Přes mlhavá úbočí hor v dáli jít,
kde vítr bude vát a diví vlci výt,
do lesů temných, tůní černých, hlubokých,
přes pláně, na nichž leží věčný sníh.
Přes hory mlhavé a ještě mnohem dál;
jak černý sen, co kdysi dávno už se zdál
ta krajina pustá zdá se mým očím –
a přece z té úzké cesty neodbočím.
Dálku bych překonal, i strmý sráz,
horko dálné pouště i bílý mráz;
do šerých močálů šel bych a sám,
dal se všanc osudu, smrti i náhodám,
pro tebe, bratře, bil bych se v lítém boji,
neb naše pouto krve už nikdo nerozpojí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zajímavé a moc pěkné...
kopapaka
Zajímavé a moc pěkné...
Zní mi to jak píseň, trochu
Aplír
Zní mi to jak píseň, trochu zadumaná, ale moc pěkná.
Je to moc krásné.
Esclarte
Je to moc krásné.
Je to krásné, díky výběru
Aries
Je to krásné, díky výběru