DMD č. 10. pro 10. 4. 2016. Téma: Etymologie slova džin

„Co to dělá?“
Sledovali jsme domácí ostřížím zrakem. Nešťastně hleděla na obrazovku, pak se zvedla, přinesla si láhev a skleničku. Od té doby usrkávala nám nelibě vonící tekutinu a tupě zírala do prázdna.
„Sožeto má dneska vymyslet, Rozárko?“ položil kontrolní otázku Barbucha.
„Etymologii slova džin,“ odpověděla jsem.
„To je nějaká nadávka?“
„Ale ne, slabikovala si tu něco o skládání slov.“
„Jo?“ ožil Barbucha. „“Skládat umím, o tom žádná! Třeba…“ zamyslel se.
„Dokonalej Živočich Intelektuální Neskonale – to jsem jako já, prosím.“
„Vejtaho! Zkus něco napasovat na ni, koukej, jak je nešťastná!“
„Domácí – Žena Inteligentní Naše!“
„Ale drabble sama nevymyslí,“ dodal Čeněk.

„Už bylo vyhlášeno téma na zítřek?“
„Jo.“
„A? No tak mě nenapínej.“
„Entomologie slova džin.“
„Cože?! Neměla to být etymologie?“
„No jo, měla. Ale stejně nevím, co s tím provedu.“
„Počkej, neházej hned flintu do žita. Hele, myslej tím gin jako chlast nebo džina z Pohádek tisíce a jedné noci?“
„Napsali tady "dž", takže asi toho džina.“
„To ňák půjde. Trochu zagůglíme, fantazii podpoříme kapkou ginu a to by z toho bylo, aby z nás nic nevypadlo.“
Druhý den ráno, s očima krhavýma nevyspáním, před prázdnou obrazovkou s výsměšně blikajícím kurzorem:
„Ten, kdo tohle téma vymyslel, je DŽuzna Imbecilních Nápadů.“

Hora a Bídák si užívali chvíli klidu. Měli otevřeno, ale venku byla průtrž mračen, takže byl lokál prázdný. Rozhodli se vychutnat si sklenku oblíbeného ginu.
"Tak jsem přemýšlel kde asi přišli na ten název," pronesl do ticha Bídák a lehce upil.
"Myslím, že to bude odvozené od jalovce. Přeci jen se z něj vyrábí," odpověděl zamyšleně Hora.
"Z jalovce?" divil se Bídák. V zápalu rozhovoru si nevšiml příchozích hostů.
"Fakt netuším, jen hádám. Já nad ginem nikdy sáhodlouze nepřemýšlel," přiznal se Hora.
Najednou se lokálem ozval hlasitý pšouk doprovázený nechutným smradem.
"Tady máte toho vašeho džina! Doneste pivo nebo leknu."

„Posloucháš mě vůbec?“ vyčítám lehce hystericky. „Já si ti stěžuju na to, že musím vymyslet původ slova džin a ty si maluješ?!?“
„Copak džin, ale jmelí…“ zamumlá nepřítomně. „Víš, kolik se letos urodilo jmelí?“
„Strašně…“ ucedím. „Ale Cimrmani mi s tímhle nepomůžou.“
„A panák džinu by pomohl?“ usměje se spiklenecky.
„Možná…“ připustím. „Jenže doma máme jen samou tequillu.“
„Všichni jsou už v Mexiku,“ zanotuje.
„Právě že ne,“ povzdechnu si. „A vůbec, co to vlastně maluješ?“
„Jalovec, tos nepoznala??“
„Proč maluješ jalovec?“
„Víš, jak se řekne jalovec francouzsky?“
„Genièvre,“ řeknu automaticky. „Ale co to…“
„Pořád ti to nedochází?“ pozvedne nevěřícně obočí.

Je zajímavé, jak některá jména dojdou naplnění až... až když nejsou potřeba. V dávných časech se jmenoval dejeannes - ten, který chodí skrytě. Ti, kteří ho tak pojmenovali prostě uznávali, že se plíží nejlíp z okolí. Generací za generací se jméno postupně zkracovalo a pak ztratilo i svůj původní význam. Jazyk se totiž měnil tak rychle, že bylo s podivem, že otcové rozuměli svým dětem. Navíc stykem s ostatními rasami přicházela nová slova, nové podněty, nové technologie, nové... nové všechno.
Jak jen je všechno pomíjivé a relativní, pomyslel si duch Qui-Gon Jinna a v souladu se svým jménem zmizel ve stínech.

Než stihl zlikvidovat tělo třetí úspěšné oběti, překvapily ho dětské hlasy zvenčí. Skryl se za štít. Zraku, sluchu, magii i rozumu. Nespěchal. Nikdo ho neodhalí. Nemají na to.
Děti přivedly k zuhelnatělému tělu dva policajty. Ti zavolali rovnou vyšehradské.
Vyčkával. Byl zvědavý, jakou míru neschopnosti předvedou. Než těm dojde, co se děje… Ušklíbl se. Jemu zbývá najít čtvrtou oběť a polapit tu pátou. Oni nevědí vůbec nic.
Kolem něj projde vyšehradský v civilu.
Prohlédne si jeho magickou auru. Jen tak ze zvyku. Beztak je to jen další neschopný pitomec.
Pak vytřeští oči a pochopí, že jeho hledání je u konce.

Dívka byla stejně vysoká jako Evžen, na děvče tedy docela dost. Měla husté vlasy pěkného medového odstínu. Do horkého dne si oblékla zářivě růžové tílko a džínovou sukýnku tak miniaturních rozměrů, že by se samy janovské plachty nestačily divit, kam až se za sto let dostaly. Evžen si mimoděk pomyslel, že jestli někdy nachytá takhle oblečenou Radku, tak ji přerazí.
Donutil se k zdvořilému úsměvu: „Hledáš někoho?“
Dívka mlčela. Měla strašně divné oči. Jako by hleděla skrz něj někam daleko, přímo do otevřeného pekla.
Vtom na ulici vyběhl Drahoš.
„Tati, to je Martina,“ ucedil na půl pusy.
Vzápětí dvojice zmizela.

"Podali mu na kříž houbu - houby po staru - s octem, na utišení žízně docela naprd, nám to do češtiny zůstalo jako nic... Žádné nakládané hříbky!"
"Ty krávo, dobrý!"
"Nedoloženo! Ouředníkova spekulace..." houkla.
"Píšťala nám zase založila dvě sprostý slovíčka - první půlka pipinu a druhá čůrání, jako vulgárně myslím."
"Jako..."
"Přede mnou se kroťte, hoši. To je úplně za vlasy přitažené!"
"Když seš tak chytrá, tak z čeho je třeba džin?"
"Přejaté slovo, z arabštiny soudím, ani lidová etymologie z toho nic nevydoluje."
"To by ses divila. Džin v lahvi, chápeš, když ho vypustíš, tak to je jako, když sundáš džíny!"

Plán měli. Zbývalo rozhodnout, s kým ho proberou.
„Minerva a Pastorek budou stačit.“
„A Tonksová.“
„To potřeštěné nemehlo? U Merlina, proč?“ vyděsil se Severus.
„Je prostě boží…“ utrousil Lucius s potutelným úsměvem.
Severus na něj chvíli zíral. Trapné ticho se prodlužovalo.
„Nesouhlasíš? Myslel jsem, že se v etymologii vyznáš,“ podivil se Lucius.
Pár koleček zacvaklo.
„Dobrá, shrňme si fakta. Nymphadora je boží. Včera večer, když došla whisky a přešli jsme na gin, jsem ti musel vysvětlovat, že název toho nápoje nikterak nesouvisí s duchy. Pořád ale nechápu, k čemu nám v akci bude platná osoba schopná zaškobrtnout o vlastní stín…“

Odborné veřejnosti není neznámo, že duchovní cvičení na úrovni hluboké meditace přinášejí výsledky vymykající se přirozenému chápání řádu světa; příkladem může být breathariánství či levitace. Senzaci způsobily zprávy o zen-kačistech lidského původu, kterým styk s význačnými jedinci kachního rodu a oddanost pravé kachnovosti umožnila identifikaci s kačismem, takže jim – doslova – narostla křídla.
Případy kachních lidí, obdařených zobáky a schopných létat, byly však popisovány již ve starověku. Používal se pro ně název džinové, podle zvuku „džííííí“, který vydávala nová křídla nepřivyklá námaze.
Nyní se termínu džin používá nesprávně v jiném významu. Nic překvapivého; vždyť ve světě jest více omylů než poznání.