Nečekaný obrat

Dušana nad ránem probudí tupý šum. 
Vedle postele stojí… cosi se spoustou rukou. Ruce se rozevírají, místo dlaní mají tváře. Čtyři tváře, Ludmila, Markéta, Erika, Tereza pořád dokola. 
Natahují se k němu, obklopují ho ze vše stran. 
Dušan se nemůže pohnout. Nemůže křičet. Nemůže zavřít oči.
„Kvůli tobě jsme stále tady!” syčí tváře. „Budeš pykat. Rozhodni se jak.”

Blanka dorazí druhé pivo. 
„Ráno mlátil na dveře cely a vřeštěl, že všechno přizná,” řekne a přeměří pohledem nejdříve Noru a pak Adama. „Položil to, všechny čtyři vraždy. Prý ho v noci straší. Nevíte o tom náhodou něco?” 
„Možná ho dohnalo svědomí?”