Molly se pokusila povzbudivě usmát, ale věděla, že tady je snaha opravdu marná. Její nejmladší syn stál smutně před zrcadlem a plně si uvědomoval, že vypadá jako strašák. Charlieho kalhoty mu byly moc dlouhé, Billova košile zase moc široká, Percyho boty zoufale nepohodlné. Svetr kousal.
"Takhle přece nemůžu mezi spolužáky, budou se mi smát," zakňoural a Molly věděla, že má pravdu.
"Neboj, kalhoty i košili zaberu, padnou jako ulité. I hábit po Charliem ti sedne," ujišťovala ho. "Ale máš pravdu, cizí boty nikdy nebudou správně sedět. Ty koupíme."
A tak se Ron konečně stal prvním uživatelem alespoň jednoho kousku šatníku.
Vždycky mi ho bylo v tomhle trochu líto. :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je pěkné, mile kanonické .
Hippopotamie
To je pěkné, mile kanonické ...no, alespoň měli otevřené obchody a nemusel v těch cizích botách chodit dlouho :)
To mi povídej, všechny boty
Kleio
To mi povídej, všechny boty jsou mi malý a nosím ty jediné staré tenisky, co se každou chvíli rozpadnou. :-)
Dědic zděděných dědictví
mamut
Dědic zděděných dědictví
Je to tak. :-)
Kleio
Je to tak. :-)
To je prima, že Ron přišel
Dede
To je prima, že Ron přišel aspoň k botám! :)
Povedené. Chudák Ron.
Terda
Povedené. Chudák Ron.
Tak to tak nějak pamatuji z
Faob
Tak to tak nějak pamatuji z dětství, když se holt jeden narodí v pořadí, tak přebírá... Vždycky tam dokážeš úžasně vtělit, jak je Molly hodná!
Přijde mi hrozně hezký, že
Saphira
Přijde mi hrozně hezký, že jsi napsala Molly tak, že to vidí a je jí to líto. <3