Nahrazuji téma č. 01. pro 1. 4. 2026: Tak si tam teda jdi, ale pak se nediv!
Byt byl malý, chladný.
Díval jsem se na záda muže stojícího u okenice. Tady nemusel být shrbený jako na ulici. Stojíš jako voják, shrb se! bylo první, za co jsme v Protektorátu spílali parašutistům.
Parkety zavrzaly.
„Převlek ale volím já,“ vyfoukla oblak kouře pohublá bledá tvář. Jakoby zločince.
Viděl jsem ji ve střepu skla na lince, který jsme používali při akcích a garderobování jako zrcadlo.
Patřila mně.
Sledoval jsem dál napřímenou siluetu a pochopil, že Pepek byl rozhodnutý. Nejzdrženlivější a nejobezřetnější z nás...
Nebylo tu už třetího, který by se vztyčil: Pepku, tak běž, ale pak se nediv!
„Půjdu.“ pravil.
pplk. Josef Balabán, toho času vedoucí odboje metropole, padl do pasti v pražských Dejvicích zrazen Antonínem Neradou, konfidentem gestapa dne 22. dubna 1941. Přesto stihl vykonat ještě mnoho lidského a odvážného během věznění i těsně před svou popravou. Pro vězně, pro kamarády, pro vlast!
„Ať žije svobodné Československo!“
* * *
Památku si můžeme připomenout pár kroků od budovy Hlavního nádraží – u Petschkova paláce; smeknout pokrývku, položit květinu, dvě..
(celé osudy tří odbojářů ve vynikající knize Dalibora Váchy — M+B+M, 2021)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit