DMD č. 30 pro 30. 4. 2013. Téma: Zváženo a sečteno

They count the children every night. They weigh and measure them, mark their progress.
In the whole history of the institution, not one of the children went missing. Until now.
Nobody understands how it happened. Such a security leak could shut them down.
*
Ken knows he shouldn't be outside. But he also knows they're going to kill him. He figured that out when some of the other kids were taken away. He's almost the right size. His bloodtype is the desirable kind. His skin is white.
They were going to sell him for spare parts to fix some rich kid.

Jeden den v roce, ve výročí zrození Velké, panuje v Chrámu klid. Naleštěné obětní nože spočívají na svých místech nečinně. Odrážejí paprsky slunce, které se horce a nemilosrdně kutálí po obloze.
Stín chrámových zdí je konejšivý. Novicům je dovoleno porušit mlčení a jejich šepot se odráží od kamenů nádvoří.
Strážci Pramene je řetěz povolen o několik článků.
Vězni v kobkách smějí nerušeně odpočívat ve svých okovech.
Prvního se cítí prázdný jako manžel, kterému se milovaná vymkla z objetí. Utěšuje se myšlenkou na dvojité obětování.
Prohřešky jsou sčítány a viny váženy jako kdykoliv jindy, ale trest se odkládá.
Na příští den.

Stvořil tisíce sluncí a miliony hvězd. Sta tisíce lesů a polí, nespočet řek a říček, studánek, jezer, hor a skalisek. Stvořil miliony zvířat, velkých i malých, bájné tvory i nestvůry. Stvořil lidi. Celé tisíce světů.
A přesto nebyl hotov. Zbýval jeden jediný svět. A i když to bylo potisící, vložil do toho stejnou lásku a stejnou radost, jako by to bylo poprvé.
Postavil se a zpíval.
Zpíval o kráse, o pokoji a o štěstí. Zpíval, protože miloval. A svět mu odpovídal.
Tisícerými hlasy přizvukovali jeho radostné písni. A když dozpíval, ležel mu u nohou svět.
Ten poslední. Ten nejkrásnější. Narnie.

Jeff fungoval v enklávě jako taková holka pro všechno. Zejména tedy vařil a byl přehlížen. Krom toho také stíhal jednou za čas naskočit do lodě a díky svým bohatým kontaktům zajistit zboží, které bylo normálně těžko dostupné.
O to horší bylo, když ho s takovým nákladem chytli republikoví inspektoři.
„Jak už jste si sami ověřili, papíry jsou v pořádku a na převoz mám patřičné oprávnění.“
„To sice ano, pane Breene, ale opravdu mi chcete tvrdit, že převážíte třicet tun medoviny pro,“ ještě jednou se podíval do datapadu, „sirotčinec?“
„Samozřejmě,“ zalhal pohotově.
„To je sedmdesát tisíc lahví.“
„…je to velký sirotčinec.“

Čtyři roky na stejné židli. Desítky sepsaných smluv. Stovky hodin napínavé práce. Několik drabbles vytvořených v pracovní době. Tři po většinu času příjemní a tolerantní šéfové. Sedm skvělých kolegů. Jedna totální kráva. Jeden proslov o firmě v krizi. Pět piv s kolegy po proslovu. Tři hodiny spánku po pivech. Jeden zaktualizovaný životopis. Jeden lákavě vypadající inzerát. Dvě toulavé boty v koutě.
Byly to dobré roky. Je čas odejít… dřív, než si zničím iluze o svých šéfech… dřív, než se firma dostane do krize ještě hlubší… dřív, než se zajímavé práce stane otravná rutina.
Příští rok už budu psát drabbles jinde…

Naštvaně si natáhla latexové rukavice, vzala si skalpel a provedla řez ypsilon. Myslí si, že si zavolá a já hned přicupitám, mumlala si pro sebe.
Vytáhla střeva a hodila je na váhu, přičemž na papír si vedla přesné záznamy. Stejný proces zopakovala s dalšími orgány.
„Jak to jde s naším neznámým, Scullyová?“
Protočila oči v sloup a švihla na váhu poslední orgán, srdce.
„Zváženo a sečteno. Ten muž má cirhózu jater, rozsáhlý plicní nádor, srdce prodělalo nejméně tři infarkty a žaludek je samý vřed. Vážně si myslíš, že ho zabili mimozemšťané?“
„Hm… jo.“
Nechala tělo napospas studentům a odporoučela se.

„-jedenásť kíl. Sodík... dve kilá. Vápnik... jedno-“
„Sherlock?“
Mycroftov sedemročný braček naňho vyčítavo zazrel. Bolo pol tretej. Ráno mal vstávať do školy.
„Nechaj ma!“
„Toxín alebo výbušnina?“ Mycroft sa rezignovane opýtal.
Sherlock vystrčil peru. „Bude to kamarát. Každý nejakého má, len ja nie – tak si ho vyrobím. Materiál už mám.“
Ráno Mycroft vzal Sherlocka k psychiatrovi.
***
Keď Sherlock začal pravidelne navštevovať márnicu, Mycroft znervóznel. Jedného dňa sa Sherlock objavil s „kolegom“ v pätách.
„Že si ho neposkladal z náhradných častí?!“ dožadoval sa Mycroft.
„Našiel som ho,“ odsekol Sherlock. „Tak ako je, potreboval len srdce. Dal som mu moje – tridsať deka.“

„Vám to nevadí?“ Ondra pohlédl na rodiče poněkud podezřívavě.
Maminka se usmála. „Pokud sis to všechno dobře promyslel, samozřejmě že nám to nevadí. A Daniel vypadá jako zodpovědný kluk.“
„Jestli budeš rušit už letní ubytování, budeš muset doplatit nějaké kolejné, ne?“ ptal se tatínek a hledal něco v tašce.
Ondra přikývl, ale než stačil cokoliv odpovědět, na stole se objevilo několik velkých bankovek.
„Tolik? To bude míň!“ bránil se.
Tatínek jen zakroutil hlavou. „To máte příspěvek na novou postel. Pamatuju si, že s maminkou jsme se kdysi na té pro jednoho nikdy pořádně nevyspali, a to se někdy taky musí.“

Celkový počet drabble: 33 (plus toto)
Celkový počet komentářů: 172
Průměrný počet komentářů na jedno drabble: 5.2
Celkový počet kachniček: 333
Průměrný počet kachniček na jedno drabble: 10.09
Drabble s největším počtem kachniček: Mořské kopnutí (19 k.)
Drabble s největším počtem komentářů: Netopýří počty (13 k.)
Počet témat, ze kterých člověk dostával bolesti hlavy: 7
Počet témat, kde mě něco napadlo hned: 6
Počet hodin strávených přemýšlením nad DMD: nespočítatelné
Ať už matematici říkají cokoliv, čísla vám neprozradí pocity, myšlenky ani příběhy, pouze holá fakta. Zato slova... ta mají moc. Rozesmějí, rozpláčí, donutí k zamyšlení... Zvláště když je jich sto.

Usagi se narodil na sklonku měsíce uzuki, kdy rozkvétají sakury. Maminka mu jejich růžovými kvítky prý vystýlala kolébku. Usagi bývá v den svého narození často na cestách a sám. Proto šetří od chvíle, kdy se na sakurách začnou nalévat poupata, a v den svých narozenin pozve prvního žebráka, kterého potká, do hostince na to nejchutnější jídlo. Zatímco spolu hodují, vypráví mu Usagi o své vesnici, o svém otci a o své matce, na kterou si téměř nevzpomíná. Když jim hostinský přinese účet, poprosí Usagi žebráka, aby se za něj následující rok modlil. Pak zaplatí a vydá se znovu na cestu.