Básně Poezim 2025

Bažiny obav
lákají noční můry,
fúrie kruté.

Ty šelestem křídel svých
naději odhánějí.

Griffin přemítá, zda východ se blíží,
nohy jsou těžké, oči se klíží,

tu spatří na konci tunelu světlo,
kdyby to byl vlak, by hrdinovi jeblo.

Griffin teď padá už bludným tunelem,
marně se snaží brzdit to kolenem.
Stáňa kdes nahoře do tunelu zírá,
je to dost hluboká, tajemná díra.

Povídá tak ježek ježku:
"Pojď si se mnou zdolat Sněžku."
Druhý ježek na to vece:
"Nemůžu, vždyť ty víš přece,
loni jsem tam zlomil běžku."

Pluje po Labi,
jak list padlá mdlá ryba,
žrala wasabi.

Poznámka: Listopad jsem nikdy neměl rád. Je to období hnijících těl zesnulého listí, které stále oplakává déšť. Doufám že humorný konec haiku tento melancholismus prolomil.

Přes bludný kořen, a druhý, a třetí,
Králičí norou — to dítě letí,

I zemí nezemí, či zemí Oz, i jí?
objeví Narnii či Terabitii?

Stáňa se rozpálí a jasné je jí,
že závisí jen na ní rytíř její.
Kronikář vytáhne sváteční brk,
záznam z té výpravy žádá si trh!

Utíkat lesem se nevyplácí
Vždyť skrýt může věci horší než draci.
Griffin klopýtá, zakopne, letí
přes bludný kořen, druhý, i třetí...

Hřejivá záře
Oslňuje a laská
Ten sen pod víčky
Nedá zapomenout
Že světlo plodí temnotu

Rytíř Griffin utíká, co nohy mohou,
rychle pryč, vždyť Stáňa je vdovou!
Musí si najít bezpečné zázemí,
než pomyslí na mezidruhové... mazlení.