Zas ráno

Sluneční paprsky se složitě odrážely od okenní tabulky přímo na má víčka. Byl nový den. Den po znovuzrození.
Měl to být ten nejlepší den, do kterého jsem se probudil. Ale čas nakonec ukáže, zda to náhodou nebude pravý opak.
Ještě rozlámaný z dřevěné židle jsem se vypotácel ven. Byl opravdu krásný den. Ale definitivně špatné místo.
Ulice se hemžila životem, jen na ní nebyl žádný žádný.
Lampa se protahovala, rovnala si ztuhlá záda.
Auta poskakovala kolem a honila se za pneumatikou.
Automat na kávu zvracel turka.
Nějaké kabely si to plazily naproti po chodníku.
A do toho já.
Ach jo!