Život je jako lezení na skále.
Někdy to jde dobře a užíváte si to.
Někdy hůř, cesta trvá dlouho a vy ztrácíte odhodlání.
Někdy, to když prolézáte opravdu těžkým úsekem, i padáte.
Občas je poslední karabina kousek pod vámi, jen tak se zhoupnete a poučeni lezete dál. A pokud úsek nezvládnete napoprvé, zkusíte to zkrátka znovu.
Občas to ale tak lehké není. To když vás dole nikdo nejistí, nejste připojeni k lanu a jen čekáte, kdy přijde osudný pád na dno. Tehdy nastává peklo a každý krok se stává noční můrou. Nikomu bych tenhle pocit nepřála.
Prosím, jistěme se navzájem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je moc dobře napsané.
Tora
To je moc dobře napsané. Velká pravda.
Moc děkuji :)
Esti Vera
Moc děkuji :)
Obdivuji všechny, co se tam
mamut
Obdivuji všechny, co se tam nahoru vydají.
Já jsem vždy týlová, s knížkou, termoskou (pro sebe), náplastí, svačinkou a rumem (pro ty, co vylezou až nad mraky) :)
Chápu :D
Esti Vera
Chápu :D
Připojuji se k prosbě :-)
Rya
Připojuji se k prosbě :-) pěkné drabble.
Děkuji :)
Esti Vera
Děkuji :)
A chtěl bych
Faob
říci něco cynického nebo sarkastického, abych nepřipustil k sobě, ale neřeknu: opravdu horší dna často bývá samota na něm, pád způsobený ztrátou jištění od těch, od kterých jsme to čekali. Pěkné drabble.
Moc děkuji za otevřený
Esti Vera
Moc děkuji za otevřený komentář, se kterým plně souhlasím :)