DMD č. 3. pro 3. 4. 2015. Téma: Proměnná

Tak, je potřeba to vyhodnotit. Mám už se vrátit domů? Nevím. Ve hře je příliš mnoho proměnných.
Na straně plusové:
• začalo sněžit (doma je o hodně tepleji)
• mám vážně hlad (doma konzerv co hrdlo ráčí a Minda se nerozdělí)
• chybí mi pohlazení (nerad to přiznávám, ale u paničky na prsou se mi spí úplně nejlíp)
Na straně minusové:
• je potřeba napráskat Rikitanovi (musím mu to vrátit, ta packa, co mi prokous, fakt bolí)
• Minda je skutečná kočka (to se opravdu ani popsat nedá)
• život je jedno velké dobrodružství
Tak nevím. Hodnotím plusy a mínusy. Tuším, že s rozhodnutím ještě počkám.

Ženy do jeho života přicházely a zase z něj odcházely. Nikdy se v jeho náruči příliš neohřály a ve své posteli se každé ráno probouzel sám.
Jistě, byly tu výjimky, dvakrát se dokonce oženil, ačkoliv první manželství si nepamatoval a druhé skončilo rozvodem po vzájemné dohodě. Výjimka potvrzuje pravidlo. Žena pro něj představovala jen jakousi proměnnou. Ale miloval je všechny a nezáleželo na tom, jaké byly. Byly to prostě ženy.
Nicméně, i přes jeho donjuanovskou povahu někdo v jeho srdci místo měl. Byl jako jeho bratr a přítel, ale přesto něčím víc. Jeho jediná konstanta mezi proměnnými.
Spock. Jeho t’hy’la.

Žádná příchylnost ani nepřátelství. Jen chladná lhostejnost. Jako by ten kus žuly byl němý.
Tak ještě jednou. Opatrně se přiblížit, zatím se nedotýkat, počkat na pozvání. Pozdravit a představit se. Lehounce navázat spojení a poprosit o vstřícnost a důvěru.
Nechat proudit magickou sílu, vlastní žíly propojit s žilkami v kameni. Slibovat a nabízet něžným šepotem nepostřehnutelným pro lidské ucho, účastně naslouchat, laskat a konejšit, hojit zranění způsobené zlým slovem nebo skutkem.
Falešný tón, nešikovné přehmátnutí a kouzlo se zbortí.
Evžen zasyčel. Zatracená levá ruka! Devět prstů místo desíti a připadá si jak chromý.
Nedá se nic dělat. Znova od začátku.

Výsměšek věděl, že ti mládenci z katedry Silnoproudé magie jsou blázni. Zeptali jste se jich na to, jaký den byl minulá středa před sto lety a mohli jste vsadit poslední tolar na to, že začnou s kontinutinutinuem, přidají dalších padesát proměnných a skončí s kvantem. Nebo dvěma.
Pak začnou krmit Hexe zcela nadbytečnými daty a ten myslící stroj si vyžádá další hromadu těch věciček jen proto, aby pak mohl mluvit o sýrové chybě a kopání vesmíru. A taky to jeho Press Reset.
Výsměšek sám si vystačil se třemi proměnnými. Směr a rychlost větru. A v případě rybolovu také rychlost toku.

Amrod a Amras, bratři mí,
krásní jsou chlapci, líbezní.
Vlasy se lesknou, žhavá měď,
Ainur tvář můžou závidět.
Dvojčátka sladká klamou zjevem!
Dva zmetci horší jsou než jeden!
V rovnicích neznámou nevedou,
vždy víte, že něco provedou.
Lumpárna věc je neměnná,
však jaká, to je vždy proměnná.
Na klice sádlo, v cukru sůl,
na stěně nápis, že jsem vůl.
Caranthir ani se nediví,
když najde v holinách kopřivy.
Otec jen zavrčí, hlavu v dlaních:
„Zabte je, vina bude na nich.“
A přece jim odpustí každý hřích,
svůj odraz vidí jim na očích.
Podlehne úsměvům parchantů,
máme je tady co konstantu.

Poprvé spolu o samotě byli u popelníku na dvoře. Pokoušel se o konverzaci, to ještě netušil, že si na řeči u cigarety nepotrpí.
Od té doby se v oblaku kouře setkávali pravidelně a prohodili sotva dvacet slov. To na místě činu měl řečí spoustu. Obvykle předstíral, že je nestíhá sledovat. Věděl, jak mu to dělá dobře.
Mlčení s ním nakonec miloval nejvíc. Slova byla proměnnou, kterou bylo potřeba odstranit. Jejich první polibek se obešel bez komentářů. Ten poslední byl až příliš zatížený výčitkami.
Když si vzájemně předvedli nikotinové náplasti, připadal si jako idiot. A pochopil, že je definitivně po všem.

Čmáral jsem do písku vzorce. Nedaleko mne si hrál malý chlapec. A já znovu proklel nápad, brát ho s sebou. Těsně předtím, než jsme prošli portálem, mě kopl do holeně. A my skončili někde v háji.
Aby bylo jasno, ideální vzorec portálu se zakládá na mnoha proměnných. Od počasí, nejbližšího úplňku, jednorožce, či obětiště, kde byla vykuchána plavovlasá panna, po přesnou polohu.
Proto jsem v nejbližší vísce pořídil mapu. Chtěl jsem zredukovat proměnné. Ten obchodník ji velmi vychvaloval, neoprávněně. Až ho najdu, zabiju ho.
Skončili jsme uprostřed pouště. Věnoval jsem pohled viníkovi mých útrap. Přinejhorším neumřu hlady, alespoň ne hned.

"Tak kohopak si dneska půjčíme... Ferdo, pojďte to nakreslit."
Ferda ze třetí lavice se zaujatě podíval na trojúhelník na tabuli.
"Koukejte u toho vysvětlit, co děláte!"
Ferda zavrávoral. "Nó, takže začneme tím, že zabodneme kružidlo..."
"Co?! Tady nikoho zabodávat nebudete. Sednout!"
Ferda stáhl krovky. Zadívala se k naší lavici pohledem vyhlazovací mašiny z Války světů.
"Ferdo, zjednodušte výraz napravo!" Schytal to spolužák.
"Já bych nejprve vyjádřil proměnnou tím, že celý řádek vynásobím x plus jedna, převedu zlomek napravo, použiji vzoreček..."
Profesorka vrávorala: "Utrhnu ucho!"
"Ty, Ferdo, co s tím?"
A je to tady...
"Já bych to celé vykrátil čtyřmi."
"Zlatej."

Stále tichá, navždy milá
rovnaká i premenlivá.
Chodím za ňou pre radosť,
som jej každodenný hosť.
Raz je prázdna, raz je plná
prechádza mnou šťastná vlna.
Je opojná, hriešna, sladká
inokedy ostrá, horká,
občas kyslá, možno slaná,
surová i pečená
varená či smažená.
Keď ma vidí, kričí, volá
že prestať jesť by som mala.
Mágiou nado mnou panuje
chuťový orgazmus sľubuje.
Je vysoká, elegantná,
v bielom háve sladko spinká
každú noc, kým neprídem
a svieti, až je biely deň.
Doma na mňa čaká šťastne
a skladá mi len krásne básne.
Vždy si vezmem iba z kraja.
Ach, ty chladnička moja!

„Kdo by to byl řekl, že stačí tak málo.“
„Nechápu, že tě to nenapadlo už dřív. Měli jsme zajet za Ježíšem, ať nám poradí, ale ty ne. Chtěl jsi na to přijít sám.“
„Jacku, pššš, vychutnávám si svůj triumf.
„Taky si ho vychutnávám.“
„Tak prosté. Jen matematika, chemie a logika dokáží stvořit takový skvost.“
„Nesmíš, ale zapomenout na správný poměr.“
„To je fakt. X sem, Y tam, přidat švestky, spoustu švestek a nechat kvasit.“
„Doctore, taky se s tebou všechno točí.“
„Jo.“
„Příště ji uděláme slabší. Přeci jen stoprocentní slivovice je znát.“
„Máš recht, Jacku. A teď mě nech spát.“