Moje články

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Takové nenápadné pracovní odpoledne

    Fandom: 
    Drabble: 

    Kosti jsou zvláštní věc. Zůstanou po vás, když odejde duše, maso a vzpomínky. Zůstane jen vybělený podivně povědomý lidi děsící tvar. Symbolizuje předky. V temných dobách smrt. Heh.
    Kamenem ostřím jedno menší žebro a marně vzpomínám na jméno toho starého boha. Chvilku. Daleko zábavnější je pozorovat bráchu.
    Moment... co blbne?
    "Co hodláš dělat s tím pískem?"
    "Žádná magie, já vím. Musím dobrousit vnitřek na jemno."
    "Seš vůl."

    Z lebky ještě visí obratle.
    "Nechceš to odseknout?"
    "Ne."
    "Budeš vypadat jako idiot."
    Zvedne lebku... a nasadí si ji jako přilbu.
    "Vypadáš jako idiot."
    Neodpoví.
    Když si přilbu sundá, jeho úsměv je pryč.

    Neviditelný fandom: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Devět

    Úvodní poznámka: 

    Letos jsem příliš sledovat DMD nestíhala, takže jsem určitě minula spoustu povedených drabblat.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Hluboko

    Úvodní poznámka: 

    Letošní vybírání bylo velmi těžké. Od začátku a celý duben jsem však měla v hlavě obraz rotující země a rotujícího kouzla a závrati člověka, který si právě uvědomil, že se nachází na planet neustále se pohybující neuvěřitelnou rychlostí.

    Celý seriál
    První letošní drabble

    Drabble: 

    Otáčí se. Země. Pečeť. Dívka uprostřed.
    Pomalu. Neměnně.
    Jedna malá prasklina se postupně šíří celou pečetí. Kusy čar líně odlétají ven i dovnitř, jsou ostré jako břitva a horké jako plameny, protínají vše co jim přijde do cesty, až se vpijí do hlubin chladivé země a se syčením nachází věčný klid.
    Olena zaryje prsty do měkké hlíny a stiskne zuby, aby nezačala křičet.
    Veliký kus pečeti se odtrhne a roztočí. Trhá se na kusy, trhá na kusy ostatní kousky, trhá na kusy Olenu.
    Chce uhnout. Chce se stočit do sebe. Chce se schovat pod zem.
    Prudce se nadechne.
    Vykřiknout nestihne.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Případ Oleny Š.

    Drabble: 

    Olena Ševčuk je složitý případ. Kromě toho, že se vyšehradské mordpartě dvakrát připletla do vyšetřování, za sebou má neveselou minulost a ještě méně veselou budoucnost. Letos přibyla poslední část, která začíná přesně tam, kde DMD 2018 končí.
    Letos se její příběh uzavřel.

    Předchozí seriály včetně chronogického pořadí a ebooků

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Epilog

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Motorismus je krásný sport, ale poněkud náročný, říká bílá kočka se v kresleném seriálu, na který Šimon koukal jako malý kluk. Už léta si na něj nevzpomněl.
    Pomyslí na fešáky v kuklách a leteckých brýlích z jakéhosi černobílého filmu.
    Když stáhne okénko až dolů a silnice zrovna zatáčí doprava, má Šimon vítr ve vlasech a chuť zavřít oči a letět. Jízda v kabrioletu opravdu vyžaduje brýle. Má dojem, že mu vítr vyfoukal oční bulvy do sucha.
    Vytáhne okénko. Slunce ho nutí přivřít oči a zpozornět. Kouzlo je pryč.
    Usměje se a pohlédne doleva.
    Tam, kde sedí nejmocnější čarodějka téhle generace.

    Závěrečná poznámka: 

    Mně ty harmonické šťastné konce prostě nejdou, že? :-)

    Po větší hromadě let, než se odvážím počítat, jsem dokončila dlouhý rest, který by mě jinak někde vzadu v hlavě strašil i nadále.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Finis

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Jak vypadá Aleksandr?”
    „Je na přístrojích. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Možná týdny, měsíce.”
    Pokud se někdy probudí…
    „Chce žít. Na rozdíl ode mě. Proto jsem… zapomněla.”
    Vypije půl šálku čaje, aniž by si uvědomila, jak chutná.
    „Milice?”
    „Nic nového.”
    Zalezlí pod zem. Organizacím plyne čas jinak. Můžou čekat ve skrytu pár desetiletí.
    „Zlikvidovala jsem jednu hrozbu,” povzdechne si Olena. „To je můj úkol jako velmistryně.”
    Dát dohromady vše, co jí chtěl předat její předchůdce. Pokud možno dřív, než se objeví další hrozba.
    Co teď? Šimon…
    „Musím někomu zavolat.”
    „Telefon je v obýváku.”
    Prozatím je konec.
    Finis.
    Кінець.

    Závěrečná poznámka: 

    *** KONEC ***

    Epilog

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Znovu

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Olena hledí na svůj vlastní odraz v zrcadle a myslí na prastrýce Avrama. Poslední zřídlo narozené před ní. Ve vzpomínkách ho vidí jako stárnoucího muže. A pak najednou mnohem staršího.
    O deset let.
    Je to jen tvář, nebo celé tělo?
    Obětovala deset let života, aby napravila… čí chybu?
    Ne svoji. Svoji ne.

    „Jsem opravdu…”
    „Nevím,” odpoví Vrbenský příliš rychle. „Mluvili jsme spolu tehdy v Grébovce. Pak v Samhain v nemocnici. Od té doby už nikdy.”
    Žádný další kontakt s velmistry.
    Zřídlem se narodíte. Velmistrem stanete. Olena byla ve výcviku. Pak se stala… katastrofa.
    Než se vzpamatovala, Avram zemřel.
    Přetržená linie.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Finis

    Téma je v druhé části.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Nějak

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Studený závan. Studí pokožku pokrytou studeným potem.
    „Tady nemůžeš zůstat.”
    „Proč ne?”
    Povzdech. „Nemám tohle místo rád. Víš proč.”
    „Tak mě tady nech.”
    Pomyslí na svého otce. Kolikrát chtěla přijít k němu a říct „Vzpomínáš na Irynu? Jsem tvoje a její dcera”? Jednou to udělala, a on měl jen starosti, co řekne jeho manželka. Kvůli ní Irynu opustil. Kvůli ní mu Iryna o dceři nikdy neřekla.
    Vidět mámu. Vidět otce. Vidět…
    „Jste tady ještě?”
    „Nenechám tě tady.”

    Bezpečný dům vyšehradských. Jednou tady byla.
    „Kde je…”
    „Aleksandr? V nemocnici.”
    Doklopýtá k zrcadlu. Musí se podívat. Něco se stalo s její tváří.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Znovu

    Kácení, krácení. Snad je tušitelné, co všechno visí doma u manželky Olenině otci, že se obává i kontaktu s vlastní dcerou. Z toho plyne, co vše visí mezi ním a Oleninou matkou Irynou, že se až po 18 letech dozvěděl, že má dceru. Ono visení je tak těžké, že Olena podvědomě hledala otcovskou figuru jinde. Už ji dávno našla. Jen to ještě neví.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Nakonec

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Sotva si všimne, že je v Oděse. Začalo všechno tady? Nebo mnohem dřív, úplně jinde?
    Dům už je opuštěný. Zbyly jen prázdné stoly. Místní buňka se zdekovala zatraceně rychle. Dobře ví proč.
    Nestihla to. Malé částečky Milice se zavrtají do země a až přijde jaro, vyraší znovu. Možná ztratili století vědomostí. Možná nedokázala vůbec nic.
    Poslední temný plamínek použije pro otevření portálu. Ucítí teplou vlhkost v nose. Už nemá moc času.
    Projde kolem rozbité kašny. Vystoupá po kamenných schodech. Jde do jeskyně a posadí se na kamennou lavičku. Zavře oči. Opře se o chladivou zeď.
    Tady začal její nový život.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Nějak

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Dokola

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Nemá čas se ohlížet. Otevírá ohnivý portál. Nepotřebuje ani jiskru. Je plná ohně. Portál se na moment narovná a změní v zrcadlo. Olena v něm nenachází svou tvář.
    Oheň je cizí živel - Aleksandrův živel - a nelíbí se mu v těžké studené zemi. Olena ví, kde ho vypustit.
    Vrací se do bytu. Nikde nikdo a nic..
    Dotkne se křesla, na kterém nedávno seděl Petr. Důvěřuje jí a ona jemu. Ale musí začít u něj.
    Jde po svých stopách, stopách věcí, kterých se dotýkala, lidí, kteří se jich dotýkali.
    Za sebou nechává maličká spáleniště. Zničené disky. Spálené servery. Shořený papír.
    Otřesené lidi.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Nakonec

    Téma je v druhém a třetím odstavci odspoda. Opakuje se to pořád dokola.

    Co nevešlo: dotyčný už zmíněný člen Milice, kterému ona ještě věří, se jmenuje Petr.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Jistota

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Jsou zpátky. Nahoře. Na chodníku. Studí.
    Olena se opatrně zvedne na nohy. Zahlédne několik vyšehradských strážníků. Zahlédne Vrbenského a Millerovou z mordparty. Šimon ztropil adekvátní rozruch. Kdyby mu neřekla pravdu…
    Pečeť je pryč. Aleksandr leží na boku, je mimo sebe, na levém spánku krev. Zranění, které kdysi vyléčila nejčernější magií. Doběhne k němu Millerová. Dotkne se rány, zamumlá nějaké kouzlo. Druhou rukou cosi vytáhne z kapsy.
    „Držte se dál, mně jeho kouzla neublíží,” vychrlí na Olenu a pokračuje v práci.
    Velká gesta. Celý on.
    „Už neublíží nikomu,” řekne Olena.
    Vrbenský jí zírá do tváře.
    Něco se stalo.
    Cena za magii.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Dokola

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Zatraceně

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Šimon Illner si protáhne záda. Na chvíli vstane. Další noční u monitoru. Za dnešek jedna rvačka dvou strejců, kteří se neuměli bez kouzel ani porvat o místo ve frontě, natož dohodnout. Vlastně ani porvat se neuměli.
    Pak zmatený telefonát od technika, na kterého předevčírem při předletovce vyskočila peklokočka. Těch potvor neškodně hnízdilo v jednom motoru asi patnáct, jenže na ně přišla říje. Technik nic neviděl, ale něco mu ten palec prokousnout muselo. Šimon ho ujistil, že na kamerách taky nic neviděl.
    Zakloní hlavu.
    U misky pro vodní spojení leží obálka. Před chvílí tady nebyla.
    Olenin rukopis pozná okamžitě.
    Zavolá vyšehradské.

    Závěrečná poznámka: 

    Další:

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Daleko

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    První krok. První dimenze. Na tloušťku řasy daleko od reality. Černočerná tma.
    Druhá. Rozkvetlý sad. Příliš blízko.
    Třetí. Vypadá jako… normální svět? Cestování dimenzemi není Olenin denní chléb. Nikdy nebyl. Patří k zemi, ne k prázdnotě.
    Aleksandr patří k ohni. Poloprůhlednému ohni blízkém z prázdnotě. Proto je třeba jít co nejdál.
    Jsou pod zemí, uvnitř země. Aleksandr se z té cesty ještě nevzpamatovat.
    Je třeba spěchat.
    Kreslí Olena, kreslí země, mnoho rukama, příliš známý tvar.
    Aleksandr zvedne hlavu. „To nemůžeš,” hlesne. „Zabiješ mě.”
    „Já ne.”
    Nemůže ven. Kruh je uzavřen. Zbývá poslední ingredience.
    Zřídlo.
    Olena se nadechne a…
    … vloží sebe.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Zatraceně

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Dolů

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Udělá pět kroků a přinutí se neohlížet. Cítí závan, jak se Aleksandr prudce narovnává a zvedá na nohy.
    Uhodí nejdříve její mysl. Na telepatii nikdy machr nebyl. Olena se zastaví a předstíraně zakolísá.
    Pak přijde ohnivý poryv. Naráží na o magický štít schovaný pod zastíracím kouzlem. Odrazí se jako o zrcadlo, odvane zástěru. Olenina magie je teď všem na očích. Oheň se zachvěje. Aleksandr pochopil, že se přepočítal.
    Olena se obrátí. „Nechala bych tě na pokoji, kdybys nevyhlásil válku Milici,” řekne. „Takhle budu potřebovat tvoji magickou sílu.”
    „Máš smůlu,” odsekne Aleksandr a rozsvítí černý oheň.
    Olena ho stáhne pod zem.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Daleko

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Možná

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Jsou tři. Aleksandr, Olena a Pochybnost s láskou vypěstovaná Milicí, která nikdy zcela neodešla.
    „Co když je jiná možnost?” ptá se neslyšně Pochybnost.
    Kdyby byla, kdo by chtěl stvořit… tohle?
    „Jak zvládáš život ty, zcela bez magie?” zeptá se Pochybnost a tentokrát má Aleksandrův hlas.
    Nic nevidí. Zastírací kouzlo funguje i na něj. Pochybnost se zavrtí na židli.
    „Rozhodně lépe než ty,” odpoví Olena ostře. „Dohodnout se s tebou po dobrém asi nepůjde, že?”
    „Větší nesmysl jsem ještě neslyšela,” zívne neslyšně Pochybnost.
    „Černá magie mě drží při životě. Bez ní zemřu.”
    „S ní taky.”
    Ohnivý záchvěv.
    „Tady se prát nebudeme.”

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Dolů

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Spolu

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Přišel včas.
    Nečekala to od něj. Působil na ni jako zazobaný floutek, kterému všechno projde. Privilegovaný frajírek. Namočený do černé magie.
    Drahá kožená bunda. Nohy opřené o vedlejší židli. Aspoň si je nedal na stůl.
    Vážně po tomhle muži kdysi toužila?
    „Neměla jsem zasahovat,” řekne mu. Vrbenský svou magickou transformaci zvládl. Aleksandr ne. Viditelně.
    „Takže se ti všechno vrátilo?”
    Neodpoví.
    „Nechala bys mě exnout?”
    „Určitě byla jiná možnost.”
    „Tohle,” ukáže si na levé oko s černočernými skvrnami, „byla jediná možnost.”
    „Přibyla ti skvrna.”
    „Použil jsem černé kouzlo.”
    „Nebyla jiná možnost?” opáčí Olena. „Nebo nezvládneš život bez černokněžnictví?”
    Teď mlčí on.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Možná

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Mezičas

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Cesta zpátky trvá tři čtvrtě hodiny. Portálem do polozřícené barabizny u nádraží a z nádraží hromadnou dopravou. Ne že by ji magie nechala na holičkách. Musí zametat stopy.
    Zamkne za sebou, shodí zablácené věci a jde do sprchy.
    Ukradne si chvilku bezčasí v křesle s hrnkem silného čaje.
    Pak sbalí z bytu poslední věci, které jsou skutečně její. Vejdou se do cestovní kabely.
    Cestou se zastaví v bance. Obsah své bezpečnostní schránky přesune do obálky. Na toaletách napustí vodu do umyvadla. Odešle obálku vodní sítí.
    Pak se zhluboka nadechne a otevře nové spojení.
    Aleksandr.
    „Je načase všechno skončit,” řekne mu.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Spolu

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Dál

    Úvodní poznámka: 

    NESOUTĚŽNÍ, protože se končí druhá třetina měsíce a já jsem sotva v polovině děje. Děkuji svým dvěma nebo možná třem čtenářům, že stále ještě neodpadli. Moc si vás cením.
    Kromě plánu nestíhám ještě hromadu dalších věcí, včetně sledování tvorby ostatních. Mrzí mě to.

    Předchozí: Jistě
    Celý seriál
    První letošní drabble

    Drabble: 

    Světlo se jí zařízne do očí. Reflexivně si je zakryje paží. Zavíří popel. Olena se rozkašle.
    Opatrně vstává. Země ji pouští s nesouhlasným mručením odněkud z hlubin.
    Smete ze sebe popel a bláto. Uprostřed kruhového spáleniště zůstal její otisk v zemi.
    Dva kroky. Zaváhá. Tady někde začínaly čáry pečeti. Opatrně smete popel.
    Nic. Čáry nikde. Sebedivočejší magie je zemi jedno. Byla tu před lidstvem a bude i po něm.
    Mávne rukou. Popel se líně rozprostře mezi stromy. Magie koluje jejími žilami, jako kdyby byla vždy její součástí, schovanou kamsi za okrajem zorného pole.
    Poděkuje zemi.
    Pak si otevře portál.
    Domů.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Mezičas

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Hluboko

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Otáčí se. Země. Pečeť. Dívka uprostřed.
    Pomalu. Neměnně.
    Jedna malá prasklina se postupně šíří celou pečetí. Kusy čar líně odlétají ven i dovnitř, jsou ostré jako břitva a horké jako plameny, protínají vše co jim přijde do cesty, až se vpijí do hlubin chladivé země a se syčením nachází věčný klid.
    Olena zaryje prsty do měkké hlíny a stiskne zuby, aby nezačala křičet.
    Veliký kus pečeti se odtrhne a roztočí. Trhá se na kusy, trhá na kusy ostatní kousky, trhá na kusy Olenu.
    Chce uhnout. Chce se stočit do sebe. Chce se schovat pod zem.
    Prudce se nadechne.
    Vykřiknout nestihne.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Dál

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Jistě

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Překročí magický kruh a oddechne si. Ve skrytu duše se bála, že ji nepustí ven.
    Neslyší jediného ptáka, nevidí žádný pohyb. Vše živé uteklo do bezpečí.
    Když narušila pečeť poprvé, srovnala se zemí menší domek. Podruhé uškvařila zámek železných vrat. Potřetí… změnila vše v okolí pět metrů ve změť živé i neživé hmoty.
    Vkročí zpět do kruhu. Rozvine Šimonovu kresbu. Najde slabé místo.
    Naposledy se rozhlédne. Nikde nikdo. Olena nevypadá dvakrát přívětivě, bláto má i ve vlasech. Módní expert by zaplakal.
    Ucítí pod sebou ostrý kámen. Země jí dává nástroj.
    Položí se na zem uprostřed. Natáhne ruku s kamenem.
    Řízne.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Hluboko

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Sama

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Olenina magická pečeť se čáry drápy brání i spatření. Jak hodně se bude bránit vyrytí do země? Jak moc se bude bránit rozbití?
    Tričko vlhké od země ji studí na zádech. Ujišťující objetí matky Země.
    Čáry vytrysknou ze špiček jejích prstů zarytých do půdy jaké vyryté drápky neviditelných šelem, vztekle se vlní jako hadi. Olena zatne zuby, napne síly a opře se o zemi. Pomyslí na Vrbenského. Kéž by se mohla opřít o něj.
    Pečeť má praskliny.
    Pomyslí na momenty, kdy vznikly.
    Magický útok. Nemagický útok. Strach. Bolest.
    Trauma.
    Potřese hlavou, otře si tvář o rukáv.
    Čáry jsou na místě.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Jistě

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Přesně

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Mýtina se před ní otevře tak nečekaně, že si musí zakrýt oči přes slunečním světlem.
    Dojde do středu a posadí se. Přitiskne dlaně k vlhké chladivé hlíně.
    Načrtne kontaktní čáru. Představení se.
    Čára okamžitě zmizí v zemi. Souhlas, ujištění, nesouhlas?
    Zavře oči a soustředí se na prosbu. Dotýká se země, hladí její zelené vlasy, vnímá hluboko její žhavou krev, prastarou neměnnost. Klesne nazad, ponoří se do té mateřské náruče.
    Líně se otáčí, láva proudí jejími žilami…
    Trhne sebou, jako kdyby na chvíli usnula. Když vstává, připadá si jako vytesaná z kamene, ale konečně po nekonečné době ví, co má dělat.

    Závěrečná poznámka: 

    Další:

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Někde

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Na chvíli si sedne do trávy. Není zvyklá na náročný terén a musí šetřit silami. Nejtěžší část teprve přijde.
    Najde na mapě nedaleké rozcestí. Nachází se osm kilometrů od nejbližší vesnice.
    Je dost daleko? Je příliš blízko?
    Každé malé prasknutí jedné ze změti čar tvořících magickou pečeť zdevastovalo vše v okolí několika metrů.
    Nepotkala živou duši, ale sedí nedaleko rozcestí. Špatné místo. Musí dál, a pak mimo stezku.
    Pořádně se napije. Zbyla čtvrtina vody. Příliš málo na zpáteční cestu Musí najít nějaký pramen. V nejhorším případě čistý potůček.
    V nejlepším případě si už nebude muset lámat hlavu s cestou zpátky.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Přesně

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Teď

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Záznamník pronese tři slova, následuje cvaknutí a rychlé: „Ano?”
    „Neměls doufám další noční?”
    „Až zítra,” odpoví Šimon.
    „Dnes večer ti asi nezavolám. Budu mimo civilizaci.”
    Napíchla Milice jeho telefon? Tak jako tak, kostky jsou vrženy, nemá prostor couvnout, nemá čas, je rozhodnuto. Možná už zítra bude po všem.
    „Kam jedeš?”
    „Nevím. Možná do šumavských rašelinišť. Třeba najdu tu kytku, cos mi včera nakreslil.”
    „Takhle blbá kytka neexistuje.”
    „Co my víme?”
    Nelehký smích.

    Studuje jízdní řády. Hledá nejkratší cestu někam, kde nikdo nežije. Kam nikdo nevidí. Kde nikomu neublíží.
    Pak vystojí frontu na jízdenky.
    Oddechne si, až když vlak opustí nádraží.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Někde

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Stručně

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    18. července 1998
    14:30 odchozí hovor na číslo XXX XXX XXX - Šimon Illner, styčná osoba vyšehradské čarodějnické policie, bývalý milenec Ševčukové
    16:00 odchod z bytu na setkání s bývalým milencem
    19:55 návrat
    20:05 odchod do bezpečného domu na prověření
    21:35 návrat domů
    21:45 odchozí hovor na číslo XXX XXX XXX XXX - Karel Vrbenský, starší vyšetřovatel vyšehradské kriminálky
    21:48 zapnuto nahrávání
    21:55 přišel Vrbenský
    21:58 Vrbenský vypnul nahrávání (pozn.: běžné)
    22:15 magický incident bez škod na elektronice
    22:30 Vrbenský odešel
    22:32 znovu zapnuto nahrávání, Ševčuková zrekapitulovala návštěvu (pozn.: běžné)

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Teď

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Mizerně

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Když Vrbenský zazvoní, Olena stále ještě sedí stočená v křesle s prázdnou sklenkou.
    „Víte něco o veřejném incidentu ve Varšavě?” zeptá se ho.
    „Nevím. Předám to varšavským.”
    „Chci vás o něco požádat.” Hraje o důvěru Milice. „Strávila jsem desítky hodin u Kosturaků. Příliš si nepamatuji, nebyla jsem na tom dobře.” Největší fanynka Milice leze do jámy lvové. „Dokážete se k těm vzpomínkám dostat?”
    „Možná.”

    Vrbenský jí podá sklenici vody. Takhle rozčileného ho ještě neviděla.
    „Co jste si vzala?”
    „Nic, jen toho panáka…”
    „Tím to není.”
    Něco jí muselo zůstat v krvi po prověřování.
    Vrbenskému prolétne tváří znechucení.
    „Nic mi neříkejte.”

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Stručně

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Pryč

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Ještě se jí motá hlava.
    „Jsi čistá.”
    „Pomohlo to?”
    „Nic nového.”
    Dostane obálku s papíry a videokazetou. „Tady máš kopie.”
    Olenu zalije nejasný pocit, že je něco špatně.
    „K čemu?”
    „Předej to Vrbenskému. Problém se doufám vyřeší sám.”
    Chvíli je ticho.
    „Dostala jsi druhou šanci,” říká nová šéfka.
    Lidi jako ty končili v lepších časech na hranici, říká její hlas.

    Když jde doma po schodech, telepatická pojistka se začíná rozpouštět. Polije ji horko. Musí se chytit zábradlí. Má pocit, že netrefí nohou na schod.
    Málem rozsype obálku.
    Kolik takových už tajně vynesla?
    Nalije si sklenku vody. Druhou.
    Nalije si panáka.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Mizerně

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Jinudy

    Úvodní poznámka: 

    Děkuji za téma! Můžu napsat cokoliv, protože Olena je zrzka.

    Předchozí: Jinak
    Celý seriál
    První letošní drabble

    Drabble: 

    Záznam bezpečnostní kamery je zespoda ožehnutý. Do záběru napochoduje Aleksandr a cosi říká do interkomu. Zazubí se do bezpečnostní kamery. Pak záznam končí.
    Tuhle noční můru stvořila. Musí ji také zprovodit ze světa.
    „Kolik lidí…”
    „Nikdo. Dal si načas. Zanechal svědky a stopy. To nebyla chyba.” Nová šéfka buňky se obrátí k OIeně. „Bylas s ním téměř tři dny. Řeklas nám všechno?”
    „Moc si nepamatuji.”
    „Pomůžeme ti.” Prověříme tě. „Vrátit se do služby a zjistíš, co se děje. Teď tě musíme prověřit.”
    Oleně se obrátí žaludek. Přikývne. Soustředí se na heslo od Vrbenského.
    Kritické oblasti její paměti jsou odteď zablokovány.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Pryč

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Jinak

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Pokračuje v chůzi, přejde kolem domu, zdánlivě nepřítomně se zahledí do napůl otevřeného květu pampelišky, smysly pracují na plné obrátky. Jakmile je mimo dohled, sáhne do kabelky.
    Pagerem odešle kód 323. Mírná panika.
    Za chvíli pípne SMS.

    To jsem já. Pojď nahoru.

    Jediný členovi Milice, kterému ještě může věřit.

    „Vážně nevíš, co se děje?”
    „Znám postupy.” Vyklidit byt. Povolat zálohy. Rádiové ticho.
    „Já ne. Dnes mě pověřili. Jsi hned další na řadě.”
    Zamrazí ji. „Kdo tě poslal?”
    „Neznáš ji. Ten magor, co tě otrávil a poslal do Budče, je odstavený. Máme na krku mezinárodní incident. Varšava přišla o celý barák.”

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Jinudy

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Náhle

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    V těžkém tichu Olena sklidí papír a tužku. Dozvěděla se mnohem víc, než čekávala.
    „Co bude teď?” zeptá se Šimon. „Zase zmizíš?”
    „Nevím, co bude.” Zabodne pohled do stolu, nedokáže se na něj podívat. „Nechci zase čekat na svolení normálně žít.”
    „Neodpověděla jsi mi na otázku.”
    „Jestli zmizím, nebude to moje rozhodnutí.”
    Chvíli je zase ticho.
    Pak promluví oba najednou.
    „To už je na mě —”
    „Každý den —”
    „Pokračuj.”
    „Pokud půjde všechno dobře, každý večer ti zavolám.”

    Když zahne do své ulice, ze zvyku se rozhlédne. Ani stopy po magii. Po komkoli.
    Zvedne hlavu, vyhledá očima okna svého bytu.
    Jsou rozsvícená.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Jinak

    Téma je ve druhé větě. Snad projde.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Blízko

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Olena klopí oči k čarám na papíře. Vyhýbá se Šimonovi pohledem. Jasnovidec je výstižné slovo. Z toho pohledu se cítíte jako nazí ve sněhové závěji. Šimon ji viděl nahou mnohokrát. Co Olena nesnese, je pohled na něj, bojujícího s kouzlem, které se nechce nechat vidět ani zaznamenat. Ruka se mu kroutí, čáry jsou roztřesené.
    Když skončí, má na tváří krůpěje potu.
    „Co chceš dělat?” zeptá se, jako kdyby jí viděl až na dno duše.
    „Tohle kouzlo už nefunguje. Musím je rozbít.”
    Šimon přejede kouzlo očima technika. „Struktura drží pohromadě, jako kdyby byla fyzická.”
    „Jak by je rozbil?”
    „Začal bych… tady.”

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Náhle

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Obtížně

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Dva mladí lidé. Závan dávné blízkosti. Dřevěný stůl s lavičkami, dvě čtyřdecky kofoly.
    Tužka a papír.
    „Ukaž mi, co vidíš, Šimone.”
    Přivře oči unavené z celodenního koukání do spousty monitorů a hledání čehokoliv podezřelého, detailu, kouzla, porušení některého z myriády předpisů o utajení. Ideální práce pro jasnovidce.
    Podívá se skrz víčka.
    Vídí to. Změť čar, jako vypálená do jemné červené tkáně. Dokáže zaostřil na část, ne na celou. Nějaké zkreslující kouzlo.
    Začíná zprava shora. Čáry nechtějí navazovat, kroutí se mu pod rukama. Šimon v sobě nemá magie, ani aby se za nehet vešlo. Ale vidí.
    Vlasy se mu ježí hrůzou.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Blízko

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Brzy

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Šimona Illnera probudí úporně zvonící mobil, který zase po noční zapomněl vypnout. Přivře oči přes ostrým světlem displeje.
    Olena.
    Jí by telefon zvedl i uprostřed noci. Kdyby zavolala.
    Teď?
    Proč?
    Proč jí brát telefon?
    Olena.
    Když se potkali poprvé, lítala v problémech. Nechtěla o tom mluvit. Pak už nebylo o čem mluvit.
    Do hajzlu.
    Celou tu dobu nešel na jediné rande.
    „Ahoj… ne, nespal jsem.”
    „Potřebuji tě vidět.”

    Když Olena ukončí hovor, ještě chvíli hledí sluchátko.
    Kostky jsou vrženy. Šimon je jasnovidec. Pokud neuvidí řešení on, pak už nikdo.
    Milice z ní udělala zbraň.
    A pak ji namířila špatným směrem.

    Závěrečná poznámka: 

    Doufám, že jste poznali Kdo s čím zachází, s tím také schází.

    Další: Obtížně¨
    Celý seriál
    První letošní drabble

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Nikdy

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Přesně za tři dny vás najdu. Pokud si to mezitím rozmyslíte, okamžitě mi zavolejte.”
    Na vyšehradské číslo. Odkudkoli. Až opatrnost ztratí smysl.
    „Neměla byste se tam vracet.”
    „Mně se nelíbí vaše řešení. Musím se chovat jako poslušná členka.”
    „Zatím můžete cokoliv. Máte za sebou otřesný zážitek. Nic nebude nápadné. Ale kdyby se vám cokoli nezdálo…”
    „Okamžitě vám zavolám.”

    Portál ji vysadí v průjezdu opuštěné usedlosti nedaleko Hanspaulky. Bydlela tam pár let s mamkou, když byl život jen trochu nenormální.
    Počká na nejbližší tramvaj a jede zpět do bytu od Milice. Zase nebude moci usnout. Zase se tam nebude chtít probudit.

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Brzy

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Jednou

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Grotta v Grébovce bývala kdysi vyhlášená restaurace. Teď je to spáleniště obklopené páchnoucími haldami a vzrostlými duby. Nikdo sem nechodí. Každého vidíte zdaleka. Když nevystrčíte nos z jeskyní, nikdo nemá šanci vidět nebo slyšet vás. Vrbenský celou dobu skenuje svým talentem okolí. Olena stále ještě vnímá jeho myšlenky. Prý to přejde do čtvrt hodiny. Obvykle.
    Vrbenský se nahne nad kašnou a začne kreslit na vodní hladinu. Portálem přicestovala i sem. Nepříjemný pocit ztráty rovnováhy. Olena je země. Chladná, prastará, neměnná síla.
    „Otevřu vám portál kamkoliv.”
    „Chci zpátky.”
    Možná bych ho měla poslechnout, zahlodá pochybnost. Schovat se a čekat a čekat.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Teď

    Úvodní poznámka: 

    Předchozí: Navždy
    Celý seriál
    První letošní drabble

    Varování: smrt, krev

    Drabble: 

    Život někdy vypadá jako katastrofálně absurdní šestákové drama, které pozorujete skrz upatlané sklo.
    Dějství první. První skutečné setkání s Vrbenským. V nemocnici po magickém útoku je ona.
    Druhé. Nemagický útok. Magická pečeť napraskává. Krvavé cákance na zdech, lepkavá kaše všude.
    Třetí. Pečeť povolila podruhé. Nad ní klečí Vrbenský a drží jí ruku na čele. Za pár hodin mu odkýve spolupráci.
    Čtvrté. Zdrhá před černokněžníky, kteří jí pomohli zdrhnout před Milicí. Pečeť drží, pod ní obrovská síla.
    „Já…”
    „Já vím.”
    Olena zavře oči.
    Vnímá, jak si Vrbenský sedá vedle.
    „Dovolíte?” zamumlá Olena.
    „Ano.”
    Opře se o Vrbenského.
    A on ji obejme.

    Závěrečná poznámka: 
  • Obrázek uživatele neviathiel

    Navždy

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    „Koho dalšího jste kontaktovala?”
    „Od návratu? Jen vás.” Jeho Milice neohrozí. „Věděla jsem, že neřeknete ne.” Nikoho jiného nemám. „Snažil jste se mě dostat pryč.” Proč jsem to nechtěla vidět? „Celou dobu.” Nakopne velký kámen. Ostrá náhlá bolest přehlušuje tu trvalou. „Já se ale musím vrátit.”
    „Hloupost.” Zní to jako facka. „Je to příliš nebezpečné.”
    „Mají na mě… pojistku.”
    „Nikdy se ji neodváží použít. Očernili by zejména sebe.”
    Organizacím plyne čas jinak.
    „Došel mi čas. Co jiného mám dělat?”
    Aleksandr by bojoval —
    „To ať vás ani nenapadne.”
    Načas ji uklidit. Využít všechny páky. Jeho nápad.
    „Tohle ať ani nenapadne vás.”

    Závěrečná poznámka: 

    Téma se krčí v druhém odstavci.

    Další: Teď

    edit: Po prvních reakcích přidávám trochu teorie, neboť jsem se zjevně stalal obětí bubliny, o které píše moje třetí identita.

    Poznámky (pro otrlé): Náboženské, motivační, finanční a kdovíjakéjiné pochybné= společnosti, sekty apod., své členy získávají nejen klasickým love bombingem, spánkovou deprivací, podvýživou a vražedným režimem, díky kterému se mozek nezvládá bránit sebenesmyslnějšími indokrinací (někde se dají sehnat bláboly zakladatele Jonestownu, ale varuju, smrskne se vám z toho mozek), ale taky "collateralem", tedy materiálem, který máte poskytnout jako důkaz svých čistých úmyslů. Ve skutečnosti jde o pojistku, kterou vás budou moci vydírat, protože "co kdyby se tohle dostalo na veřejnost - to radši budu trpět dál".
    Ukázkou toho je nedávná aféra NXVIM (Nexium) a jedné jeho speciální větve, která začala jako "women empowerment" a "odemknutí potenciálu" a skrz grooming a další techniky skončila u otroctví a vypalováním monogramů gurua členům do kůže.

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Kdysi

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Oba mlčí, dokud nevyjdou zpátky na denní světlo. Rozbitá špinavá dlažba. Rozbitá kašna.
    „Vzpomínáte si ještě, jaký byl život před… tím?”
    Vrbenský sáhne do kapes, vytáhne krabičku cigaret a sirky. Škrtne a zadívá se na plamínek. „Když se narodíte jako voda, nezapálíte si bez sirek,” řekne. „Teď už je to jen zvyk.”
    Když Olena přivře oči, zdá se jí, že vidí jeho magickou auru. Rudý oheň a temnou vodu propletené v divokém tanci. Olena zamrká. Sirka zhasne, zasvítí oharek. Přelud je pryč.
    „Mohla jsem vám pomoci. Kdybych se dokázala držet dál od průšvihů.”
    „Minulost nemůžeme změnit,” řekne Vrbenský. „Budoucnost ano.”

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Navždy

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Kupodivu

    Úvodní poznámka: 

    Dialog pokračuje, téma nedalo jinak.

    Předchozí: Někdy
    Celý seriál
    První letošní drabble

    Drabble: 

    „Lidská paměť je mnohem složitější. Není jako cédéčko, na které jednou vypálíte soubory a už zůstanou navždy neměnné. Kdykoli vyvoláte vzpomínku, upravujete ji a znovu ukládáte. Nevědomky. Udělala jste to právě teď. Vnímáte sama sebe v mojí vzpomínce, a tak si ji přisvojíte. Změníte úhel pohledu. Možná někde najdete slepé místo, které bylo mimo moje zorné pole, ale okamžitě je zaplníte. Vaše vzpomínky už neexistují. Nemůžu vám pomoci.”
    Vytáhl ze mně všechno, co potřeboval vědět, napadne ji, ale nedokáže vydolovat to co chci vědět já. Ironie.
    „Mám vzpomínky cizího člověka,” řekne Vrbenský najednou. „Nedokážu se jich zbavit. To je ironie.”

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Kdysi

  • Obrázek uživatele neviathiel

    Někdy

    Úvodní poznámka: 
    Drabble: 

    Vrbenský si sáhne zezadu na krk. Poupraví šátek, jako kdyby mu byla zima. Vždycky má zabalený krk. Oleně to nikdy nepřišlo zvláštní.
    „Měl jste prasklý obratel,” řekne. „Někdo vás vzal po hlavě…”
    „Po hlavě ne.”
    Šátek. Chrání si krk.
    „To kouzlo bylo přesně tady… přestavilo vás zevnitř. Měnilo vaši magii, vaši mysl.”
    Vzpomíná si?
    Vzpomíná si!
    „To nejsou vaše vzpomínky.”
    „Stalo se to,” odpoví ona rychle. „Vaše magie je změněná. To kouzlo jsem našla ve své staré knihovně, založené vaší fotkou. Slíbila jsem vám pomoc. Všechno dává smysl.”
    „Ano, stalo,” řekne. „Ale vzpomínky jsou moje. Před chvílí jste je zahlédla.”

    Závěrečná poznámka: 

    Další: Ironie

Stránky

-A A +A