Zmírnit hloubku zklamání

Půvabná Emílie se prochází po zahradě. Má nádherné šaty, slunce ji ozařuje z té správné strany a posiluje tím její kouzlo, tak co se děje? Ti zavření chudáci mají být už dávno nalepení na svém ubohém zamřížovaném okénku a obdivovat její krásu!
Když je okénko konečně obsazené, není to vůbec k její spokojenosti, protože nahlíženo je dovnitř a navíc tou zpropadenou žalářníkovou dcerou.
„Děvče, pojď sem. Co jsi viděla? Co tam dělají? Proč jsem je neuchvátila?“
„Slečno, naši vznešení vězňové tam právě... vytvářejí antickou kulturu.“
„Takže nemám šanci?“
„Momentálně naprosto žádnou, slečno. Ale možná bych vám mohla pomoci zkrátit čekání.“