Kterak Kondelík a Vejvara čekali na vlak

"Snad abychom se nevzdalovali," hlesne Vejvara, leč marná snaha, Kondelík si to štráduje k občerstvení.
"Vejvaro, Vejvaro," vrtí hlavou a obhlíží stánek, "času habaděj, dyť jste nás vytáh za kuropění!" Vejvara potlačí poznámku, že v poledne moc kurů zpravidla nepěje.
"Snad... bychom...," odkašle si.
"Dnešní omladina je celá splašená," blahosklonně pokyvuje Kondelík a pokojně vybírá noviny.

Dojdou na perón. Vejvara si oddychne.
"Dívejte Vejvaro, máme půl, času tak akorát!"
Vejvaru polije horko. Spatří nádražní hodiny.
"Skutečně... je to správný čas?"
"Moje cibule nikdy nelžou! Dyť povídám, že je právě... půl...," Kondelík zbledne.
"Vejvaro! Mné se z vás zastavily hodinky!" vyjekne.