DMD č. 30 pro 30. 4. 2013. Téma: Zváženo a sečteno

Co zbylo:
Pár ohnivě oranžových náušnic
Vlastnoručně nahrané cédéčko s milým věnováním
Lehce zaprášená sušená růže
Pohled z Korsiky
Stránka vytržená z učebnice angličtiny, s článkem o zkratkách
Několik lístků z různých plesů
Vzkaz napsaný na notovém papíře
Tlustý deník plný pojednání o štěstí
Polámaný deštník
Fialové brýle potřené na nožičkách vteřinovým lepidlem
Dvěstěgramová Studentská pečeť, rozchodová čokoláda
Neboli sedmnáct předmětů o celkové váze 407 gramů, pečlivě uložených v krabici
Pokud by ovšem měla obsáhnout vše, musela by ona krabice být nekonečně velká, nebo mít po naplnění hustotu jako černá díra, snažící se pohltit celý vesmír
Neboť jeden vesmír zanikl

Vybalila jsem z truhličky svůj poklad: oprýskané plechové formičky, místy už zčernalé patinou, ale lesklé v místech, kde se jich s láskou dotýkaly neznámé ruce. Rozehřála jsem čokoládu a nechala z ní zatuhnout figurky sýkorek a lelků. Ráno jsem je zabalila do krabiček a chtěla je prodávat  na váhu.
Kolem desáté cinkl zvonek a vstoupil Cikán.
Přišel si pro mou odpověď. Odjedeme s ním?
„Maman to všechno zvážila,“ vyhrkla Anouk než stačil promluvit.
Zasmál se, ale pohled, který na mě upřel, byl vážný.
„A já to sečetla!“ zářila pýchou.
Přes tvář mu přelétl zmatek. Anouk vyprskla. Rozesmáli  jsme se všichni.

Vždycky všechno rozebíral do sebemenších podrobností.
Teorie obrany nebyla výjimkou.
Bojovat se vyplatí když... poměr sil... vybavení... odhodlání... zdroje...
Chrlil proměnné jednu za druhou. Ty posluchače, které neznudil k smrti, naprosto demotivoval. Pokud jim vůbec stálo za to ho sledovat.
Světlovlasý mladík se pohrdavě ušklíbal.
Taky na něj dojde...
Bojům se nevyhne nikdo. Radši by si měli osvojit i teorii.
Všechno rozebíral do sebemenších podrobností.
Ale když nepřítel udeřil uprostřed noci, vyběhl ven v bosý a v trenýrkách a rozháněl se pohrabáčem.
Bránit svůj domov...
Smrtící úder vedený na jeho hlavu zastavila zbraň světlovlasého bojovníka.
Ten si radši osvojil praxi.

„Takže vy věříte, že se vás někdo pokouší zavraždit, aby mohl obsadit vaše místo?“ zeptal se úředník nejistě.
Elánius naštvaně odfrkl. „Já tomu tedy opravdu nevěřím. To z vaší kanceláře poslali... no, vás, abyste to prověřil. Prý to dokážete spočítat.“
„No, spočítané to mám přesně. Hlídka má 321 zaměstnanců, z toho je 86 trpaslíků, 21 trollů, 6 golemů, 3 nemrtví, 1 upír, 1 vlkodlak a desátníka Nóblhócha se mi nepodařilo zařadit do přesnější kategorie než 'živočich'.“
„A?“
Úředník si posunul brejličky. „No, pane, pokud by někdo toužil po tom tuhle partu vést... doporučil bych mu přinejmenším mokrý hadr na hlavu.“

Jak se na tomhle mohli někdy dohodnout?
Už deset minut odstraňoval z koberce rozlité kakao a snažil se přesvědčit dvě zmalované holky, aby slezly ze skříně. Aspoň že ten kluk je hodnej...
„Finlo, máš všechno do školy? Za chvíli vyrážíme!“
„Já na ten úkol kašlu. Stejně je to sračka!“
Konsternovaně zamrkal a vytrhl mu sešit z ruky.
„Sračka? Primitivní kupecká matematika, sakra! Tohle přece mělo být sečteno!“
Naštěstí dorazil pošťák a nasměroval jeho myšlenky jinam.
Hned na prahu otevřel úřední obálku.
Vážený pane Mayi,
vše bylo pečlivě zváženo...
... bohužel jsme nuceni Vám oznámit, že Vaše žádost o adopci byla zamítnuta.

Za poslední měsíc jsem se překonala ve spoustě ohledech, když se to tak vezme, poprvé za svůj život jsem něco dotáhla do… konce, když se to tak vezme, teoretického konce. Napsala jsem snad nejvíc slov za měsíc za svůj život a na rovinu si musím přiznat, že moc plodný člověk v tomhle ohledu nejsem. Také krátké rozsahy, to je něco šíleného, nenávidím to den ode dne víc a víc, protože já když začnu, neumím skončit, nikdy. Na druhou stranu relativně příjemná zkušenost, prakticky každopádně, ale teoreticky je to trochu horší. Nemohu si ale stěžovat.
Zváženo a sečteno… Možná někdy příště.

Zrovna byl ve stájích, když zaslechl křik, ze kterého mu stydla krev v žilách. Okamžitě se vydal za zdrojem, protože tušil, že jeho původcem je paní Ecaterina.
Našel ji v ložnici. Stála uprostřed a otřásala se vzlyky.
„Co se stalo?“ zeptal se a dotkl se jejího ramene.
„Zaútočil na mne,“ vydechla a hleděla před sebe jako v transu.
„Kdo na vás zaútočil?“
„On...“ ukázala roztřeseně k oknu.
Iorghu k němu přešel a podíval se z něj dolů.
Překvapeně zalapal po dechu. Měl svá podezření, ale po zvážení a sečtení všech argumentů nakonec usoudil, že pan Mihai to neudělal.
Spletl se.

Srdce na misce vah se nejistě komíhalo, jako by se nemohlo rozhodnout, zda pod vahou skutků klesnout či stoupnout. Bůh Anúbis si povzdechl.
"Nechť rozhodnou tvé skutky." Rozbalil dlouhý svitek a začetl se. "Hmm, hmm..., tady se píše, že ses účastnila měsíce drabble."
"Ano, prosím."
"Ale to je promrhaný celý měsíc! Tolik promarněného času je těžkým činem. Mohla jsi ho využít docela jinak a místo toho jsi psala drabble.
Zváženo a sečteno tedy jest! Tvým trestem na věčnosti bude tvůj zlý čin. Každý den až do konce času napíšeš jedno drabble na to nejšílenější možné téma."
"Néééé!"
"Ale ano. Další!"

Byl pozdní večer a Petr se líně procházel kolem ohniště. Vše se zdálo být klidné a pokojné. Ve vzduchu se však vznášelo vzrušené očekávání nadcházejícího rána.
První turnus byl za nimi a pro Petra znamenal čtrnáct nejšílenějších dní jeho života. I když věděl, že jako vedoucí nikam neodjíždí, přepadla ho zvláštní melancholická nálada.
Původně sem přijel kvůli praxi a přivýdělku. Získal toho však mnohem víc. Sám zatím nevěděl kolik přesně.
Nové přátelé? Lásku? Sám sebe?
Známé paže ho zezadu objaly kolem pasu a horké rty mu na krk vtiskly polibek. Usmál se.
Ať už to bylo jakkoliv, rozhodně toho nelitoval.

Khalid zemřel. Jeho ka opustilo tělo a vydalo se na pouť do podsvětí. Když konečně stanul před Anubisem, čekalo ho překvapení.
„Kde jsou váhy? Moje srdce…“
„Museli jsme se jich zbavit, ten krám jen zdržoval. Teď už vedeme jen písemné záznamy. Thote, sem s tím.“
Přejel očima po svitku papyru a hlasitě hvízdnul.
„Ammut, pojď, vem si ho!“
Khalid jen zařval, když ho nestvůra pozřela.
„Počkat, říkal jsi Khalid nebo Khaldum?“ zarazil se Thot.
Anubis se chvíli drbal za ušima ve snaze rozpomenout se.
„Já ti ani nevím. Ono to stejně bude jedno, podívej, kolik lidí dneska musíme ještě odbavit.“