Ztratil ji. Zemřel a znovu se zrodil. Z atomů vědomí, ze zbytečků tkáně. Už nebyl JUDr. Tomáš Uhřík. Nevzpomínal si. A potom ji znovu našel.
Jenže byla válka. Válka proti mimozemským uzurpátorům. Nebyl nikdo, kdo by se odvážil vletět do hlubin kartanské lodě. Jen Jan, Gerhard a oni dva.
Uzavřeli je ve strojovně. Navzájem se kryli, ale kartanů bylo nepočítaně. Točili se kolem sebe ve smrtícím tanci. Kráska a Netvor. Tomáš cítil Lucčina záda natisknutá na svých.
Pak se její váha změnila a on věděl.
Prostě věděl, že zemře.
Protože bez Lucie nebylo na světě nic, co by mohl chtít.
Stále se pohybuji ve třetím díle trilogie - Lucie a Tomáš, to je láska přímo tragická. A myslím, že hlubiny se dají pojmout v mnoha rovinách. Tady je to strojovna kartanské lodi na oběžné dráze.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit