Básně Poezim 2025

„Chodil sem jeden chlupatej z Kashyyyku
s hromadou koblížků v proutěným košíku.
Namísto pivíček
dával si čajíček
a na ty koblihy, nekecám, paštiku.“

Hrom, nemá někdo u sebe tu soli?
točí se k sešlici básník o holi,
V tom ťal ďas, morda, třask, a chřtán ho sněd,
z prvního z černoušků nebude kmet!

Na té louce za lesíčkem,
na pastvině za potůčkem,
smutně, přesmutně vůl bučí,
že stane se pochoutkou dračí.

Drak si mne tlapy a hlasitě zvolá
"Dal bych si k obědu jednoho vola.
Nemáte někdo u sebe sůl?
Ať se s ní posype největší vůl."

Leonardo Fibonacci
počítal, zda-li mu stačí
dvě ramlice do chovu.
Než se dostal ke slovu,
obě byly na pekáči.

Jedna paní z Miškovic
Neměla na sobě nic
Šla po návsi nahá,
A smála se, ha há!
Pak vrátila se pro střevíc.

Tady je lidu, drak naštvaně bručí,
Kdekdo tu mele, řeční a skučí,
Někoho sežeru, prořídne banda,
bez dlouhého výběru, to bude švanda!

V srdci vyrostla plíseň
něžná a křehká. Zlý sen.
Plaší klidný dech.
Kohout na křídlech
odnáší tmu i tíseň.

Žáby skáčou na talíři,
stehýnkama tiše víří
ostrou omáčku.
Dej si, miláčku!
Chutnaj lépe nežli štíři.

Sedím tu a pletu větu,
složenou větu pro Květu.
Květa umí z vlny svetry plést,
ale dlouhou větou dá se splést.
Pletu větu plnou květů.