Básně Poezim 2025

Hladina noci
odráží pod víčky den
Hvězdy tiše
prosvítají inkoustem
rozlitým před měsícem-

Pluje trajekt po fjordu
Sedím na něm ve fordu
K břehu brzy dorazím
A příště si vyrazím
Třeba zase do Oxfordu

Ztratila jsem myšlenku
Běhá někde po venku
Kdybyste ji někdo našli
Přivažte mi na ni mašli
Udržte ji chvilenku

Plaval husička u jezu,
lákala pytláka Zálezu.

Viděl ho myslivec,
chytil ho za límec.

Vězení čeká na Zálezu.

Na zahradě u Terky
žijí čtyři veverky.
Chodí jí tam na oříšky
a házejí po nás šišky.
Jsou to drzé příšerky

U nás zase pod terasou
po ránu se srny pasou.
Nikdo neví, kde se vzaly,
najednou tam postávaly.
Asi přišly tajnou trasou.

Ve starém domě,
který nám už nepatří,
mluvíme s dědou.
Sny jsou výsměchem času.
Zůstal mi stesk a úsměv.

cukrová vata
pavouka lepkavá síť
spoutané prsty
drásají růž sladkých lan
temnou nocí k ránu (snad)

Bezednou lodí
na zaprášených křídlech
krouží výš a výš.
Lomenou klenbou noci
k ostrým zubům vitráží.

**

Nemůžu být přece jediná komu se v noci zdá o průletu rozbitou gotickou katedrálou, že ne?

Mlha nám sežrala mrakodrap.
Tam, kde stál, na prázdné místo jsem šláp.
Teď mi tu děsem přechází zrak,
co že sní potom a co ještě pak?
Ta mlha, co sežrala mrakodrap.

Lechtání chmýří v čumáku dračím
přivodí kýchnutí než mrknout stačím.
Rýmička odvěký problém je mužský.
Hlasitý výbuch, a z draka jsou cucky.