DMD 2014

Milý čtenáři od Striggy. Po dlouhé době první drabble ze světa Harryho Pottera, které jsem si přečetla. Netušila jsem, do čeho jdu, a výbuch smíchu, který následoval, trošku vyděsil mé kolegyně v práci.
Opět Strigga a tentokrát její kousek Oblíbená autorka opět poodhaluje závoj prostředí britského byznysu . Opravdu hodně ráda bych si tuto sérii přečetla.
Vysokohorská hygiena v deseti bodech od Bilkis byla prostě dokonalá. A podepisuji se hlavně pod bod deset. Do dnešního dne totiž nemůžu zapomenout na Pajdu, kterého přepadla potřeba uprostřed přechodu pro chodce. Naštěstí řidiči nebyli nervózní a od srdce se tomu zasmáli.
Dalším dílem je Faux Pas od Ness. Avengery mám ráda a tuhle scénu si dokážu představit ve filmu.
Innes a její Jak vidím svůj život . Protože Hodor.
Ani Rebelka letos nezklamala. Její Lev, čarodějnice a skříň mi konečně pomohli pochopit, co že to Lucinka našla ve skříni.
Vandr a vajíčka od Champabacci (omlouvám se jestli to špatně skloňuji…). Mimochodem… Nebyl by recept na omeletu po indicku?

Jak vidím svůj život od Innes. Protože jsem se chechtala ještě následující hodinu.
Budoucí umění od Viviany Stellaty. Protože to nemá chybu.
Oblíbená autorka opět poodhaluje závoj prostředí britského byznysu a Milý čtenáři... od striggy. A prakticky celá Záchranná stanice záporných postav. Protože je to ženiální.
Výzdoba od Iantoucha. Protože mě to totálně odrovnalo.
U kachen od Diy. Protože to před sebou úplně vidím.
Postesknutí ke kaluži krve od Carmen. Protože je to sakra pravdivý.
Génius od Lee. Protože některé dedukce nepotřebují komentář.
Sedem Potterov od Jany Vargy. Protože úhly pohledů jsou vždycky fascinující.
DMD song od Rebelky. Protože je to boží.

Nechápala, proč musí pořád žít.
Proč musí trávit dny obklopená přístroji a podstupovat terapie.
Proč jí syn nedovolí zemřít.
Proč ji kdysi dávno odvezl z Naboo na Coruscant.
A přitom za ní nikdy nepřišel, jen o svátcích posílá drahé dárky.
Žena starší, než si kdokoli dokázal představit, stála u okna.
Smutně se dívala, jak slunce zapadá za věže Coruscantu.
Stejně jako včera, dnes, zítra ...
Jak dlouho ještě?
A pak, jednoho dne, přišla zpráva.
Endor.
Její syn, všemocný Palpatin, je mrtvý.
Usmála se.
Vrásčitou rukou odpojila přístroje, odmítla léky.
Usedla do křesla.
Zavřela oči.
Konečně je volná.
Konečně bude mít klid.

Bořek si zase našel chvilku, aby se potají vytratil.
Brouzdal sám trávou na břehu slepého ramene řeky a ve zpocené dlani zahříval malý zelený kamínek. Uprosil tátu, aby mu ho dal, a teď s ním měl velké plány.
Tady potkal zelenovlasou dívku poprvé. Ona se jednou určitě vrátí. Ukáže jí svůj vltavín. Vysvětlí jí, že je to kousek nebe, který se spojil se zemí a miluje řeku. To se jí určitě bude líbit.
A potom jí ten kamínek daruje. A potom…
Bořek se vznášel s hlavou v oblacích.
Vltavín jeho sny spokojeně polykal a třpytil se jako klidná vodní hladina.

Co se mi moc líbilo, nejprve z poezie:
Verze pátá od Kytky
Vlaštovce od Striggy
Vzpomínky od Lejdynky
Noc zármutku od Esclarte
Z policejní svodky: Případ polobotky od Skřítě
a pak ty ostatní v próze, která se mi vtiskla, protože jsou skvělá:
Jiskra od Danae
Propletená vlákna od Carmen
Zloduch od Aries
Příběh prince Petra od Bilkis
Babiččin recept na život od myday.

Mlha obarvila krajinu pastelovými barvami a zahalila ji do zádumčivosti. Jakoby se lesu na vršku svezla šála z ramen, tak působilo svažující se úzké políčko. Došel k němu chladem a začal orat.
Kůň šel rozvážným krokem.
Prásknutím biče ho chtěl popohnat, ale kráčel dál svým tempem.
Tentokrát bič zanechal otisk na zvířecích zádech.
Kůň zaržál na protest.
„Tak pohni!“ Hněvivý výkřik probral ráno z ospalosti.
Brázdy však přibývaly stejným tempem.
Osm otisků.
Kůň nepatrně zrychlil.
Netrpělivý sedlák zlostí bez sebe kousnul koně do ucha.
Ten zběsile vyrazil.
„Lidičky, já neořu, já letím.“ ječel muž a nohy mu vlály za pluhem.

Když nastoupil na Skřivánka jako kadet, bylo mu sotva dvanáct let. Vypadal ale spíš na deset. Byl to takový plachý, nenápadný chlapec, který po večerech ještě plakal po matce. A kdyby mohl, poslal by jí ho Harris obratem. Ten kluk se na moře nehodil. Neměl odvahu. Přezdívky, které si vysloužil od svých druhů, byly až příliš trefné.
Pak přišla Doyleová. Přiřadil jí ho do družstva. Trochu z bezradnosti. Trochu za trest. O několik měsíců později se přihlásil jako dobrovolník k akci takřka beznadějné. Musel jí být přítěží. Přesto na něj v hlášení nezapomněla. Námořníka z něj už ale udělat nestačila.

Zaprvé mě letos naprosto dostala Avevina pozitivní challenge, a to především v drabblátkách z Budče. Efekt mají asi takový, že se mi pokaždé stáhne hrdlo, ztuhne obličej a já cítím slzy někde v srdci, ale stejně je to nějakým zvláštním způsobem fakt pozitivní. Chcete-li to zažít taky, přečtěte si Život po životě. (A taky ty ostatní.)
Zadruhé jsem strašně ráda, že jsem tu letos potkala Vivianu Stellatu. Miluju Hydrofobní Mejdlo, miluju její drabblata ze života, a nejvíc ze všech se mi pod kůži vryla její Olověná elegie, netypická, ale možná právě ještě o to úžasnější.
Zatřetí musím zmínit drabble, které mi vrátilo veškerý cit pro HP fandom a díky němuž jsem napsala všechno ostatní z mé letošní tvorby, co na tenhle fandom vzniklo. Netuším, jak to George dokázala, ale v jejím Vskutku "poklidném" dětství to prostě všechno je.
Začtvrté mě nadchla úžasně neuchopitelná, živě umělecká atmosféra Hledání stáda od Birute.
Zapáté, jakkoli mi Pábení nic moc neříkalo, Rya ho dokázala podat tak, že z něj mám dodneška slzy na krajíčku. Strašně uvěřitelná, pravdivá, živá a smutná Pábitelova žena.
Zašesté jsem letos častěji než loni četla estriel, a dobře jsem udělala. Maminčina pumpa je totiž jedna z nejsilnějších věcí, co jsem tu kdy četla.
Zasedmé je tu něco od petrulky, co mě velice ošklivým způsobem zasáhlo asi nejvíc. Protože jsem se málem octla v podobné situaci. Protože podívat se, jak to bolí, je strašně důležitý. A pochopit. Alespoň kousek.
Zaosmé, i na téma, na které nás spousta nadávala, vznikla neuvěřitelná spousta perel. A já za největší z nich považuju Vykoupení od ef77, který mě tak narniovsky rozklepalo, jak mě jen narniovsky rozklepat mohlo.
A zadeváté je tu něco, co mě nadchlo úplně jiným způsobem než všechna ostatní - je to svým způsobem velmi děsivé, varující a výborně napsané. To tahle jednou na chalupě... od Terdy.

Odešel.
Bolelo to, ale chtěla to přece tak. Chtěla přítele.
Poslouchala tesklivě šumění větru v obilí a občas ji napadlo, že tohle přátelství bylo poslední. Lidé stále někam pospíchají, už není nikdo, kdo by si ji ochočil. A tu si opakovala ta slova, která řekla na rozloučenou malému princi. Aby je nezapomněla. A nejednou záviděla té růži, kterou on měl tolik rád.
Tu se kdosi objevil. Neznala ho. Posadil se vedle ní do trávy a mlčel. Druhý den přišel znovu a potom zas.
Pátého dne na ni promluvil:
"Víš, liško, hledám někoho, kdo by si mě ochočil. Budeš mou přítelkyní?"

Vojenská hranice 1700 od Danae, protože to byla zcela nová a velmi fascinující informace.
Opravdu už poslední svatba od Brygmi, díky tomuhle drabblátku mi toho blbce bylo skoro až líto.
Největší chudák v dějinách od Nightie, protože tohohle mi bylo líto vždycky. Navíc, ne ke všemu v historii musíme přistupovat s nábožnou úctou, ne?
Nechte to na bráchovi od Šmeldy. Dojalo, víc neumím říct.
Smrt 30. května 1593 od Dangerous, protože je to moje žena mám dojem, že tahle událost je taková málo známá a nedoceněná.
Ladislav a Magdaléna od Ginger, za neobvyklý pohled.
Chlapeček od Bilkis, protože ten pohled očima "pachatelů" je hrozně silný.
Ovečka od Keneu, jsem přesvědčená, že takhle nějak to muselo být doopravdy.
Kruhy nad Pb od Doktora, neb i nedávno minulá zvěrstva zaslouží pozornost.
Nadaný od Lee za tu skvěle vyjádřenou velkou ironii dějin.
Někdy proberu ten zbytek a zjistím, jestli to je random výběr, nebo to má taky nějaký téma. :)