dmd-2012

Nesoutěžní básnění na přání:
ioannina, Lejdynka, to je pro vás...
Na motivy komentáře v drabbleti Květomluva...
Malinká Lisa,
trochu ztracená,
možná se trochu červená.
Jak třešně,
pupeny jabloňové,
kameny sluncem rozpálené.
Jarní větřík,
větvemi kývá,
všechno lehce osvěžuje.
Mistryně bylin,
s kloboukem dáma,
od hlíny trochu ušmudlaná.
Lůžka květinám,
rukama vyhrabává,
pro každou jedno má.
Kytičky lehce,
s tichou láskou,
dobrým slovem usazuje.
Dívenku malou,
potajmu pozoruje,
o práci její uvažuje.
Snad tuší,
možná dokonce ví,
jaká krása se dívce urodí.
Z karafiátů,
srdíčko jasně rudé,
z trsů slziček střed.
Do večera,
snad kouzlem,
snad láskou vykvete.
Pak budou,
u záhonu stát,
na květy úsměv posílat.
Lehce udivená,
mistryně bylin, mnich
a dívka trochu v rozpacích.

Přemýšlela jsem, kam tohle rozlučkové nesoutěžnéí double-drabble dát, takže asi sem, do bonusu.
Poděkování vám všem za nádherné chvíle a zejména organizátorkám!
---------------------------------------------------------------------------
Konec byl vlastně začátkem. „Kam se poděl hrdina?“ zvolala zoufale Slepice, „Vždyť taková to byla láska!“
Přestože vražda na tyranu není zločinem, nastalo velké běsnění, takže se nezvedení mladí svišti vydali až na konec světa poté, co se ujistili, že zprava dobrý. Rodinná podoba se ukázala být danajským darem a poté, co zahlédli zadek v mlze, je ani ledová voda nevzpamatovala.
„Co je psáno, to je dáno, i když je písmo červený a stránky černý,“ prohlásila rezolutně Gloria. „Hlavně že vím jak na pevné boky.“
Příbuzenská plemenitba jim zkazila krev a nepomohl ani poslední petrklíč.
„Nástup!“ ozvalo se skrz otevřené okno, avšak nikdo nereagoval. Ten povel se s ničím nerýmoval.
´Perpetuum mobile potřebuje kvalitní materiál.´ Tímto lakonickým konstatováním končila šedesátá stránka elaborátu.
„Sledují tě,“ varovala ho stará smutná Židle. „Pouštíš se na tenký led!“ Autor však na její varování nedbal a odešel tam, kam ho srdce táhlo. Tam, kde už na něj čekala jeho Múza.
„Zpívej,“ přikázali, což Červený Karafiát odmítl, a vytáhl svůj poslední trumf:
„Zapojil jsem se do DMD!“
Zdrávi buďte, mladí, staří,
ať se vaše dílo daří!
Až se s rokem sejde rok,
udělejte správný krok.
Drabble pište ve dne v noci,
Múza buď vám ku pomoci!

Ti ochmelkové u stolu poblíž baru vypadali docela mile. Vlastně měli jen mírnou špičku, když je zvali na mariáš.
András nechtěl.
„Pojď, co ti to udělá,“ přemlouvala ho. „Není to těžké, jen musíš dávat pozor a myslet. Aspoň to zkus,“ naléhala.
„Tohle opravdu není hra pro mne,“ oponoval András.
„Vadí ti myšlení?“ provokovala ho, ale jeho důstojností to neotřáslo. Nakonec ze zvědavosti souhlasil, že se přidají k těm dvěma.
András brzy zjistil, že mariáš opravdu není „jeho šálek čaje“. Pro příště zůstane u pokeru.
„Hraje vážně jak ponocnej,“ pomyslela si čarodějka, „ještěže mám kouzla.“ A z kapsáře nenápadně vytáhla trumf.

Téma: Ledová voda
A/N: Pro neznalé fandomu asi nezrozumitelné, a pokud si přečtete nejdřív drabble a až pak knihu, budete navíc ospoilovaní.
Už neměla sílu křičet. Ani škrábat a tlouct do dveří kufru auta, ve kterém byla uvěznená. Jen tiše ležela, plakala, pomalu umírala a slzy jí zamrzaly na tvářích.
Jezero.
Je středem města, patří k němu s větší samozřejmostí než škola, veřejná knihovna, policejní stanice nebo bar Sem chodí jelen. Zná ho každé malé dítě, je takřka první věcí, na kterou si vzpomenete, když myslíte na tohle město.
Jezero.
Krásné, křišťálově čisté jezero.
Bylo uměle vytvořeno z mlýnského rybníka v roce 1876. Od té doby začalo město, rozkládající se kolem něj, vzkvétat.
Jezero.
Hluboké, temné, klidné jezero.
Lidé kolem něj denně procházejí, spěchají za prací i za zábavou, žijí své poklidné, všední životy v poklidném, dobrém městečku. V městečku s dostatkem pracovních příležitostí a takřka nulovou kriminalitou - navzdory tomu, že jinak se celý region potýká s krizí, nezaměstnaností a problémami.
A nikdo netuší, co se ukrývá na dně jezera, jakou cenu platí městečko za svoji prosperitu a svůj klid, nikdo neví, jaké výkupné si rok za rokem bere ten, co jezero vybudoval a po celá dlouhá léta nad městem bdí.
Je jich už víc než sto. Jsou tam pohřbeni, všichni, v té klidné, temné, chladné hlubině.
A jezero svoje tajemství nevydá.

Varování: Drastické. 15+
Pokračování drabblete: Poprvé?
Sledoval strop.
Slyšel od vedle zvuky.
Utichly.
Strach.
Dívka.
Co jí ještě udělala?
Chtěl ji vysát.
A teď...
Bál se o ni.
Začichal.
Pot.
Přicházela.
Raději se nezeptal.
Ukládala něco do ...
Lednice?
A potom.
Další dveře.
Zmatený.
Přiváděla dívku .
Omámenou.
Oblečenou.
Jen tričko.
Karetní symboly.
Trumfy.
Tělo vědělo.
JÍDLO!
Položila ji na zem.
Myslí mu blesklo pár slov.
Čí slova?
"Jíme u stolu. Jídlo se nemá hýbat...."
Mučitelka to přerušila.
"Vezmu ti trochu krve."
Příšerná slova.
Upír a nenáviděl jehly.
Takovou bolest nečekal.
Křik.
Přiložila zkumavku k ráně v boku.
Odložila nůž.
Usmívala se!
"Budeš na ni hodný?"
Olízla ránu...
Další

Korriban.
Svět mrtvých Sithů.
Hrobky a menhiry, šepot nesmrtelných duší.
Zde si Palpatin nechal připravit okázalou hrobku.
„Co jí říkáš?“
„Překrásná …“ vydechl pokrytecky Vader.
„ … jen škoda, že je prázdná,“ dodal v duchu.
Císař se břitce usmál: „Věčnost mne láká.“
„To vám schvaluji.“
Ale Palpatin si nenechal kazit radost.
„Než lidé pochopili podstatu Síly, uctívali bohy,“ kázal. „Myslím, že po smrti stanu se bohem …“
Vaderovi respirátor vypadl z rytmu.
„ ... uctívaným spasitelem galaxie,“ vytasil Palpatin nejvyšší trumf.
Vader sípal, začínal se dusit.
„Máš snad něco proti?“ naježil se císař.
„Nikoli,“ zachrčel Vader. „Jen připomínám, že spasitelský komplex bývá neklamným příznakem psychického vyšinutí.“

„Nie Chandler, nechcem, aby si mi dával peniaze. Ja viem, že teraz, keď sa odsťahuješ, budem musieť všetko platiť ja, ale ja sa o seba postarám.”
Chandler sa na Joeyho neveriaco zahľadel.
„Tak dobre. Už ti peniaze nútiť nebudem. Na oslavu nášho posledného dňa ako spolubývajúcich by sme si mohli niečo zahrať. Poznám skvelú kartovú hru. Volá sa…,” lietal pohľadom po miestnosti až sa zastavil na hrnčekoch na stole.
„Volá sa Hrnčeky.”
Rozdal každému dve karty.
„Ja mám sedmičku a trojku. Vyhrávam, ak nemáš tromfa. Ukáž.”
Joey mal dvojku a päťku.
„To je neuveriteľné. Máš tromfovú kartu, vyhrávaš sto dolárov.”
Autorská poznámka: S06E06. Tento fandom zatiaľ fakt nebol?

Téma: Ledová voda
Po tvé smrti jsem se chytil toho posledního, co ještě zbývalo.
Jsi doktor, Johne, jsi doktor, opakoval jsem si každou noc před spaním. Jsi tu přece, abys pomáhal.
A tak jsem pomáhal. Nastoupil jsem na dětskou ambulanci do Chelsea and Westminster Hospital a snažil jsem se být užitečný, dát životu nějaký smysl.
Denně jsem křísil nezvedené malé sviště po zásahu elektrickým proudem, vyndával z drobných nosánků voskovky, vyplachoval žaludky rošťákům, co o přestávce popíjeli ředidlo, zašíval rozseknutá obočí největších rváčů mateřských školek a narovnával nožičky princeznám, které se prostě musely projít v maminčiných lodičkách.
Doteď si pamatuji tvář každého dítěte, které tam prošlo mýma rukama. A že jich byla spousta.
Tu jednu konkrétní tvář ale nezapomenu nikdy.
Tříletý chlapec, pět minut pod vodou, dvacet minut v úplné zástavě, dva dny na přístrojích. Jen zázrakem jsme ho vrátili zpátky bez trvalých následků.
Prý se pod ním probořil led, vypověděla jeho matka, která přijela s ním a zoufale se odmítala pustit nosítek.
„Co se stalo doopravdy?“ zeptal jsem se, když jsem na ni narazil na chodbě.
„Utekl doprostřed jezera vyzkoušet miniponorku,“ odpověděla Irene. „Už ho nezvládám, Johne. Pomozte mi. Prosím... Prosím!“
V duchu jsem tě proklel a dal jí své telefonní číslo.

Téma: Tenký led
Poznámka (vztahuje se i k minulým a případným budoucím drabblům): Strašně nerada vymýšlím postavám jména a ich-forma je dobrý způsob, jak se tomu vyhnout. Nic jinýho za tím nehledejte :-)
Pokaždé, když se máme setkat, říkám si, že už to nebudu dělat, nebudu dychtit po každém, byť letmém dotyku, ale ty náhodné dotyky jsou to jediné, co kdy budu mít, protože ona taková není, a nedokážu se jich vzdát, ona to sice ví, ale dělá, že neví, aby mě nemusela otevřeně odmítnout, jsme konec konců kamarádky a nechce mě ranit, ale stejně musím dávat pozor, abych nepřekročila určitou hranici, zatím se tvářím, že nevím, že ona to ví, těším se tím málem, co mohu mít, ukradenými dotyky a tajnými sny, a jen doufám, že ta pitomá nepoužitelná láska časem vyvane.

Více méně navazuje na Dobrou zprávu a Podmínku
varování: morbidní... svým způsobem
----
Frances si prohlížela uniformu, kterou koupila v dražbě Dudleyho majetku. Byl to moc pěkný kabát z dobrého sukna. Ještě zářil novotou. Nablýskané knoflíky se leskly v bledém, zimním slunci. Nikde nebylo ani stopy po zašívání. Mohla jen předpokládat, že si ho jeho předchozí majitel pořídil těsně před vyplutím...
Pořád nemohla uvěřit tomu, že se jí ho podařilo získat. Tak trochu podezřívala Starého Hawkinse z toho, že vyvolávací cenu nasadil schválně nízko, aby si ho mohla dovolit. Původní cena musela být jistě mnohem vyšší. Ale co na tom záleželo. Kabát byl její! A listina schovaná kapse jakoby tím nabyla úplné platnosti.