Ze života pražského tramvajáka

Bedřiška byla horlivá a ochotná. Bohužel taky rychleji jednala, než myslela, a většinou dvakrát řízla a pak teprve měřila.
Když se jednou na záloze nudila k smrti, poněvadž nebylo do čeho píchnout, navrhla, že půjde píchat tágem do výhybek – během večerního zatahování se vytvořila fronta a zavaděčka řidičům rozhodně přišla vhod.
Tedy do chvíle, než jednomu zelenáčovi přikázala, aby zajel jenom k vrátnici, to stačí, přece nebude přejíždět celou harfu, aspoň ušetříme čas.
A tak každý podvozek zamířil na jinou kolej. 15téčko se rozlámalo jako sušenka, které dělalo reklamu.
Bedřiška skončila.
Ale nevzdala to.
V Ústředních dílnách teď dělá výhybkářku.

Pro Cyrila bylo v rámci zachování duševního zdraví naprosto nezbytné udržovat kontakt jen s těmi správnými lidmi. S kolegy, kteří to nemají v hlavě zpřeházené, zbytečně si nestěžují a pokud možno nejsou příznivci žádných extrémů. Proto se vyhýbal střídacím bodům, odpočinkovým místnostem a jídelnám. Tam se totiž toxičtí jedinci a radikálové rádi shlukovali.
„Se tu panáček moc nevohřál!“ zvolal rádoby vtipně Jarda, když viděl Cyrila na Palmovce vylézat ze záchodů a uhánět pryč. „Se nás bojíš, nebo co?“
„Ne. Jediný, čeho se bojím, je, že tu někomu provedu lobotomii pěstí.“
A zmizel do úporného deště dřív, než Jarda stačil pochopit.

Saša si pomalu balil věci, které už nebude potřebovat. Na pultíku nechal jen telefon s muzikou a v držáku láhev s vodou. Z Vozovny Kobylisy už jede na střídání. V kabině čtyřiadváci vedle sebe zahlédl, jak Janča dělá totéž. Věnovali si výmluvný pohled.
„Tady KGX 5, v zastávce Ke Stírce z centra máme mimořádnou událost, čekáme na příjezd složek. Jde o úmrtí cestujícího ve voze, vypadá to na dýl, takže žádám řidiče, kteří jedou od Vozovny Kobylisy, aby zůstali stát ve smyčce, dokud neuvolníme.“
Další vzájemný pohled byl taktéž výmluvný.
Oba přepnuli tramvaj do stand-by režimu a vylezli na cigáro.

Kája už podesáté kroutil silvestrovskou noční směnu.
Jindy pohodová linka 93 přestala být pohodovou, když u nonstopu na Stírce nabral třicetičlennou partu zatoulaných Skotů, kteří se v úseku nebezpečného klesání na trojské trati začali za doprovodu národní hymny polévat pivem.
V naprosté inferno pak přešla u Karlových lázní, kde musel zastavit, neboť v kolejišti před ním nahý muž tančil tango s obří lahví šampaňského.
„Rozumím, pane řidiči, nemůžete pokračovat v jízdě,“ hovořil dispečer klidným hlasem. „Nedal by se pán přesvědčit, aby uvolnil cestu?“
„To nevím. Teď uvolnil něco docela jinýho a na tu flašku si sednul. Ježíši, já chci domů!“

S novým tisíciletím nastaly změny nejen v dopravě samotné, ale především v uvědomění, že cestující nejsou pouhým nákladem, nýbrž je k nim nutno přistupovat jako ke klientům.
Sledovací systém byl modernizován, zastávkové sloupky byly osazeny čidly, vyšlo nařízení o dodržování jízdních řádů, všichni byli patřičně proškoleni.
Dnes už se nestane, že by tramvaj odjela ze zastávky dřív než má. Nedejbože aby se řidič rozhodl, že do Modřan se mu nechce, a přes Braník to otočil do vozovny.
Ačkoli jsou tu jistí pamětníci…
„Já na to seru,“ pravil Richard rezolutně, v Braníku vyhodil tři kaštany a s předstíranou závadou zamířil domů.

Sociální zařízení v objektech Dopravního podniku často připomínají nevykydaný kurník. (A to nejen zápachem.)
Když se na záchodových dveřích pankrácké vozovny objevily cedule nabádající k ohleduplnému používání toalety, jejich text byl velmi záhy kreativně inovován.
Pro vykonání potřeb je k dispozici WC štětka. Děkuji za pochlapení.
Od té chvíle jsou cedule hojně využívány jako prostředek k šíření nejrůznějších pikantérií, drbů a (dez)informací.
Rambousek miluje Malinovou!!!
A Malinu taky
ZAPRODANCI ODBORÁŘSKÝ KUNDY TAHNĚTE DO HAJZLU za jeden provaz !
Kája prcá ježky. Proti gustu… JAK TO VÍŠ? V kabině jsou blechy.
Jedno pozitivum to však má. Už se nečmárá přímo na dveře.

Včera se uskutečnila poslední denní jízda s mazačkou. Řídil ji Saša a užil si všechny její slasti i strasti. Jelikož byl při pátku v Praze ten správný binčus, dvakrát ho vyhodili z konečné, aby uvolnil průjezd pravidelné linky, jednou couval na trati, jednou ve smyčce, třikrát čistil výhybku, vyslechl příkaz dispečera, ať jede, kudy chce, jen ať nepřekáží, příšerně zmoknul a dal si výbornou čínu na horní Palmovce.
Tam potkal Zbyňka.
"Tys dostal poslední mazačku, jo? A do držky bys dostat nechtěl? Čí je to nejoblíbenější tramvaj? Tak čí?"
"Zbyňo, klid," chladila ho kamarádka Boženka. "To přejde. Dej si sečuán. "

„Páťo, prosím tě, potřeboval bych –“ začal Saša hovořit do okýnka výpravny.
Môžete ho zohnať len pod rukou…
„Co říkáš, Sašo?“
…nádherné ticho hôr…
„Říkám, že potřebuju –“
…výberové ticho so zárukou…
„Musíš víc nahlas!“
…získa ho kto príde skôr.
„A nemohl bys to ztlumit?“
Reklama na ticho zo všetkých strán znie…
„Cože?“
…vo farbe a s hudbou je to úžasné…
„Vždyť mě vůbec neslyšíš!“
…decibely hluku to ticho znásobí…
„Co neslyším?!“
…minulo sa ticho, nie sú zásoby.
„Ale nic. Já přijdu jindy.“
Môžete ho zohnať len pod rukou…
„Vypni to, nebo ho seženeš pod mojí rukou!“ zařval Roland. „A bude definitivní!“

Když mu na Bulovce nastoupila partička podnapilých mladistvých v ocvočkovaných bundách, gládách a natržených gatích, matně tušil, že se z toho vyklube problém.
Zalezli na zadní trojsedačku, která obvykle sloužila ke snižování spánkového deficitu u klientů tohoto typu. To, čemu se mezi Palmovkou a Karlínem začali věnovat, však nebylo spinkání s batohem pod hlavou, alebrž malování lihovkou.
Luboš zastavil, rozrazil dveře kabiny a hnal se k uličníkům za výhružně dunivého zvuku vlastních Steelů.
Když spatřili jeho tyrkysové číro, velkoplošná tetování a piercing mezi očima, oddychli si. Pak Luboš promluvil.
„Kurva, to nemůžete čárat třeba na školní fasádu, píčusové? Volám benga!“

Jarda Jedlička se svými téměř dvěma metry (a půldruhým metrákem) působil drsně, ovšem pod tvrdou slupkou se skrývala jemná duše, která vždy na začátku jara začala pučet stejně jako okolní rostlinstvo. S výpravčím Jindrou sdílel vášeň pro zahradničení, floristiku a květinovou výzdobu. (K některým nejmenovaným kolegům se doneslo, že existují ženy, kterým sám uvazoval svatební kytici, avšak takové zkazky byly Jardou okamžitě důrazně dementovány.)
Jednoho krásného dubnového rána předchozího roku, když se svou soupravou dorazil do smyčky Divoká Šárka, jeho srdce zaplesalo při pohledu na vrbu jívu. Zbytek směny na lince 26 kroužil Prahou s kočičkami zapíchnutými do předního spřáhla.