DMD č. 15 pro 15.4.2011 Téma: Stověžatý tatíček

Jednoho krásného dne, kdy by ani psa ven nevyhnal, vlkodlaci v Szegedu marně přemýšleli jak si zkrátit dlouhou chvíli. Upíři měli asi volno, žádná apokalypsa se zrovna nekonala a tak přišla na řadu zábava smrtelníků. Activity.
Byli asi v půlce hry, když se Leandros při pohledu na zadání pantomimy zarazil, zhrozil se, zesinal a pak odevzdaně nakráčel doprostřed místnosti, aby na něj všichni viděli.
„Tanec svatého Víta?“
„Epileptický záchvat!“
Leandros se plácl do čela a protřel si obličej. „Ó istenem!“
„Nežvaň a pokračuj.“
„Kušuj, babi!“ zavrčel. „Si to zkus předvést sama.“
„A jaké je zadání?“ zeptala se Irena.
„Stověžatý tatíček.“
Pozn.: Ó istenem [ištenem] = panebože

„Já su ten brněnské synek, klapu si přes Zelné rynek,“ ozývalo se z tlampačů.
„Tak to už přestává všechno. Pražákům budou připomínat vesnický jelita z Brna. Moraváci! Když koštují víno, tak jen: „Dá sa? Nedá sa. Dá sa - do Prahy.“ Zakládají skupiny za prohlášení Brna hlavním městem. Stověžatý tatíček. Spíš stověžákový.“
„To só betelný kecy. Zavři zobák nafókané Pražáku. Kdyby nebylo co závidět, tak nehučíš svoje kéry z éteru,“ zavrčela rodilá Moravačka a přeladila stanici.
„Babi, svatba bude až v devětadevadesátým dílu.“
„A vy si, televizní diváci, počkejte, zda se novodobé rody Kapuletů a Monteků smíří, či dojde k tragédii.“

Fandom: Equilibrium (jeho pokřivená paralelní realita)
Dnešní brífink se výjimečně konal u Freye v Sessrúmniru, protože tentokrát to byl bůh lásky a plodnosti, prostě sexu, kdo potřeboval něco zařídit tam dole. Konkrétně osvobodit jednoho seidmadra, runového kouzelníka, ze spárů upířích hraběnek.
O té zemi měla severská rozvědka jen kusé informace od svých slovanských spojenců, protože víra tam dávno vymřela. Vaří tam údajně nejlepší pivo na světě, prezidentka aktivně popírá globální oteplování, za které ostatně můžou ty čubky z Pekla, a taky se tam strašně krade.
„Dost keců, šup z vámi do Prahu,“ zahřímala Tóra na Edvinu a její spolubojovnice, Arnu a Mey, načež je bleskově přenesla.

Že strom spadl tak urážlivým způsobem a poškodil dům, bylo velice mrzuté. Na druhou stranu byl výtečným zdrojem materiálu. Tatínek se dílem prodral mezi větvemi a dílem prohrabal do zničené kůlny, v níž ovšem nalezl nezničenou pilu, a s vervou se pustil do díla.
Maminka si povzdechla. „To už je počtvrté. Jednou to byla vlna. Pak nám zase střechu provalil sníh. A když se probudila hora chrlící oheň..." otřásla se.
Tatínek cosi zamručel, něco si přiměřil a řezal dál.
„Možná," navrhla maminka nesměle, „bychom měli mít jen obyčejnou střechu."
„Nesmysl. Muminí dům musí mít věžičku, kdybych ji měl stavět stokrát."

Vyšli zpola zasypaným tunelem metra do jedné z největších stanic, jaké kdy Martin viděl.
On i jeho přítel Pavel dýchali ztěžka v maskách, které jim zajišťovaly dočasnou ochranu před silnou radiací.
V centrálních stanicích bylo vše zamořené a proto tu nikdo nežil. Ani krysy.
Pavel pokynul a vyšli po schodech do gigantické a napůl rozpadlé haly.
Martin si ukázal nad hlavu a četl červená písmena: "Prah hlní nádrží"
Po chvíli se tlumeně ozval Pavel: "Vidíš, říkal jsem, že se tohle město před válkou jmenovalo Prah. Měl prý sto věží."
"Prah stověžatý," zamumlal zasněně Martin a vydali se zpět do tmy.

fandom: realita. True story, aj keď nie môj.
S kolegami sme sa vybrali na poznávací pobyt do Škótska. Prvý večer som zaspávala v hoteli a zvonku som počula zvony.
Ráno nás privítal náš sprievodca. Ryšavý, v škótskej sukni a s obrovským batohom.
"Vitajte v Edinburghu, našom krásnom stovežatom meste. Narodil sa tu každý, kto niečo znamenal."
S kamarátkou sme sa na seba uškrnuli.
"Aj Sládkovič?" ironicky zašepkala.
Sprievodca pokračoval.
"Dnes sa prejdeme po meste a ukážem vám naše najkrajšie pamätihodnosti. Prajem príjemný pobyt."
Nato z batoha vytiahol ohromné lakťové gajdy a zahral a zaspieval bojovnú škótsku baladu. Mestu to dokonale pristalo.
Myslím, že Edinburgh sa mi bude páčiť.

fandom: ze života
Poznámka: neskutečný zadání - neskutečnej výsledek. Pořád ještě si myslím, že se mi to jen zdá. Oboje.
Zaplať inkaso, zaplať pojistku, dej opravit auto a to tak, aby pořádně jezdilo a moc to nestálo.
Zařiď dovolenou, zaplať dovolenou, vyzvedni auto ze servisu, dovez Jáju na balet, vyzvedni Pepíčka z družiny.
Zaplať konečně ten dluh v servisu. A dej mi nějaký peníze!
Vysvětli Jáje matiku, pomoz tomu klukovi vyrobit do školy ptačí budku.
Někdy mám pocit, že každý z úkolů od mé drahé polovičky mi vylézá z hlavy, roste nejprve jako stožár, pak jako věž. Co přijela tchýně, jsou ony věže hrůzné jako ty v Minas-Morgul. Tchýně začala taky komandovat.
Mám sto úkolů, sto věží. Jsem stověžatý tatíček.

21. prosince 1918
Blížili se k Praze. Po tolika letech.
Uvědomil si, že se mu potí ruce. Cítil v krku něco horkého, chvějícího se, co nedokázal pojmenovat. Mohla to být stejnou měrou radost jako strach.
Začal si v duchu připravovat slavnostní řeč. A vlak drkotal a drkotal mezi jednotlivými slovy.
Vláda věcí Tvých k Tobě zase se obrátí, lide český...
A drkotal...
Nad pražskými střechami poletoval sníh. Rozpustil se dřív, než na ně stihl dopadnout, ale ten pohled mu přesto vehnal slzy do očí.
Tomáš Garrigue Masaryk vstal a začal si oblékat zimník.
Vlak se supěním vjížděl na Wilsonovo nádraží.

Počátky kolonizace vesmíru byly pro republiku značně obtížné. Chyběly prostředky, materiál i program. První raketoplán si museli vypůjčit od Francouzů, které o zapůjčení informovali, až když se posádka nacházela mimo galaxii a dosah francouzských cooperiových hlavic.
Raketoplán dostal jméno Holub, jméno symbolické a pro francouzskou galaktickou policii obtížně vyslovitelné.
Průzkumníci nalezli planetu podobnou Zemi, oplývající kyslíkem i vodou, a po odstranění početných baobabů ideální k osídlení.
Občané republiky zde vybudovali metropoli, architektonický skvost, jehož věže se tyčily k fialovému nebi, zlatému slunci a oběma zeleným měsícům.
A pojmenovali ho po starobylém hlavním městě, které zanechali na stařičké Zemi – Nové Štatl.

Fandom: originální (inspirace Kobercové)
Varování: etymologický vtípek
Vybrali ho! Ze všech zájemců, toužících po dobrodružství i poznání, ze všech uchazečů o tuto čest vybrali jeho! Byl vybrán, aby podnikl výpravu k dalekém stověžatému tatíčkovi a provedl obřady svátku Sajícího hada. Konečně jim ukáže, že i on umí být užitečný!
„Tak nezapomeň, chlapče, pořád po hřebeni a pak… pak jej uvidíš. Práh v celé své kráse. Bílé věže stavěné znovu a znovu z nekonečného množství částeček prachu…"
„Mohla bys přestat jezdit s tou židlí? Krčí se ti koberec. A vysaj si tady už konečně, hlavně kolem prahu, máš tady binec. Tolik prachu to je přímo ráj pro roztoče…“