Záchranná stanice záporných postav

Bez nich by se Vaši oblíbení hrdinové nezrodili, nebojovali, neumírali.
NEBUĎME LHOSTEJNÍ
NEZAPOMÍNEJME NA NĚ!
CHCETE KONAT DOBRO? PODPOŘTE ZLO!
Nezisková organizace POSTAVA v TÍSNI
vyhlašuje potravinovou sbírku
pro ZÁCHRANNOU STANICI ZÁPORNÝCH POSTAV
Přijímáme čerstvé i konzervované potraviny,
uzeniny, sýry, fazole.
Perník nechte doma!
BYLI PROTI NÁM! BUĎME S NIMI!

Na základě zjištění neutěšené úrovně stravování internovaných záporných postav Vás žádáme o urychlené řešení ve formě vyčlenění dostatečných finančních prostředků na zajištění kvalitní stravy s hodnotným obsahem živočišných proteinů.
Váš zásah je nezbytný a situace velmi naléhavá.
S úctou Aries
Bojovnice za práva imaginárních postav na sebeurčení
NECHCEME BEZZUBÉ ZÁPORÁKY!

Sem pište veškeré své prohřešky.
Občas pořád mívám hroznou chuť na zajíce. V.
Seconded! V.II.
Já bych nepohrd ani prérijním kojotem. Von ten perník je cajk, ale co je moc, to je moc! S.
Já bych jed celkem cokoliv.
To nikoho nepřekvapuje, Otesánku. Anonym
Já si někdy říkám, že bych snad sežral i hada. L.V.
To ovšem překvapilo i mě! Anonym
Buď se odhal, Anonyme, nebo mlč. Já mám někdy chuť ohryzat dveře. Sauron
No, tak já teda nakoupím i jiný formičky než ty s lopatičkama, no! Vytočená Ježibaba
Ale, víš, kdybys aspoň každej perníček zakápla Amundsenem... Pracovník

Dveře se netrhnou, Sauron už ani nepouští kliku z ruky. V jednom kuse se dovnitř někdo courá. Mladí, staří, živí, nemrtví… vypadá to, že dorazí všichni.
Ačkoliv účast jednoho ještě není jistá.
“Dneska určitě přijde!”
“Myslíš?”
“Říkal to Vader!”
“Kdo přijde?”
“Pssst, nejmenovat. No přece On.”
“Kdo on?”
“Zakladatel. Otec OOZZ.”
“Nepřijde. Zase prý něco točí.”
“Přijde.”
“Nepřijde. Povídala Ježibaba, že to nestihne, a ta má vždycky nejpřesnější informace.”
V tom se ozve velká rána a dveře rozrazí mocná tlapa. Dohady končí. Na výroční schůzi Odborářské organizace záporných postav přichází její bývalý předseda. Na levém uchu mu visí babiččin čepec.

"Dušín to nedá," oznámil Pošuk Moody a práskly za ním dveře.
Příjemně vytopeným srubem to zašumělo.
"Ani takový kalibr?"
"Poslal neschopenku. Falšovaná," zavrčel Moody.
"K tomu by se Mirek nikdy nesnížil!" vzkřikl Jindra Hojer.
"Ty kušuj, nebo tě tam pošleme znovu," usadil ho Moody. Jindra naprázdno polkl.
"Co tadyhle mladej Potter? Nebo Vinnetou?"
"Shodli jsme se," připomněla Grangerová, "že to musí být někdo, koho tam neznají..."
Ráno dorazila do Perníkové chaloupky depeše:
Nikoho k vam znovu neposleme, stop. Kaslete na terapii pozitivnim vzorem, je to hovadina, stop. Kladna postava mezi samyma zaporakama, to je horsi jak mrkev v zime, stop.

Nahlásili nám, že je agresivní a demoluje okolí. Seděl v temné nálevně, před sebou kdoví kolikátou sklenici vodky.
Přisednu si, nejprve dlouho mlčím, pak ho zkouším oslovit. „Jak to jde, Vlku Vlkoviči? Co zajíc?“
„Právě! Nejprve to vypadalo dobře; dostal i funkci v nějakym výboru, snad pro zdravou stravu. Pak se asi zbláznil, provokoval, prý „Máte mrkvovou?“ Dostal dva roky na Sibiři, zmrzlinář se nasral a udal ho, prý za plýtvání společnými socialistickými potravinami …
Tak teď jsem mu tam v lednu alespoň poslal na přilepšenou plnou bednu mrkve, ale zda došla, nevím …
Nemáte náhodou záchrannou stanici i pro kladné hrdiny?“

Nahlásili nám, že je agresivní a demoluje okolí. Seděl v temné nálevně, před sebou kdoví kolikátou sklenici vodky.
Přisednu si, nejprve dlouho mlčím, pak ho zkouším oslovit. „Jak to jde, Vlku Vlkoviči? Co zajíc?“
„Právě! Dostal funkci ve výboru pro zdravou stravu … Všem nutí tu svoji mrkev. V létě, v zimě, každý den musím sníst jednu, jinak mne nahlásí. Znáte „Máte mrkvovou?“ To je taky jeho dílo … Po roce, když to tady nikdo nežral, ji poslali do Artěku, pionýři zbaští všecko …“
Smutně se zahleděl na chmurnou zeleninu.
Zachránila ho ježibaba. „Máte rád perníčky?“
Od té doby žije spokojeně u nás.

Tato práce vaši fyzickou, psychickou, nervovou a jinou odolnost neprověří, nýbrž zdecimuje. Udělá z vás chodící zombii závislou na alkoholu, která po večerech sedí a hystericky se pochechtává do lahve vodky, a na tvrdé drogy se nedáte jen proto, že s tímhle platem máte problém kupovat i dvouvrstvý toaleťák. Jste-li šílenec se sebevražednými sklony či mimořádně odolný sibiřský Rus, hledáme právě vás.
Tohle by tam bylo, kdybych to psal já. Ale stálo tam jenom:
Smysluplné zaměstnání se zajímavým platovým ohodnocením. Vhodné pro absolventy a osoby bez závazků.
A víte, co je nejhorší? Že po nějaký době to fakt začnete milovat.

Strávil jsem měsíc na ozdravný kůře v lázních. Neskutečná nuda nařízená Asociací. Navíc furt ten pocit, že vám něco chybí, ale nevíte co. Pak mi to došlo. Vždyť už se mě několik týdnů nikdo nepokusil uřknout, sežrat, otrávit, zastřelit, rozmáčknout, nabrat na lopatu. Stál jsem po těch třiceti dnech před chaloupkou a čekal, až mi Sauron otevře. Jestli tam vůbec ještě jsou, napadlo mě, jestli prostě neodešli, když jsem byl pryč.
Byli tam. Všichni. Baba mi na uvítanou upekla perníkový srdce a Santer vítěznýma salvama prostřelil komín. Byl jsem zase celej. Doma. A tak.
Tvařte se, že jsem tohle neřek.

V rámci instrukcí jsme zkoušeli pomocí nový psychologický příručky pomoct Otesánkovi. Vlk se nabízel jako dobrovolník; spolupráci mezi nima máme podporovat, tak jsem mu dal příručku k prostudování a snad z toho nebude katastrofa.
Nevím, co se tam stalo, ale po třech hodinách se na chodbu vyřítil Otesánek, ze kterýho lítaly hobliny a na ruce měl stopy vlčích zubů, a za ním se hnal Vlk, kterej řval: „Sněz mě, nebo tě sežeru, kořene!“
Ježibaba se jim postavila do cesty s řevem: „Tudy neprojdete!“, načež se Sauron složil a dostal hysterák.
Potřeboval bych panáka, ale našel jsem jenom Ježibabiny rumový perníčky.