Ze života (nikoliv mého)

„Ahoj, ty jsi ta nová markeťačka? Super, rád tě poznávám. Prý ti mám ukázat, na čem budeme pracovat.

Hele, teď frčí digitální detox, míň času na screenech. Musíme z toho vytěžit maximum. Vem si na starost Instagram, Facebook a TikTok. Potřebujeme tento měsíc rozjet masivní kampaň. Content developeři už mají skoro hotovej novej webinář. Bude to pecka. Digitální hygiena: Jak omezit čas u obrazovek.

Tak šup, běž natočit pár TikToků, ať nalákáme co nejvíc scrollujících,“ dodal s úsměvem, zatímco nervózně kontroloval notifikace na vlastních hodinkách.

„Jo a příští týden spouštíme desetidílnou řadu videí na téma Vliv modrého světla na organismus.“

Alex upaloval. Kličkoval mezi domy a nezastavoval. Začala ho zpomalovat tíha zbraní, které s sebou nesl. 

Zastavil se u jednoho kontejneru a schoval za něj tašku se zbraněmi, jednu si ale pro jistotu vzal. Pak pokračoval v běhu. Autem jet nemohl, to by bylo až moc nápadné. Bude se pro něj muset vrátit. 

Uběhl dobrých osm kilometrů, než přešel do chůze. 

Když se mu podařilo už za šera dostat domů, konečně si mohl oddechnout. Děsně se mu ulevilo. 

V obýváku seděla Sofi, dívající se na něj zamyšleným pohledem. 

Alex jí ze samé radosti vtiskl polibek. "Jsem doma, sluníčko," zazubil se.

"Víš, že ses mi vždycky líbila? Už na střední." 

Radek na mě mrkne. Nevím, co říct, tak z rozpaků dopiju drink. 

"Můžu tě pozvat? Co piješ?"

"Jmenuje se to Polibek slunce. Mám pocit, že tam je všechno, co barman našel."

Zasměje se a objedná mi zmíněný míchaný drink a sobě láhev piva.

S každým dalším drinkem nechápu, proč mi vždy přišel tak namyšlenej. A nesympatickej. A povrchní. A ošklivej.

S přibývající hladinkou byl vlastně velmi přitažlivý. Najednou ho zvu domů.

Čekáme na taxík. Přicházejí první polibky.

Až přijde i poslední. Žaludek se bouří. Polibek slunce přímo na jeho boty. 

Fuj.

Pípnutí smsky. Cizí číslo, ale ona okamžitě věděla od koho je. Už zas. 
"Sluší ti to. Červená je tvoje barva." A smajlík s vyplazeným jazykem.
Rozhlédla se. Je možné, že ji tu našel? Stála uprostřed nákupního centra, v zatracených červených šatech, ověšená taškami z butiku.  

Jedna jediná jednorázovka z tinderu před měsícem. Vypadal mile a zdál se být neškodný, tak ho pozvala k sobě, vrznout si víceméně z nudy. To mělo být všechno. Pak to ukončila, rychle, decentně a slušně. 
Nepochopil. 

Doprdele. Zablokovala číslo a instinktivně zamířila k ochrance u východu. 
Další smska, další číslo. 
"Ten dědula ti fakt nepomůže."

Kamakura, Japonsko

Kenji se chystá k dopolednímu studiu. Brzy mu bude 83 let. Najednou bouchání na dveře. „Otevři Kenji!“ Přítel Isamu nenese dobré zprávy.
„Chtěji zveřejnit, že jsme byli v Nakano!“ 
„Kdo?“ 
„Ryuichi. Má část kódovacích tabulek.“
„Musíme jednat, příteli.“
Oba ožili a s radostí se proměnili zpět v ninji. Neslyšně vlezli do Ryuichiho domu a nalezli schránku s dokumentem. Napětí se dalo krájet, Ryuichi byl v domě. Letitý dril nezapomněli. Byli tišší než stín. Schovaní v temném koutě čekali, až se Ryuichi vzdálí. Byli krok od cíle. Jenže vrznutí Kenjiho kolena znělo jako výbuch. 
Artróza se nevyhýbá ani ninjům.
 

Jakmile se všichni shromáždili, začal Alexův plán. Prvně vypálil po hloučku pěti cílů, zasáhl dva muže kteří stáli naproti sobě.

"Dvě mouchy jednou ranou," uchechtl se. 

Než se všichni vzpamatovali a uvědomili si co se děje, Alex vystřelil ještě dvakrát. Už zbýval jen poslední muž. 

Vytvořil se kolem něj hlouček ozbrojenců a hlídačů, kteří hledali zdroj palby. Alexovi se dělalo nevolno z představy, že zklame.

Přebil a naposled vystřelil v moment kdy zahlédl posledního muže. "Bingo" pomyslel si, když zasáhnul cíl.

To už se zbytek ochranky hrnul ven a směrem odkud střílel.

Ozvalo se vrznutí dveří. Alex už byl pryč.

Alex otevřel složku, kde bylo pět fotek různých lidí, adresa a čas. Věděl, co dělat, a tak se bez dalšího otálení vydal na cestu. 

Nebylo to daleko, asi dvacet minut cesty.

Když přijel, zmapoval si okolí a šel vyhledat úkryt. 

"Podle mých informací budou v této budově, a já potřebuju dobrej výhled, takže si udělám stanoviště tady," říkal si pro sebe.

Začal si rozkládat a nastavovat zbraně, které si přinesl s sebou, a dál už jen vyčkával. Zanedlouho už se začaly scházet Alexovy cíle. 

Pět lidí z fotografií, dva ozbrojenci a čtyři hlídači.

"Tak tohle bude sranda," zašklebil se Alex.

Pavlíku, tady máš čaj. Černý s citrónem. Tak jako vždycky. K snídani si dáš vajíčka? Nebo chceš namazat mazanec máslem? Dneska je fakt moc hezky. Představ si, každou chvíli nám někdo okukuje narcisky a krokusy na zahrádce. Opravdu nádhera, Pavlíku.

Chceš naducat polštář? Namažu ti nohy, máš je úplně suchý.

Léky? No, léky… Předevčírem jsi dobral poslední.

Opravdu, poslední. 

Ne, nemůžu dojít pro nové. Nemám recept, víš.

To neřeš. Neřeš to. NEŘEŠ TO! Nemám! Nebude!

Pavlíku. Je třetího dubna.

No, dneska no. 

Ano, tvůj dědeček umřel 3. dubna.

Ano, tvůj tatínek zemřel taky 3. dubna.

Víš, tak jsem si říkala…

Když se Alex vzbudil, bylo pochmurné a deštivé ráno. Oblékl se a šel do kuchyně, kde mu jeho žena přichystala snídani, kterou zhltnul, a přichystal se k odchodu. 

Vtom mu přišla SMSka: "S selhal, musíš jeho práci převzít ty. Buď v 7:45 u starého skladiště." 

"Tak to je výborný, někdo na nás má spadeno," zavrčel si pro sebe. 

Rozloučil se se Sofi, která mu popřála hodně štěstí na případu, a zamával Teddymu.

Nasedl do auta a zamířil k onomu skladišti.

Když dorazil na místo, už na něj kdosi čekal.

"Informace jsou zde," podal mu ten člověk složku. "Zbytek už znáš."

Když Alex dorazil domů, u dveří ho přivítala jeho žena Sofi s malým Teddym v náručí. 

"To je dost, že jsi přišel," řekla mu.

"Promiň, pracuju teď na náročným případu," odpověděl Alex. 

"Táta!" Teddy natahoval ručičky chtěje do otcovy náruče. 

U večeře bylo ticho. Sofi se snažila začít konverzaci, ale marně. Alex odpovídal krátce, protože nemohl přestat myslet na S. Celé mu to připadalo jako špatně napsaná hra. Chtěl se zvednout a jít S zachránit, ale nemohl. Nebude riskovat kvůli nějakému divadýlku vlastní krk. 

"Stane se, co se má stát," pomyslel si a šel spát. Jako to udělal už tolikrát.