Konec

Adam se rozloučí s Eričinou rodinou a nastoupí do auta. „Vzali si všechny kresby.” 
„Dobře, žes to sbalil s sebou,” řekne Roman, protože neví, co jiného říct. „Co ty ornamenty znamenaly?”
„Byly to návrhy šperků. Chtěla se vyučit klenotničině. Dobře, že jsem je sbalil s sebou.” Promne si oči. „Snad cestou neusnu. Jsem vyždímaný jako hadr.” 
„Nebyls na sebe zrovna opatrný.” 
„Jsem v pořádku. V rámci možností. Opravdu. Spát zvládám. Co ty?”
„Přestěhovat postel nepomohlo. Stěny jsou sice opravené, ale pořád to vidím před sebou.”
„Budeš muset přestěhovat sebe.”
„Sabina mi to už navrhla.”
„Počkej… k ní? Tak to gratuluji!”