Moje články

„Jsou docela tupí, nepřijde ti?“
„Ale tak je to lepší, člověče, mnohem lepší.“
Byla to pravda. Nikdo by nechtěl, aby ti vylepšení... no ti Přeměnění byli nejen silnější, rychlejší, odolnější a téměř nesmrtelní, ale taky chytřejší.
Nebo obecně chytří.
Což obecně nebyli.
V bitvách stáli – a umírali – v prvních řadách. (Jejich zabíjení dávalo nepříteli zabrat.)
Mimo bitvy... byli většinou tam, kde měli přikázáno.
Vycvičení. Domestikovaní.
Bezpeční.
Oni byli svaly. Mozky nepotřebovali.
Stejně...
„Byl bych radši, kdyby nebyli vůbec.“
„Počkej po válce.“
Nevěděli to, ale nebyli sami.
Za rohem se o zeď opíral Racek a žvýkal stéblo trávy.
Myslel si svoje.

Dís disliked Bard from the first time she saw him. Unfortunately they needed him. And fortunately he needed their money.
So now they were stuck on this little boat, listening to stories of greatness of Laketown… before the dragon came.
Bard was certain of one thing. Everybody was.
The reason why the dragon came.
It was because of the dwarves.
It was their fault. Their crime was greed.
(And that coming from the man who took nearly all their money.)
Guilty without a process.
And if that was not enough…
He stuck them into barrels and buried them in fish.

Po snídani vyběhla Beth za panem Bramborou. Chodívala za ním v poslední době každé ráno. Vždycky tu byl...
Vítala s ním každý nový den. A teď...
Zmizel.
A co hůř, nepovalují se támhle náhodou... jeho ruce?
Beth téměř vyjekla.
Kdo tohle mohl udělat?
Stopy hovořily jasně.
Poskakovalo tu několik ptáků.
Přišel taky nějaký pes a... udělal to, co psi dělávají... ale to nemohlo panu Bramborovi ublížit!
A pak... byl tu Timmy. Timmy!
S jakým despektem se na pana Bramboru díval!
„Když jsem byl menší, stavěli jsme mnohem vyšší,“ povídal.
Musel to být on. Vrahoun!
Jenže...
Vražda na sněhuláku není zločinem.

Escape from the dungeons was fun.
At first.
It was almost like an amusement park (except she didn’t know what an amusement park was). Until the gate was closed and the ride stopped.
Then the orcs came.
And Kíli… got hurt.
Then the gate opened and the ride continued. Going through the whitewater and orcs, working together to get to safety.
Safety…
Kíli was hurt.
Thorin was frowning.
Dís had a feeling they should return and try it all over again – and better this time. She would even pay the elves for another opportunity.
Shame life doesn’t work like that.

Takový krásný den.
Vyzvedla všechny tři zásilky, pořádně si utáhla boty a vyrazila.
Cesta do kopce lehce připomínala bažinu. To nebylo nic nového. Foukal čím dál tím silnější ledový vítr, ale na to byla taky zvyklá.
Potom začalo pršet. Silně.
Kroupy.
Nejdříve je ignorovala (co taky jiného), ale když konečně překonala Ďáblovo schodiště, uvelebila se na chvíli do závětří. Odložila vak a odpočala si.
S větrem v zádech byl sestup snadný. Dolů to šlo sněhovými poli dobře.
Překonala svůj rychlostní rekord. Pyšně v cíli odevzdávala všechny dvě zásilky... moment... dvě?
Třetí zůstala na vrcholku v závětří.
Venku začal regulérní blizzard.

So the elves decided to stick them into prison.
How typical.
Dís frowned.
It was not smelly and cold prison, but one would expect as much of the elven folk. The cells were... well, not spacious and comfortable, but at least clean and reasonably well kept.
But... they were cells, obviously.
And Thranduil only wanted to see Thorin, and that for a short time.
How long is he going to keep them here?
But the worst thing in here is… that one.
The one... that walks in starlight.
She comes out of the darkness… to steal Kíli’s heart and soul.

Karavana se po celodenním pochodu (Bahno! Rozbité cesty!) ukládala ke spánku. Jezevec obcházel tábor a umisťoval detektory.
Klienti se takovou zbytečností odmítli zabývat.
Držením hlídek taky.
Takže se zase nevyspí. No, zalomí to zítra na některém z vozů...
Cinknutí detektoru.
„Vsávat! Balíme a mizíme odsud.“
„Vždyť je tma!“
„Chcete ještě někdy vidět slunce?“
Obchodníci se s brbláním pomalu vypravovali na cestu.
Další slabé cinknutí.
Jezevec si nevrle odfrkl.
Průvodce karavan už dělat nebude. To je moc o nervy. Asi to zkusí v gardě...
Lovit věci, které se skrývaly ve tmě, mu náhle přišlo podstatně méně nebezpečné než dělat chůvu idiotům.

When she thought it couldn’t possibly get worse, the spiders came. Before she knew, her kinsmen were disappearing in white cocoons. She avoided the capture, of course, and Bilbo helped her to free everybody – for a short while. Then more spiders came.
Dís swung her axes, everybody was fighting hard…
Then an arrow flew, and it was not one of Kíli's.
The elves…
They didn’t let them help Kíli! Instead of that, one of them had all the fun.
She was… way too pretty.
While the dwarves stank after days on the road, her clothes smelled fresh.
It meant trouble.

Popište svoji minulou sobotu, zněl slohový úkol, který měli všichni, jeden po druhém, naťukat do jednoho z dvou dostupných počítačů, a tím prokázat základy své počítačové gramotnosti.
V sobotu jsem tuhle pral. Pral jsem tu kočku. Ale ať peru jak peru, i když vyperu, je pořád cítit. Čerstvě vypraný to jedtě jde, ale jak to uschne a porád je to cejtit... zněl jeden z nich.
„Cože jsi to pral?“ zděsil se učitel, když úlohy kontroloval.
„Močku, prosím, ony mi spadly kalhoty...“ odpovídal žáček.
„Ale já tady čtu...“
„Jéje, já si nevšiml... Když M a K jsou tak blízko u sebe...“

Mirkwood was dark and evil looking. Gandalf told them to stay on the road… before he decided to go somewhere else, do something more exciting than to guide the company through a dangerous, elven infested wood, Dís thought darkly.
Her other part wondered how come she got ideas like that – Gandalf was not responsible for them, he was helping them on his own accord and without a reward.
And he helped them some more.
“I got this,” she pulled the thingy out of her pocket. “So we won’t get lost.”
“Wha’s that?” Dwalin wondered.
“The wizard called it… a compass.”

„Hoď po mě ten bazmek!“ zavrčel Billie nevrle.
Zase něco potřeboval a zase mu ten... no, jak se jmenoval... jo, ten Němec, kradl slova.
A proč Němec a kdo je to vlastně Němec...
Billie kdysi utrpěl široké vzdělání, s nímž si jeho úzce specializovaná mysl nedokázala poradit. Ne, on opravdu nebyl génius, jak se jeho bláhový, dávno zesnulý otec domníval.
„Cožeto?“ Sluha koukal jako sůva z nudlí.
„No! Tu věcičku, tamtu.“
„Jakou?“
Získat dneska komplimentní persián je snad nemožný, pomyslel si Billie.
„Tu zahnutou... ne to koště, tu vedle, kroucenou!“
„Vývrtku?“
„Jo!“
Se sklenicí dobrého moku byl svět hned veselejší.

“There are some things you shouldn’t say to our host,” Gandalf told the dwarves, as Beorn was chopping wood outside.
“He loves animals... you shouldn’t mention hunting or…” the list went on… “or leather, fur…”
“As he wouldn’t see what we are wearing,” whispered Kíli to Fíli.
“He might decide not to see what he sees, Kíli,” Gandalf was in his lecturing mode. He took another look at the dwarves.
“You know,” he hesitated, “you better not talk at all.”
Dís sighed.
Beorn was still chopping wood.
Just a couple of steps outside... to stretch her legs.
“Hi,” she said.

Měl pověst největšího grázla na škole.
Jenže...
Slabší nebil.
Holky nebil vůbec.
Zásadně nedonášel (své i cizí problémy si s dotyčným vyřešil sám).
Nikdy neodmaturoval.
Byl nejproblémovějším rekrutem v přijímači.
Silný, s výdrží a přirozeným talentem ubližovat jiným lidem.
Jenže... když se mu rozkaz zdál nesmyslný, prostě ho ignoroval.
Z armády ho vyhodili.
Vyhazovač by byl dokonalý. Ale měl příliš rád děvenky. Zásadně je nevyhazoval.
Když vyhodili jeho, zkusil drogy.
Ty pro změnu vyhodil sám. Nebylo to k ničemu a lezlo to do peněz.
Jako dealer neobstál.
Zkrachovalec. Násilník. Děvkař.
Kupodivu, lidi ho měli rádi.
Byl to vlastně hodný kluk...

Is Thorin alright?
Dís was almost insane with worry. He didn’t move at all... and the eagle was carrying him so carelessly…
She will be in much better mood soon, after it will be sure Thorn is fine.
And they will see the Mountain.
Their home.
She wouldn’t be in such a good mood, though, if she knew…
The dragon was woken from his slumber. From a nightmare. Nightmare… of loosing his precious possesion.
Smaug angrily puffed.
Noone will take the Arkenstone away from him! He will not part with anything that is his!
He won’t be without it. Ever.

Sotva dorazili domů, začal Calum vydávat příkazy. Než by se kdo nadál bylo vše nejdůležitější sbaleno a všichni nejdůležitější zmizeli do bezpečí. I chlapec.
Zůstal jen Calum.
Když hrozba pominula a rodina se znovu sešla – vlastně poprvé – Ciaran se snažil zapadnout. Moc mu to nešlo.
Krátce nato musela Mairi odjet za svými rodiči. Zůstal jen Calum.
Ale teď bylo něco jinak. Přicházely vesnické ženy... a nosily věci.
Údiv malého človíčka.
Poprvé.
„Proč přinesla ten koláč?“
„Protože jsem tu sám,“ odpověděl Calum.
„Ale ty nejsi sám. Máš tady mě.“
Calum se pousmál a rozcuchal chlapci vlasy.
„Pravda.“
Koláč snědli k svačině.

After the blast of light (turned out to be Gandalf’s doing) they ran. They ran way too fast and way too much, over fragile bridges, through way too many goblins.
They ran all the way out of the tunnels.
After just a short while to catch their breath – and let the hobbit to catch up to them – there was howling. They ran again.
Onto the trees and to a surprise.
Azog.
Dís gritted her teeth as she listened to his speech… and the implications.
So it was easy to follow Thorin... through the bonfires... to the great unknown.
To death.

Zdálo by se, že před něj život vrší jednu překážku za druhou.
Nejdřív přišli o vůdce karavany – a kdyby se neujal velení, tak by všichni dodnes bloumali v úžícím se hraničním pásmu.
Vypluli, nevěděli jak a kam, prostě pryč, ztratili se, málem umřeli žízní.
Jenže neumřeli. A zjistili, že vůbec nejsou sami. Jejich malé, těsně ohraničené území možná nebude tak těsně ohraničené.
Možná je naděje.
Možná je budoucnost.
Tenhle přístav moc dobře znával, i když spíš ze souše.
Brával ho jako součást svého světa.
Teď se cítil jako cizinec.
A vlastně tu byl cizí.
Vstoupil na přístavní molo...
Velvyslanec Severu.

The last days were not good.
Rivendell was nice, but their food was bland.
The trek to the mountains was long and tiring.
The mountain giants were absolutely the worst. Dís thought she might have lost Fíli… And atop of all that… the comfortable cave they've chosen for rest looked too good to be true.
It was.
Now they were dragged through tunnels full of gruesome skeletons…
It was so bad it was almost bizarre.
“We will eat you,” scowled one of the goblins at Dís.
She suppressed the urge to offer him ketchup.
Yes, she was way too tired.

Don’t forget* to visit
RIVENDELL
Balanced healthy diet
Music entertainment
(Every second Thursday dancing)
Widely known wine cellar
Beautiful gardens
Amazing architecture
Waterfalls
Fountains!
RIVENDELL
The best place to be
-----------
*Unless you are a dwarf. If you are a dwarf, please kindly DO forget about visiting Rivendell.
Sorry, bad experience.

Uzounká nudlička hovězího nabodnutá na větvičce komíhala před otevřenou tlamičkou. Tvoreček se zmítal a snažil se dosáhnout výš... až se mu to přece jen podařilo.
Chramst!
Vran se usmál, nabodl další nudličku na další větvičku (zvířátko nemělo moc dobrou koordinaci) a bavil se dál.
„Hej, s čím si to hraješ tentokrát?“ Liška přicházela od umyvárny a sušila si vlasy. Už zase páchala nějakou hygienu.
„S dnešní večeří.“
„Děti nejím.“
„To je jenom jehně... přeměněný. Nejseš ten... vetarián? Teda masofob?“
„Béééé.“
Vran ležérně podrbal drobečka za uchem. Ani na něj moc nedával pozor...
Chramst.
„Auvajs, mrcho!“
...
K večeři byl zbytek hovězího.

AUKCE!!!
Dnes. V případě ošklivého počasí zítra. V případě ošklivého počasí i zítra, budete informováni o novém termínu aukce ZDE.
(„ZDE“ týká radnice v Gerasdanu, jasné?)
Předmět této aukce:
Slanina
Slanina
SLANINA!!!
Zvláštní znamení: Poslední.
Opravdu. Toto je poslední slanina z posledního prasete. Žádná další už nebude.
Všichni dražitelé vítáni.

All that – unnecessary – running made her feel even more angry. But Gandalf didn’t want to hear anything about fourteen dwarves being able to take down some twenty orcs on wargs, no.
So they had to run, and run some more. And then... run yet a bit more.
They were hunched below a huge rock now, keeping quiet. So the damned warg scout wouldn’t know…
Dís coughed.
And things... got more interesting!
Shooting and hacking, running and getting ready to fight…
But then… they had to hide again. In a hole. And keep quiet.
Dís coughed.
An elven horn sounded.
Darn.

„Mami, venku jsou příšery! Už zase!“
Malý zrzavý chlapec vpadnul do místnosti a vrhnul by se matce do náručí, kdyby si nevšiml, že mají návštěvu. Tak se za matku radši schoval.
Upracovaná žena si povzdechla a otřela ruce do zástěry.
„Ale Ralfe, co to zase povídáš... neruš. Omlouvám se, to víte, děti...“
Návštěvnice, která se prudce narovnala při chlapcově vpádu, se zase pomalu uvolnila.
„Znáte to, stokrát mu můžu vysvětlovat, že příšery nejsou...“ pokračovala žena.
„Příšery jsou,“ klidně prohlásila návštěvnice a přimhouřila jantarové oči. „Jenže přede mnou utíkají.“
„A budete k nám chodit častěji?“ vyhrkl chlapec.
„Možná.“
A byl klid.

While she was waiting by the fire, the others were in danger of being eaten. And she couldn’t do anything about that.
Then they spent way too long in a smelly cave where Thorin got a sword.
Then some crazy man on a crazy sled pulled by crazy rabbits appeared, asking for Gandalf.
Dís was fed up of being left behind, being ignored and being helpless.
So the warg that got that brilliant idea of attacking them came handy.
Dís smashed it over its head. With her axes. Repeatedly.
That felt good.
Oh, there are more?
That felt even better!

“Já vím, co s tim je!” furiantsky prohlásil Peter. Ostatní ho ignorovali. Pokoušeli se zprovoznit pradávný artefakt, který nebylo nutno používat... no, několik let určitě.
Taky nebyl až tak pradávný…
„Povidám, já vim, co s tim je!“
Ostatní ho ignorovali z určitého důvodu. Jeho průpovídky bývaly vtipné tak před pěti lety. Teď už jim zevšedněly.
„Hele, ale já fakt vím, co s tim je!“ opakoval Peter
„Jasně, jasně, je to rozbitý, co?“ utrhl se na něj David.
„Ale ne ty pako, nemá to naftu!“
Předělání obstarožního stroje na alternativní pohon zabralo několik měsíců.
Vymlácení prvního obilí bylo nutno obstarat ručně.

Thorin was in a bad mood all day. It was the little things. Rain. Wizard. Who decided to leave the Company. The food took too long. And before everybody could have some, Fíli, who was supposed to be watching the ponies, ran to the camp.
“Trolls!” he shouted.
“Everybody with me – not you, Dís” barked Thorin.
They disappeared in the dark.
Dís pouted. She wanted to fight, eventhough a little voice told her she shouldn’t. The little voice that made her hold her tongue and not argue with Thorin right now.
Alright.
Lets see if she can make Gandalf return.

Byl sám co pamatoval. Procitl, našel sobě podobné, ale jiné. Záhadné.
Znal jejich jazyky. Hýbaly se jim v ústech. Těm pohybům rozuměl.
Ale nedokázal je zopakovat natolik, aby mu rozuměli ostatní. Nechápal proč.
Vyděděnec.
Až jednou... skupinka. Běžela, skrývala se. Nebezpečí? Opatrně je následoval. Brzy zastavili. Jejich ústa se hýbala, moc rychle. Nerozuměl...
Náhle jeden z nich zvedl ruku zaťatou v pěst... ukázal si na oči, pohnul prsty...
Někoho vidím, řekly jeho ruce.
Samotář jakoby procitl. Vystoupil ze svého úkrytu... Jeho ruce se rozběhly, úplně samy.
Chvíli mu trvalo, než přišel na to, co dělá.
Komunikuje.
Už nikdy nebyl sám.

In winter you put your carrots in the sand. So they are kept fresh.
When a dwarf dies, you put them in the ground. So he is reconnected with the element he was made of and Mahal sees him and takes him to the Halls.
As Balin was retelling the famous tale about the great battle, Dís let her thoughts wander freely. She knew the story. The things Balin didn’t say.
They had to burn them. Burn the dead.
Frerin, Thrór... Fundin... and others.
But eventually... you eat even the stale carrots in winter.
Eventually... everyone will find the Halls.

Jeden únavný přesun následoval druhý. Jinak to nešlo. Kvůli šíleným podmínkám nedokázali ujít víc než devět kilometrů za den.
To, že je kopec tvořený prudkou bažinou, předpokládali.
To, že bažina v zimě zamrzne, taky.
Těšili se na to.
Její klouzavost, lámavost a následnou čvachtavost podcenili.
„Sem mrkef,“ prohlásil jeden z čerstvých rekrutů, padající naznak do vysoké vrstvy nahromaděného kapradí a do bezvědomí.
„Sem celer!“ hlásil druhý den, opakujíce podobnou činnost.
„Petržel,“ zavyl den třetí.
Den čtvrtý se zase vrátil k mrkvi.
Ostatní toho už měli plné zuby.
„Co máš prosimtě furt s tou kořenovou zeleninou?“
„Že sem jako mrtvej, kemo!“

Dís sat by a fire, still not believing completely this is happening. Being on the road, together with her brother, sons and clansmen.
Most of them were already asleep. And snoring.
She didn’t mind, on the contrary. This felt like home.
Not for the hobbit obviously, as he was getting up.
She savoured one more look at her sons, sitting together against a rock, talking in hushed voices...
Then the wailing sounded.
„Orcs,“ joked Kili.
That was something she didn’t consider before she joined the quest...
Fortunatelly Thorin was not having that kind of joke.
Thorin would not have orcs.

Místo lairdova nástupce bylo otevřené. Calum stále neměl dědice.
Jeho případný dědic měl nástupnické právo jisté, jenom pravděpodobné.
Ale dědic pořád nebyl.
Bratranec Sean si na post dědice brousil zuby. Taky jeho bratr Diarmad. A bratranec Marc. A...
Vlastně všichni muži klanu přicházející pro nástupnictví v úvahu kuli pikle. A Calum s danou situací nedělal nic. Každý jiný by na jeho místě už svou ženu zapudil, nebo si aspoň přivedl zákonnou milenku. Caluma to ani nenapadlo.
Ale pak všem vytřel zrak.
Místo milenky... přivedl rovnou syna.
S tím nikdo nepočítal ani v nejdivočejších snech.
Situace se pomalu ale jistě uklidnila...

Dís was riding with her brother. Smoothing ruffled feathers. The wizard was.. somewhere in the back. Her boys were keeping out of her sight and hopefully out of trouble.
Yes.
No „crazy fun adventure“ for you two. You are going to behave...
Well, at least someone was sure to be safe.
The Hobbit didn’t join them.
„Wait, waaaaaait!“
Or did he?
She heard a sigh.
She hoped her brother will not roll his eyes. But everything was possible under the strange influence they were all feeling.
She didn’t look at Thorin, she wouldn’t look at Thorin.
„Give him a pony.“

„Takhle nemůžeš ven.“
Liška si kriticky prohlížela tu novou. Vlasy ta nejobyčejnější hnědá. Oči jantarové, ale takové nijaké. Úzké nevýrazné rty. Sem tam piha.
Nechápavý pohled.
„Proč?“
„Protože venku jsou lidi!“
„A?“
„Počkej, prosím tě. Sedni si sem...“
Liška se zamyslela, a pak otočila zrcadlo čelem ke zdi. Bude to překvapení.
Po nikterak krátké době („... a s těma vlasama, co s těma vlasama?“) byla konečně se svou prací spokojená.
„Zavři oči...“
Otočila zrcadlo.
„Už můžeš!“
Ta nová se na sebe podívala... ta nová se podívala na nazrzlou krásku v zrcadle...
Nepoznala se.
Po nějakou dobu se pak zrcadlům vyhýbala.
Lžou.

You could tell Thorin thinks that this whole burglar idea is a joke.
If you knew him.
Dís knew him all her life. That was why she was hiding from his sight... but not for long.
When he noticed her, the hobbit was completely forgotten.
Her presence endangers all of them. She is a dwarven lady. Any dwarf would feel a need to protect her...
„I can protect myself!“ she protested. Didn’t she know how to fight? „I can be responsible for myself!“
„But I cannot guarantee your safety! Noone is safe on this quest!“
„I know.“
That didn’t matter.

Stopovat je nebezpečné.
Lézt do auta cizím lidem je nebezpečné implicitně. Kdekoliv. I tady, kde dávají lišky dobrou noc.
Nebýt za jízdy připoutaná je samozřejmě taky nebezpečné...
Vždycky, když jí připomínali jakákoliv pravidla, která by jí (snad někdy) mohla zachránit nos, strašně se ofrňovala.
Když neznámá síla nabrala auto a mrštila jím do příkopu, ona poněkud neplánovaně vypadla dveřmi. Její odbarvené vlasy vlály jako ohon komety.
Ani nebyla nějak vážněji zraněná. Ale něco ji tisklo k zemi.
Země brněla, přidržovala.
Pak ji pustila.
Zběsilost...
Řidič byl stále ještě připoutaný. Žil... ne dlouho.
První oběť...
Neměl jet na doporučené čtyřicítce šedesát.

What is she doing here?
Dís was asking herself over and over again. She was not supposed to be here, all alone.
She should be home, tending to the fire. But some strange force made her leave everything behind, get on the road. A road that will lead to a quest. The Quest.
Her brother will surely be surprised.
Women shouldn’t be wandering in the wilderness.
Not that it is wild here.
Gently rolling hills of the Shire, inviting warm light shining through a round window next to a door with a rune on it.
She will rest well tonight.

Začne to nenápadně. Drobná prasklinka v dokonale hladkém povrchu.
Rozšíří se, ani se nenaděješ.
Najednou jich je nějak mnoho.
Rozpad probíhá od okrajů. Nejdřív pomalu, potom čím dál rychleji. Snaha o údržbu chvíli přináší výsledky, zdá se. Pak ale přímo uprostřed... hluboká trhlina, ze které trčí strom.
Někde na krajnicích vyroste vřes, jinde se plíživě objeví rašelina. Jarní záplavy odnesou část podloží, ve vozovce se vytvoří hluboká puklina. Jinde se nakupí takřka neprůchodné kry.
Nezůstanou dlouho.
Hojivá síla přírody je neskutečná. Kde dříve panovala šeď, vládne teď záplava barev.
Zelená, hnědá, rudá... živá.
Krajina svlékne kůži asfaltu a oddechne si.

Vran mu říkal „kluku“.
Nesnášel to. Nemohl za to, že byl tak mladý!
Starší už nikdy nebude. Tedy, na pohled.
Věděl, že jméno se nedá vždy uspěchat. Souhvězdí pih na tváři, obličej téměř oranžový, neskutečně zrzavé vlasy...
Vran mu taky říkal „pihoune“.
To nesnášel ještě víc.
Bílá kůže kolem očí, na pozadí rezavých pih vypadal jako... sova.
Zkusil to. Pěkné jméno...
Vran mu začal říkat „sováku“.
Popral se. Prohrál, samozřejmě. Pořád mu bylo jenom třináct.
Až jednou zrána. Probudil se, rozčepýřené vlasy, zmatený výraz, jako vždycky. Promnul si oči. Vypadal jako...
„Hele, Mývale,“ oslovil ho Vran.
Překvapivě...
Znělo to přátelsky.

Když překročil průsmyk, zastavil se a pokochal se výhledem. Úzký pás lesa, jezero, obezděná zahrada...
Chrám.
Zdroj, zdroj něčeho zvláštního. Ohnisko odporu. Tak nedotčený, klidný... bezbranný? Jak se jen můžou opovážit stát proti němu? Dodávat stále nové bojovníky?
Měl plán. Sestoupí dolů. V lesíku si krátce zdřímne a ráno, ještě před svítáním, projde dovnitř.
Sám.
K tomuhle útoku nikoho nepotřeboval.
Vykročil do údolí.
Odkudsi z dávno ztraceného podvědomí se v jeho hlavě vynořila slova: „Je čas udělat dětem pápá.“ Usmál se. Velice trefné.
Zítra budu vládnout Ostrovům!
Nevěděl. Netušil.
Pozítří si Ostrovy budou vládnout samy.
Je čas udělat Smrtonošovi pápá.