Ve společnosti

Miloval jsem to. Vešel jsem do dveří a rázem se všichni dívali mým směrem. Usmívali se a vítali mě, zvali mezi sebe. Přijímal jsem tu pozornost s blahosklonnou vlídností. Říkalo se o mně, že jsem okouzlující a šarmantní. Tehdy jsem si představoval, že si můžu vybírat, koho poctím svou přízní. Myslel jsem, že mi patří svět, mně, bývalému chudákovi.
Jak jsem byl bláhový! Jak to, že jsem si nevšiml, že jsem jim pro smích? Měli mě za blázna, za usměvavými tvářemi si ze mě utahovali. Celou dobu věděli, odkud jsem přišel.
I v pěkných šatech jsem pro ně jen ubožák.