DMD č. 19 pro 19.4.2011 Téma: Naděje umírá poslední

Fandom: realita
AN: Asi trošku blbost :D
Ploužím se tmavou ulicí. Déšť mi máčí oblečení. Mám žízeň, hlad a chybí mi střecha nad hlavou. Přišel jsem o všechno. O peníze, dům… rodinu.
Všichni přátelé mě opustili, věřitelé naopak vytrvale zůstali, natahujíc ruce a žádajíc víc a víc. V kapse mi cinkají poslední mince. Zastavím se před obchodem pro kutily. Poslední mince, poslední nákup.
Lano, provaz… říkejte si tomu, jak chcete, ale ve chvíli kdy stojím na stoličce tomu osobně říkám oprátka.
Sleduju vycházející slunce. Měkká záře zalije moji tvář. Dostávám nápad, to tu ještě nebylo. Strhávám oprátku z krku a lezu dolů. Nápad a naděje umírá poslední.

Zálibně si prohlížel seznam. Odškrtával předposlední položku. Závěrečné zkoušky jsou tentokrát mimořádně úspěšné. Samozřejmě, žádní mrtví, bylo to zatím jen cvičení.
Zakázku dostanou až další den.
Za dveřmi uslyšel nejisté přešlapování. To bylo pro studenty profesora Tichojaka O'Myshe velmi neobvyklé. Zkontroloval, jestli jsou dýky na svých místech. Konečně se ozvalo zaklepání a dveře se otevřely. Vstoupil poslední student.
„Lorde Odkraglli? S tou Nadějí je zde jistý problém,“ odhodlal se nakonec. „Totiž - úkol jsem splnil. Našel jsem ji, ukrytou ve zlaté truhle. Otevřel jsem víko a namířil jsem na ni nataženou kuši. Nevystřelil jsem. Ale ona ta mrcha najednou chcípla sama...“

fandom: Harry Potter
Ne.
Ne, to ne.
Tak tohle ne.
To prostě není možné.
Přece tu jen tak nezdechnu.
Černá kobka, čtyři stěny a temnota.
Nikde žádná okna ani dveře. Nic! Prázdno.
Jsem tu přes dva dny zavřený, bez jídla a vody.
Bez hůlky, bez přátel, osamocený. Mysli, Harry, mysli!
Jen si vzpomenout co to vždycky říkal Brumbál. Něco s nadějí...
Cosi klaplo a ve stěně naproti mně se objevil obrys dveří. Dovnitř vešla postava.
Neville?! Naděje umírá poslední! Vždyť tohle je můj kamarád? „Já jsem přece sakra vyvolený!“
Neville se zasmál. „Poslední umírá černý humor.“ Blesklo zelenkavé světlo. Teď jsem já vyvolený!“

Fandom: Harry Potter a ... Doplňte si úderný název od Birute
A/N: Věnováno autorce – po více než dvou letech dělají zoufalí čtenáři zoufalé věci!
Dvě postavičky s ječením sviští na koberci nad vyprahlou krajinou.
Doletí Jožo až do Anglie?
Překladatelka šokovaně pozoruje své dítko nad učebnicemi matematiky.
Vzpomene si na temnou knihu?
Pár studentek tančí na nočním náměstí ve svitu barevných jisker.
Proč je poslouchá cizí hůlka?
Netopýrek s batůžkem na zádech sleduje školníka stínovím kamenné klenby.
Všimne si, že je sám sledován?
Dívka v pyžamu a její společník následují skupinku vlkodlaků.
Objeví se Gandalf?
Zbylé osazenstvo Potterwebu spřádá další nečekaně pravdivé teorie.
Půjdou Bystrozoři i po nich?
Jakou roli má neznámý český web? Kolik viteálů si stvořila Rowlingová? A bude pokráčko s happyendem?

fandom: Správná pětka (Enid Blytonová)
Georgina seděla a nepřítomně zírala do krbu. Občas se natáhla a napila z láhve ginu.
Tim Druhý se najednou rozštěkal. Chvilku jí trvalo, než si uvědomila, že někdo buší na dveře.
„Kdo je tam?“
„George? Otevři prosím, to jsme my, Dick a Anna.“
Kdo?
I když ten hlas jí byl povědomý. No ano! Dick a Anna!
Otevřela dveře a dívala se do dvou cizích tváří. Deset let je dlouhá doba.
Chvíli bylo ticho, a pak promluvil Dick: „Zase jsme se do něčeho připletli. A nebudeš nám věřit, ale všechny stopy vedou na Kirrinský ostrov. Takže... jsi připravena na další dobrodružství?“

fandom: originálny. Nadväzuje na toto
Svoju Nádej si vždy predstavovala ako krásnu tmavovlasú modrookú dievčinu, ktorá vždy vidí modré nebo aj za oblakmi a pod jej rukami rozkvitajú stromy a kvety. Vyzerala krehko a útlo, ale bola ohromne odolná.
V jednej chvíli si myslela, že s Nádejou už je koniec, priam ju videla pred sebou ako krváca a umiera, vlasy zlepené krvou a zatvorené oči v bledej tvári. Vracala sa domov a niesla Nádej v náručí. Oplakala ju horkými slzami a k posteli jej priniesla nezábudky.
Stačilo však jeho pár napísaných slov a Nádej zažmurkala. Prvé, čo uvidela boli belasé kvietky.
Nie, Nádej nikdy neumiera.

Celý se třásl zimou. Do smíchu už mu dávno nebylo. Ani hysterického. Krčil se v koutě malé kobky v pošpiněném oblečení, které měl na sobě, když ho zatkli.
Marně se dožadoval soudu. Nedali mu ani nejmenší šanci.
Chabá záře prskající pochodně na chodbě potemněla, pak zhasla.
Sirius se povědomě přikrčil. Za mřížemi se objevil stín vysoké postavy v plášti a do uší se mu zaryl chrčivý zvuk…
Když se mozkomor po nekonečné době vzdálil, zůstal vyčerpaně ležet na ledových kamenech, v černých očích malinkou jiskru. Světélko naděje, že se z tohohle pekla jednou dostane a pomstí smrt svých nejlepších přátel.

fandom: Profesionálové (crossover/AU)
„Volný víkend…“
„Rychle pryč.“
„Plánuješ něco? Mohli bychom pozvat Susan a tu… jak se jmenuje?“
„Sorry, mám program.“
„Napínavější než Susan?“ zatvářil se Bodie nevěřícně.
„Jo…“
……………………
„To vážně trávíš volno doma? A kdy sis vůbec pořídil počítač?“
„Jen půjčil…“
„Co čteš?“
„Říkají tomu fanfiction… Představ si, spousty lidí po celém světě si myslí, že jsme nějaké filmové hvězdy a píšou o nás příběhy.“
„Fakt? Super!“
„Ani bych neřekl… Většina z nich si myslí, že jsme teplý a že spolu… to…“
„Cože?!?“
„Celý den se snažím najít aspoň jeden příběh, který by tebe nebo mě spároval se ženskou. Pomalu ztrácím naději…“
AN: Omlouvám se všem autorkám a autorům slashe. Není to nic osobního. Slash sice moc nevyhledávám, ale občas si nějaký přečtu. Jen speciálně u téhle dvojice chlapíků špatně snáším, jak je pořád všichni párují, a včera jsem omylem narazila na jednu obzvlášť děsivou povídku... Tak jsem neodolala a musela své zoufalství vyjádřit aspoň takto :-)

Fandom: Láska za časů cholery (G. G. Márquez)
Fermina Dazová byla první a jedinou láskou jeho života.
Jen kvůli ní vysedával hodiny hodin na lavičce před jejím domem, předstíraje četbu.
Pro ni psal dlouhé zamilované básně a ještě delší dopisy.
Pojídal růže a kamélie, jen aby si připomněl její vůni.
Tehdy ho zamilovanost zachvátila jako nebezpečná horečka. Jeho matka se bála, že dostal choleru. On si ale příznaky téhle „nemoci“ schválně hýčkal, aby nikdy nezapomněl na svou drahou Ferminu.
Fermina Dazová byla první a jedinou láskou jeho života.
Byl rozhodnutý počkat si na ni.
Věděl, že naděje umírá poslední.
A doufal, že naděje nezemře dřív než Ferminin manžel.

fandom: Star trek TNG
poznámka: Pro Danae, abych jí připomněla, na co se má koukat...
-----------------------------------------------------------------------------------
Picard měl od rána pocit, že dnešek se k příjemným dnům řadit nebude. Přeležel si šíji, ranní Earl Grey chutnal spíš jako English Breakfest a poradkyně mu hned po pozdravu oznámila, že se ji chystá navštívit matka.
Sotva usedl do křesla, volal ze strojovny La Forge: „Kapitáne, máme tu problém,“ překřikoval nějaký strašný rámus.
„Co se děje, Geordi?“
„Strojovna je plná lidí, kteří si tu dělají party.“
Kapitán schoval oči do dlaně. Probíral v duchu možná vysvětlení, jedno nepravděpodobnější než druhé, a upřímně doufal, že se nepotvrdí to jediné pravděpodobné.
„Bonjour, mon capitane,“ pohřbil v tu chvíli jeho naděje Q.