Melounová

Vrzající dveře do ložnice je už několik dní doháněly k šílenství. To, co začínalo jako lehké vrznutí, se zvrhlo v odporný skřek, který zaručeně probudil druhého spáče.
„Dneska je jediný den, kdy jsem se mohl vyspat, udělej s tím už něco,“ zamumlal Ondra a přetáhl si přes hlavu peřinu, zatímco Daniel provinile zavíral mučící nástroj.
Když se Ondra vrátil domů, vstoupil do pokoje s úsměvem, přáním dobrého večera a s očekáváním nervydrásajícího zvuku. Úsměv mu na rtech zamrzl. Dveře sice ani nemukly, ale do nosu ho udeřila melounová vůně.
„Řekni mi, že to není, co myslím!“
„Když já nenašel olej...“