DMD č. 26. pro 26. 4. 2017. Téma: Překovat meče v pluhy

Seděli u ohně a mluvili o zimě, i když jaro bylo v plném proudu. Nevěděli, co si počít s těžkým srdcem, i když byl čas oslav králova návratu. Cítili smutek nad tím, že s novým jarem už se nesejdou pod sherwoodskými duby.
"Vrátím se do Loxley," řekl Robin.
Will Scarlet chápavě kývl. I jeho čekalo rodné panství. Bratr Tuck měl své místo v klášteře. Much bude lovčím. Allan bude dál zpívat o jejich hrdinských činech.
"A kam půjdeš ty, Johne?" zeptala se lady Mariana.
Malý John se protáhl.
"Domů. Kam jinam? Někdo musí ze všech těch zbraní udělat něco užitečného."

„Nevidíte? Nemám zbraň! Vás netíží svědomí? To jste křesťané? Vy neznáte výzvu: Překovejte meče v pluhy?“ volá muž na popravčí četu. Klečí, ale neprosí. Tělo napjaté vzdorem, hrdě vzpřímené. Ruce v pudu sebezáchovy vylétly vzhůru, ale neukazují, že se vzdávají. Naopak, vyjadřují odbojné gesto. Jako kdyby volaly: „No tak střelte!“
„Ne, to neříkej!“ krčí se vedle kamarád. Zdrcený hlas se strachy třese.
„Na tu hrůzu se nemůžu koukat,“ zakrývá své vzlyky a tvář jiný muž.
„To jsou jatka,“ roztrpčeně hlesl další, když mu pohled sklouzl na mrtvé.
„Čeká nás jistá smrt,“ konstatuje kdosi rezignovaně.
„PAL!“
Modlitby ostatních přeruší ohlušující salva.

Rád utínal hlavy, hrd na své stařičké povolání mezi psychiatry a chirurgy. Z obnažených krků se vždy vyhrnula stoka špíny, doktoři našili odetnuté zpátky (jeho katana ostrá jak žiletka), klienti děkovali a občas láhev podstrčili, pojišťovna platila. Bublající močál skladován v hlubokých podzemních slujích.
Ve svém oboru už vrchním referentem specialistou, slavil čtyřicátiny, když ministerstvo lidské důstojnosti vydalo nařízení o zákazu sečných zbraní. Prostá, rychlá procedura se stala extrémně drahou a složitou. Do hlav nově zapouštěna rypadla, která důkladně rozorala mozkové brázdy a vysála jedovatý kal. Trvalo to déle a bolelo více.
Sám přišel o práci. Padl na něj smutek.

"Můžu si prohlédnout tvé scimitary?"
"Jasně," utrousila Inritta, zatímco žvýkala kamzičí šašlik.
"Úžasné zbraně, teď už chápu, jak jsi mi dokázala udělat z tohohle mého pilu."
"Ukaž? Woa! To je fakt hrůza. To bude chtít překovat - třeba v pluh," ušklíbla se, mírně zlomyslně.
"Pluh? To je nějaká exotická zbraň?" zjevně nepostřehla sarkasmus.
"Počkej, Rrakhati, ty vážně nevíš, co je pluh?"
"Ne. Co je to?"
"Jak bych to ... taková věc, co se tím orá pole."
"Takže, to je jako nějaké nářadí? A to se u vás ková z mitrilu?"
"Ne, prosím, zapomeň na blbej pluh. Neplýtvejme časem, vraťme se do postele."

Jak se dobrat pokoje, když nemůže odprosit ji? Pobít hlavou o zem za každou vyčpělou výčitku, hnisavou sebezahleděnost, příkoří příkrosti?
Pozemská věčnost skončila dříve, než se vykuklil, z plánovaného maratonu krátký sprint. U nohy dělová koule, uřvaná Zuzanka, vymodlené miminko.
Z mečů pluhy a orat a sít, od rána do soumraku, zapomenout.
Potápěje se ve sklence, uslyšel klapnutí. Jako veřej do pantu, soulož železných robotů. Klesal ke dnu, sevřen obručí pátého kruhu pekla. Víno trhalo plíce, na svou hruď přivinula Vina. Těsné objetí, držela se jak Káča čerta.
„Chceš přijít i o dítě, pitomče?“ vzbudila máma uprostřed zvratků v kuchyni.

„O mečích napíšu cokoli,“ zahájí Apolo, „ale nevím, co je pluh!“
„S pluhem se orala zem,“ vysvětluje otec, „než přišly kombajny nebo co.“
„Nesmysl,“ povzdychne si Thea, „jen koně nahradily traktory, pluh vlečou pořád!“
„Takže dřív byly traktory,“ nechápe Apolo, „a teď to tahají koně?“
„Tvrdé a měkké íčko je stejný foném,“ kárá sestru Linkva, „tak se vyjadřuj přesně.“
„Politiku do toho netahejte!“ houkne z kuchyně Taura.
„Rozumím stále míň,“ skoro fňuká Apolo.
„Já ti to vysvětlím,“ vezme jej kolem ramen Sikar, „prostě z mečů udělej ještě vražednější nástroj – velké traktoří makabrózně masakrující drápy!“
„Uááá!“ nesouhlasí Viktorka. Je to holčička.

Kouzlo ťalo jako šavle.
Rozbouřené síly se pokorně sklonily, smršť se přetavila v měkké brázdy. Rozplynula se.
Prostor opět získal pevné obrysy.
Kniha se sama ocitla ohromenému Evženovi v rukou.
Lada nedumala. Zoufale se vrhla k nehybnému Břetislavovu tělu.
Jiskřička života! Nejlepšího léčitele, okamžitě! Bez otálení s umírajícím přítelem zmizela.
Šedovlasý stál strnule jako žalostná socha.
„Zavřel jste bránu.“
„Ďas vzal bránu! Měli tu být dva muži.“
„Ten, co kvůli knize vraždil, se přiblížil příliš. Brána ho pohltila.“
Evžen zbledl: „Je mrtvý?“
„Život a smrt v zásvětí nemají podobu, jakou si dokážete představit.“
Ostrá dýka zamrazení: „Kdo jste vy?“
„Strážce.“

We lost, so we can have cookies and go home, Risa thought.
She was done fighting. She never wanted to fight.
But it couldn’t be over! Thorne is not dead!
Yet.
She scrambled to the transmitter frantically. Now, what was the protocol?
„Raven taken. Need the extraction team. +8Blueθ, hurry.“
A deep voice answered. „On our way. Stay where you are, Osprey.“
To stay where she is? Why wouldn’t she stay here?
Oh, she wouldn’t have to! She could feel it – portals, everywhere. Some of them would surely lead to where Thorne is...
„Stay there, Tiger out.“
Maybe she should.

"Tak, má někdo nějaké stížnosti?" rozhlíží se Odin, nepřítomně si promne oční důlek a vytáhne z něj rejska.
"Oral jsem oral, a kolečko najednou huííííííííí, a už bylo v čudu," stěžuje si Přemysl.
"Na, tumáš," hází mu benevolentně Artuš něco zabaleného v královském zlatohlavu.
"Co to je?" vraští Přemysl čelo. "Párátko pro Bivoje? Au, to píchá!"
"Nesahej na to, blbče! Na novej pluh přece!"
"Jakože tím budu vorat?"
"Bohové, to je materiál," vzdychne Quetzalcoatl. "Ssssssněz to, ne assssssi."
"Ahá," zazáří Přemysl, a než ho někdo stihne zastavit, otevře ústa dokořán a HAM!
A tak, milé děti, vymřeli Přemyslovci po meči.

"Aarone? Co máš teď po válce v plánu?"
"Ožením se. Jane je skvělá. Pořídíme si dvě děti, kluky. A ty, Leo?"
"Ženit se nebudu. A do metalurgické laboratoře se nevrátím. Nechci dělat atomové bomby. Lobuji za změnu zákona o atomové energii. Bude mít jen civilní využití."
"No ale to tě neuživí."
"Víš co? Využijeme naší válečné praxe. Obhájím profesuru, ty docenturu. Podáme si výzkumný projekt z oblasti biologie. To je pole neorané. Pamatuješ, jak jsem v čtyřiatřicátém vyráběl léčebné izotopy? K tomu se taky vrátíme, mohlo by se to ještě hodit."
O čtrnáct let později při radioterapii toto rozhodnutí ocenil.