Otisk tvých dlaní

Týráš mě, nešťastný, prokletým podezřením,
když tiskneš mi ruce a pátráš po zklamání,
když půlnocí zmíráš temným osaměním,
když hlas tvůj sípe, lká v němém usebrání.
Proč svíráš mi srdce tím, že tvoje víra
je surový škrtivý polibek smrti?
Otisk tvých dlaní jak krvavá lyra,
co struny zmrtvělé přesto hrát nutí.
Vtisknu ti do očí nevinnost svoji,
zmařím tvé obavy jak voda tichá.
Zadus strach, otevři se pravdě mojí.
poslouchej, duše má pro tebe dýchá.
Ach, jak jsi stiskl! Odcházím k smrti.
Srdce zaťuká dva takty v skonu.
Kéž tě tvá vina navěky zdrtí,
za to žes zabil svou Desdemonu.