Vypravit nás na cestu — výkon hodný atestu

Jako Jedi máváš rukou, staniž se jak pravím, 
hned ráno se se sbaleným kufrem doma zdravím. 
Lednice je vyklizená a dokonce vymytá,
v batozích je oblečení, nikdo bytem nekmitá. 
Andulky si bez klování samy vlezou do přepravky,
nikdo se mě na nic neptá, nemá žádné požadavky. 
Doma všichni zhasli světla, nezůstal tam nelad, 
nereptali: "já tam nechci, co tam budem dělat?!"
Chleba zdárně vezem s sebou, neplesniví ve spíži, 
děti v autě nevyvádí, krajinu si prohlíží. 
Kytky někdo předem zalil, nezůstaly resty, 
kéž by takhle vypadaly všechny naše cesty. 
Balení mé příbuzenstvo bere jako banalitu, 
evidentně nezkusili naši drsnou realitu.