Staré řecké báje a pověsti

Lord Voldemort – pravým jménem Thomas Rojvol Raddle – hlavní padouch. Je to beznosý holohlavý psychopat. Chce kouzelníky nadřadit mudlům, proto usiluje o život Harryho Pottera, hlavního klaďase.
Dolores Umbridgeová – zaměstnankyně ministerstva, dosazená do Bradavic, později ředitelka školy, zlá zákeřná baba, s úsměvem vám bodne nůž do zad. Ráda nosí růžové oblečení.
Smrtijedi – banda prominentních kouzelníků, následovníků Voldemorta, kteří zneužívají svou moc a postavení, aby ovládli kouzelnickou společnost. Neštítí se mučení ani vražd.
Kalliopé byla v půlce seznamu, když k ní do pracovny vtrhla Thaleia.
„Už máš hotové poznámky?“ spustila, „pospěš si, Joanne za hodinu vstává, a ještě si musíme dohodnout děj.“

Bylo, nebylo v zemi tak vzdálené, že ji lidská noha nenavštívila, se nachází zahrada. V té žijí sličné panny a švarní jinoši, kteří polibky probouzejí v umělcích fantazii. Však běda, druh druha nesmí pocelovat.
Jednou se zrodila láska v srdci urostlého mládence k dívce spanilé. I ulehli spolu. Děva nerozvážná svěřila se přítelkyni drahé a ta rovněž podlehla náruči milého. Další nerozumní je následovali.
Zdálo se, že poklesky bez efektů zůstaly. Leč nebylo tomu tak. Koho provinilí políbili, ten pouze užité nápady kopíroval. Tak vznikla mnohá klišé.
Ty ale nezoufej, lide tvořivý! Jen co ctnost obnovena bude, gejzír nápadů vytryskne.

Dny a měsíce ubíhaly, a Odysseův život se pomalu vracel tam, odkud byl před dvaceti lety násilím vyrvaný. Penelopé, Telemachos, celá Ithaka, to vše ho brzy zatáhlo do nekončícího kolotoče povinností vládce. Noční můry a děsy se rychle vytratily.
Jediné, co zbývalo, jediný osten, byla nevyslovená výčitka. Znal Penelopé a věděl, že ona by se nikdy nezeptala, ale přece jen, vrátit se domů až po deseti letech od dobytí Tróje? Přemýšlel, vzpomínal, snažil se vybavit si všechny detaily, a nakonec sepsal to, co prožil, včetně nákresu svého putování.
Když ho Penelopé ukázal, smutně se pousmála a nazvala ho bloudivým smolařem.

Probudil se náhle, uprostřed noci. Po chvilce paniky si uvědomil, kde je - už žádná bitevní pole, nebezpečná stvoření, podivné kraje.
Je doma. Od včerejška. Po dlouhých letech, zbytečně ztracených, promrhaných jen kvůli závisti, chamtivosti, a nezkrotné pýše jiných.
Dvacet let bez domova, bez ženy, bez syna. Ale teď se konečně dočkal. Je opět s nimi.
Tu noc už neusnul. Ležel a přemýšlel o minulosti a budoucnosti, dokud nad východním obzorem nezačalo svítat.
Zadíval se na ženu, usmál se, a jemně ji probudil.
"Půjdeš se se mnou podívat, jak nad Ithakou vychází slunce?"
"Půjdu, Odyssee. Dnes, zítra, a každý další den."

Všechno to začalo hostinou na Olympu, pokračovalo hozeným jablkem, prý 'pro tu nejkrásnější', a za chvíli měl Zeus co dělat, aby Héru s Athénou a Afroditou odtrhl od sebe, než si vyškubou vlasy. Po průhledné výmluvě na klidné manželství bohyním poradil spravedlivého soudce.
Paris byl z bohyní nejdřív celý pryč, ale jakmile se začaly každá vychvalovat a druhé dvě hanět, veškerá jeho úcta byla ta tam. Měl sto chutí dát jablko některé ovci ze svého stáda, ale když mu Hermes naznačil, že buď jedna z bohyň, nebo nic, nakonec použil staré dobré rozpočítadlo.
Ostatně nic jiného si ty fúrie nezasloužily.

Dobrý den, Poseidone, máte chvilenku?
Obětina byla dostatečná, ptejte se?
Otázka první - proč rozpoutáváte bouře a hurikány?
Bez komentáře.
Není to tím, že v Severní Americe se o vás ve školách neučí.
Je to tak. Hlavně na Floridě!
A vaše obchodní značka Neptun nepomáhá?
O tom mi ani nemluvte, brand manager mi říká, že celý Řím byla chyba.
Takže některé své kroky hodnotíte zpětně jinak!
Zatracená proměna v býka! Víte, co teď platím na alimentech?
Ehm, tak na závěr něco veselejšího. Máte nějaké oblíbené jídlo?
Ti zatracení amíci mi zakázali na trojzubci grilovat verlyby.
Asi je čas na další hurikán.

Než vyhledal věštce, postál v chrámu před sochou Athény a promluvil k ní jako k dobré přítelkyni. „Tolik se toho změnilo,“ svěřil se jí. „Vždycky jsem se rád vydával na moře. Byl to můj druhý domov, ale cestou sem jsem cítil znepokojení. Jako bych neměl opouštět svou mladou ženu a mžourající uzlíček u jejího prsu, své rodiče a lid. Jenže jsem se do toho zapletl, má paní. Jsem v tom až po uši.“
Dveře vnitřní svatyně se otevřely. „Přednes svůj dotaz,“ vyzval ho věštec.
„Chci vědět jediné. Pokud se vydám do války, kdy se z ní vrátím?“ zeptal se Odysseus.

Někdo mu zezadu přitiskl ruce v obřích rukavicích na oči a řekl huhlavým hlasem: „Hádej kdo!“
Lehce se naklonil dozadu a nasál květinovou vůni.
Přestal spojovat důležité součástky nesmírně zapeklitého mechanismu. „Stalo se něco na Olympu?“
Jeho žena si s povzdechem sedla na stoličku, kterou jí narychlo uvolnil.
„Ta past, kterou jsi mi pomohl připravit… Árés to obrátil tak, že to vypadá, jako bych s ním něco měla a ty jsi tu léčku přichystal, protože žárlíš, že je mým milencem. Ne proto, že mám po krk toho, jak mě obtěžuje.“
„Hm, tak na něm vyzkoušíme můj nový katapult,“ navrhl Héfaistos.

Byli tu zavření roky. Sice uctívaní jako vzácní hosté, ale pobyt zde byl nedobrovolný. Marné byly jejich prosby, výhružky, sliby. Jejich hostitel byl neoblomný. Mysleli si, že když mu splní všechna jeho přání, když stvoří jeho sny, nakonec jim splní i jejich tužby.
Marně.
Nastal čas, aby si své nejvroucnější přání splnili sami.
Cesta ven byla jen jediná, dosud nevyzkoušená, ale to se brzy změní.
***
"Synku, až se vzneseme do vzduchu, nesmíš letět příliš nízko. Voda by ti smáčela křídla. Také se nepouštěj příliš vysoko! Slunce by ti roztavilo vosk. Leť uprostřed a stále za mnou! Poslechneš-li mě, poletíš bezpečně."

Háj černých topolů a vrb pokrývá břeh. Je tu věčné přítmí, mrtvolné ticho, ani lísteček se nepohne.
Ticho přerušuje zvuk bosých nohou a občasné zabečení. Nohy se po chvíli zastavují, ruce vyhrabávají jamku.
Svist nože. Záblesk karmínově rudé. Kapky, pramínky, potůčky se slévají v jamce.
Netrvá dlouho a objevuje se první, pak další. A další. Desítky. Všechny víří ve spletitém tanci okolo jamky plné chladnoucí krve.
Některé z nich zná. Své padlé druhy. Své přátele. Se slzami v očích poznává svou matku. Tolik touží s ní promluvit. Nesmí. Zatím. Musí nejdřív najít jiný stín. Ten jediný, který mu může pomoci.