Třetí kotě

PETR (k Milanovi): Musím… musím jít pryč, jenom něco sehnat, víš. (Odmlčí se, sleduje STUDENTKU). Květinu. Pro ni.

MILAN (nechápavě): Proč bys to dělal?

PETR (shovívavě): Ty už zase mládneš, viď? Ach ta relativita... No to nevadí, pochopíš to, až se ten čas trošku vzpamatuje.

MILAN zmateně přikývne, PETR odchází. Po chvíli se MILAN obrátí ke STUDENTCE.

MILAN: Už to máte?

STUDENTKA: Ano. Ale nemám čas to tady s vámi rozebírat, musím se učit.

MILAN: A proč že se vlastně musíte učit?

STUDENTKA (pohoršeně): Proč se musím učit?! To je otázka, proč, proč! Budu maturovat, proto! Víte, kolik toho člověk musí umět, aby dostal za jedna? Katalogy požadavků, šedesát maturitních otázek, osm učebnic matematiky, sto padesát stran poznámek. Omlouvám se, ale vážně nemám čas na povídání.

MILAN: To je mi líto. A co budete dělat, až odmaturujete?

STUDENTKA: Půjdu na vysokou. Budu se učit na státnice.

MILAN: A pak?

STUDENTKA: Na doktorát.

MILAN: A potom? Ne, počkejte, to je jedno. Nemůžete mi radši říci, co je v té krabici?

STUDENTKA (povzdechne si): Kočka. Nebo kocour. Napůl živý a napůl mrtvý.

MILAN (překvapeně): Kočka?

STUDENTKA: Nebo kocour. Myšlenkový experiment formulovaný roku 1935 Erwinem Schrödingerem. Je tam radionuklid, který po svém rozpadu uvolní jedovatý plyn a kočku zabije. Nevíme, jestli už k tomu došlo, nebo ještě ne, tudíž je z našeho pohledu kočka živá a mrtvá zároveň. Kvantová superpozice stavů, říká vám to něco?

MILAN (nechápavě): Tohle... je experiment?

STUDENTKA: My jsme ten experiment. Myšlenky nesou slova a zanechány na pospas neurvalému řádění autorčiny obrazotvornosti jsou přetvářeny v realitu. Nejsme nic než produkt myšlení, karikatury představ.

MILAN (sklesle): Experiment. Dadaismus na papíře. Kódy z jedniček a nul. Antikódy. Antisvoboda. Antiživot. Antiexistence. Ani živý, ani mrtvý, navždy na jevišti. S krabicí. A kočkou.

STUDENTKA (smutně přikývne): Nebo kocourem.