Othello

Je krátce po půlnoci, první den čtvrtého měsíce posledního roku první čtvrtiny prvního století třetího tisíciletí.
V jednom pražském pokoji stojí stůl, na něm počítač; vzadu je knihovna, vedle postel.
A já?
Spím. Sním. Sleduji. Spřádám rozhovory.
Píšu.
Muž zhroucený na lůžku, na starém nemocničním lůžku, uprostřed švýcarských hor, devět měsíců po devátých volbách do říšského sněmu, mne pozoruje.
„Neptejte se. Co víte, víte.
Od této chvíle nepromluvím slovo,“ řekne. Pak nic. Nic?
Můj sen se počíná pozpátku odvíjet k okamžiku mužova narození, k okamžiku mého probuzení, k prvnímu ránu pátého měsíce posledního roku první čtvrtiny prvního století třetího tisíciletí.

"Krvácím. Nejsem zabit."
"Tím líp. Jsem tomu rád. Chci, abys žil. Jak já to cítím, je to blaho umřít!"
Dva herci stojí na jevišti. Jejich oči jsou plné vášně a citů. Divadlo je ponořené v tichu, jsou zcela sami.
"Okay, tak dobrý. Myslím, že tady zkoušku můžeme utnout, lépe už ty repliky neprovedeme. Nechtěl by sis se mnou teď zajít na vínečko, co, 'Othello'?"
Jeho herecký kolega zvedne obočí, ale pak přikývne. 'Jago' mu dá polibek na tvář a oba odchází.
Dole v budce sedí zapomenutá suflérka, oči navrch hlavy.
"Tomu kostymérky neuvěří! Minulý týden ten kanec randil s 'Desdemonou..."

Milovaní followeři! Jsem zpátky s dalším make-up tutoriálem. V minulých videích jsme probrali, jak si nalíčit oči, aby vyniklo, že pozorně vnímáte něčí životní příběh, jak přizpůsobit líčení faktu, že chodíte s Afroameričanem, i jak si ozvláštnit vlasy šátkem tak, aby z toho všichni muži v dosahu šíleli. Odkazy na videa máte tady.
Dnes tu mám úplnou novinku. Tady na Kypru jsou z toho všichni docela paf.
[sundává si šálu a odhaluje otisky prstů na krku]
Hitem letošního jara jsou tyhle cool proužky! S obojky i chokery je ámen, vsaďte na přirozenost! Teď vám předvedu snadný trik, jak je nalíčit.

Jago snil. Zdálo se mu, že je v Benátkách na plese a tančí s krásnou maskovanou dámou.
„Pán je důstojník?“
„Ne,“ zavrčel.
„Takový odvážný a pohledný muž? Nešlo by s tím něco udělat?“
„Kdybych se tak mohl zbavit toho hejska Cassia. To on mi ukradl moje místo. A Othello stojí při něm.“
„S tím si poradíme.“
„Proč mi chcete pomáhat? Jak vám mohu věřit, když vás neznám?“
„Jmenuji se Pomsta. Pojďte, seznámím vás se svou sestrou. Pomůže nám.“
Přivedla Jaga k jiné dámě, s celoobličejovou maskou, ze které svítily zelené oči.
Sňala masku a odhalila neobyčejně ošklivý obličej.
„Jsem žárlivost.“

Týráš mě, nešťastný, prokletým podezřením,
když tiskneš mi ruce a pátráš po zklamání,
když půlnocí zmíráš temným osaměním,
když hlas tvůj sípe, lká v němém usebrání.
Proč svíráš mi srdce tím, že tvoje víra
je surový škrtivý polibek smrti?
Otisk tvých dlaní jak krvavá lyra,
co struny zmrtvělé přesto hrát nutí.
Vtisknu ti do očí nevinnost svoji,
zmařím tvé obavy jak voda tichá.
Zadus strach, otevři se pravdě mojí.
poslouchej, duše má pro tebe dýchá.
Ach, jak jsi stiskl! Odcházím k smrti.
Srdce zaťuká dva takty v skonu.
Kéž tě tvá vina navěky zdrtí,
za to žes zabil svou Desdemonu.