Královna

"Řekni, zloději... Jsem krásnější než ona?" Královna stála jak vytesaná z mramoru, její nádherná tvář chladná.
"Jsi krásnější. Ale ona je laskavější."
Krásná jako vistárie, se zářivými květy a plody, které nosí jed.
Krásná nevěsta, u stolu se svým ženichem. Jeho smích, její kamenná tvář. Druhý den ho našli mrtvého. Toužíš po stejném osudu, zloději? Pokoušíš bohy?
Mohla by vykvést, říkáš si v duchu. Utéct z klece, od které zahodila klíč. Mohla by najít opravdový úsměv, ten, kterému si nemůže pomoct, a který zní do dáli. Mohla by se přestat bát dýky ve stínech.
Jsi přece zloděj. Ukradni její srdce.