženými kameny. Odstrčil od břehu a začal veslovat. Odliv mu v pohybu pomáhal.
Ostrůvky jsou neobydlené, ale třeba tam bude ještě molo.
Třeba tam budou ještě budovy.
Stojící.
A zastřešené.
A s krbem.
Funkčním.
Třeba konečně vyžene z kostí ten nepřirozený chlad.
Třeba bude dobře.